Nepozvaný hosť

Typický festivalový snímek: komorní, multikulturní, hlásající toleranci, pochopení, lásku k bližnímu, otevření svých srdcí a následkem toho zlepšení životů třeba tím, že budeme mlátit do djembe a pomáhat těm hodným imigrantům, kterým ten zlý, diskriminační systém hostitelské země strašně ubližuje. Tolik ve zkratce k poněkud naivně černobílému příběhu. Vyzdvihnout si zaslouží Richard Jenkins - udělalo na mě dojem, kolik toho dokáže sdělit beze slova, pouze mimickými svaly a výrazem očí. Tempo filmu bylo na mě bohužel až příliš vláčné, tak jsem si 15-20 minut před koncem bucla a viděla jen poslední vteřiny před závěrečnými titulky. Nezbývá, než po jednom z oblíbených uživatelů vyšpiónit, jak to vlastně dopadlo (tuším, ovšem potvrdit si to nezaškodí). Zdejší vysoké hodnocení ve mně vzbudilo přemrštěná očekávání, nějak extra hluboce mě "Nezvaný host" nezasáhl, ale to holt bude tím, že nevyznávám politickou korektnost a jsem přesvědčená, že návštěvník, zvlášť pokud se chce stát domácím, by měl dodržovat pravidla stanovená hostitelem a nebýt přítěží, co kolem sebe dělá akorát bordel a ještě si stěžuje. 67% (12.07.2011)

Walter (Richard Jenkins) ako starnúci univerzitný profesor ("ožiarený" klavírom) v zovretí nekompromisného stereotypu exceluje. A čo viac, pri náhodnom multikultúrnom zoznámení (Zainab, Tarek) preukazuje svoju distingvovanosť, dobrosrdečnosť, veľkorysosť - dnes tak málo prejavovanú empatiu. Môže sa aj rozkrájať, ale zabednenosti celosvetového (stavu) zmýšľania niet pomoci a preto cestou do metra pod pazuchou zviera djembe, sadá si na lavičku a razantne bubnuje na protest. Paradoxy, ohrozenia a nepokoj prisťahovaleckých presunov. Muzikálne očarenie ako aj novo nájdená chuť byť na povrchu zemskom. Materský inštinkt v službách lásky. Hurá, Amerika má McCarthy-ho ! Niekto z tejto samovražednej PREkomercializovanej ríše konečne pred oponu podsúva významovo nedoceniteľný a už desiatky rokov spoločensky trpký vzlyk. NEnarcistický, ľudský, kde tu milý a na kopu nespravodlivých skutočností vyhranený poklad, ktorý je možno zakopaný aj v samom vnútri tvojho ja. Ja už som "bohatší", teraz si na rade ty. (10.03.2010)

Výborný Richard Jenkins v roli znuděného univerzitního profesora Waltera, který se střetem několika náhod dostane do situace, která ho vyvede z všedního stereotypu.. a najde si novou vášeň v podobě hry na djembe - jeho učitel se však dostane do problému s imigračním a pro Waltera nastávají okamžiky, ze kterých čpí beznaděj.. (30.10.2009)

Hlavní hrdina je vyhořelý stárnoucí muž, který od smrti své ženy vlastně jen přežívá a post univerzitního profesora ekonomie mu umožňuje předstírat pracovní vytíženost, aby před ostatními zakryl svoji prázdnotu, zatrpklost a osamělost. Náhodné setkání s dvojicí imigrantů mu umožní upnout se k něčemu novému a v pomoci zatčenému muži, kterému hrozí deportace do vlasti, nachází nový smysl své existence. Potíž je ale v tom, že to je takové uměle naaranžované, zkrátka mě to nevtáhlo do příběhu a nevybudilo to ve mně - autory bezpochyby očekávané - emoce. Neprožíval jsem dramata těch hrdinů a nesoucítil s nimi tak, jak by se dalo očekávat. Ten film totiž ukazuje jenom jednu stránku věci a to ještě citově manipulativními prostředky. Není to film analyzující a opravdu provokující. Ona ta záležitost s početnou armádou ilegálních přistěhovalců je pochopitelně mnohem složitější. Celá Amerika vyrostla na práci bezprávných přistěhovalců, kdy obvykle až druhá generace mohla těžit z výhod systému a stát se právoplatnou součástí společnosti. Pro systém je pochopitelně výhodné, že v něm existuje skupina těch, co bez odmlouvání berou podřadnou práci a nechávají si vyplácet minimální mzdu. Tomu je uzpůsobená i represivní složka, která nemá za cíl zlikvidovat nelegální přistěhovalectví, ale udržovat ho v nějakých rozumných mezích. Tady by se našlo pro kritiku spoustu prostoru. Na druhou stranu, co si budem namlouvat, myšlenka, že kdokoliv má právo vstoupit do cizí země, pracovat tam a žít, je pochopitelně naivní a nepřijatelná. Tohle by žádný sociální a ekonomický systém neunesl. Ta imigrační policie a příslušné úřady pochopitelně dělají špinavou práci na politickou a potažmo i veřejnou objednávku. V tomhle je film neupřímný, protože jen na základě toho, že jste slušný, se azyl, resp. trvalý pobyt, udělovat nedá... Celkový dojem: 45 %. Trochu mi vadilo i pomalé tempo a sucharský zjev hlavního hrdiny. (14.10.2011)

Hlavní hrdina předstírá, že žije užitečný život, dokud ho z toho nevytrhne to, že se setká a nepravděpodobně spřátelí s pár nelegálními imigranty. Možná vám to zní vypočítaně (a možná i je), ale rozhodně to funguje, africká hudba je nakažlivá, až sami dostanete chuť si zabubnovat, herci jsou výborní (zejména Richard Jenkins a Hiam Abbass) a režisér také věděl, co s tím. Takže další povedený nezávislý film. (18.07.2011)