Cesta do lesa

Má první (a možná poslední) předpremiéra v životě, po promítání diskuze s tvůrci (Tomáš Vorel st., Tomáš Hanák, Anna Linhartová a Marie Štípková), před kinem červený koberec, který nám i v tÝ hnusnÝ a poddolovanÝ KarvinÝ políbil sám Hanák, skvělá atmosféra plného kina, kterou město zažilo naposled při premiérách Vinnetouovek... jo, moc povedený večer a film pobavil, akorát jaksi na vyšší hodnocení než 3* opravdu nemá. (28.09.2012)

Cesta do lesa mě utvrdila v tom, že nesnáším myslivce a všechny filmy o nich, které je ukazují v rádoby dobrém světle. Jsou to vesměs typičtí vesničtí čecháčci - pupkatí strejci, pro který je vrchol blaha a kultury, když si sednou v hospodě k pivu, ogrilujou divočáka, sežerou ho a zlijou se do němoty. Tfuj. Tady se naštěstí otázka myslivosti příliš neřeší a když už, rozhodně ne v dobrém. Divoženka Anyna je krásná holka, dokonce i mně se na ni hezky kouká, a ten trouba mysliveček je tu tak roztomilej blbeček, že nikoho ani naštvat nemůže. Neříkám že schvaluju tenhle alternativní životní styl, ale rozhodně mi nevadí - ti lidi žijí poctivou prací a mají vše, co potřebují... a to, že nepotřebují televizi, bary nebo super auta, to je druhá věc - jejich věc. 68% (05.12.2013)

Vorlovo rozvláčné vyznání lesní přírodě v neuspořádaném poeticko - halucinogenním duchu. V lese se nehlučí, nekouří, nepožívají se alkoholické nápoje a chodí se jen po vyznačených cestách. Když tohle všechno poctivě dodržíte, čeká vás ve čtyřech ročních období setkání s osudy postav, z nichž některé nepostrádají nezaměnitelný autorský rukopis. Svéhlavá a prostořeká dívka Anyna (Anna Linhartová) jako zarytá ekoložka a vegetariánka jako jedna z mála postav nevykazuje Vorlovu typickou stylizaci, ale ostatní už víceméně ano. Počínaje mladým, hodným a perspektivním revírníkem Ludvou Papošem juniorem (Tomáš Vorel ml.), přes vidláckého traktoristu Ludvu Papoše seniora (Boleslav Polívka), zkušeného lesního správce Cvrka (Jiří Schmitzer), který v zájmu zachování pořádku v lese udává, jeho asexuální dcera Lída jako uvědomělá učitelka (Marie Štípková) a městskou rodinkou Maráků, frčící na tripu, konče (Tomáš Hanák + spoluautorka scénáře Bára Schlesinger). V postavách je celkem přehled, (ne)jsou přehrávané a až příliš se od nich očekává, že budou třeskutě vtipné, což nejsou. Film totiž jako by třeskutou komedií ani nechtěl být a skloubil v sobě několik žánrů najednou. Od ekologické agitky až po rodinné drama. V dějových liniích, jimž chybí silnější, rozvrstvené a důslednější uchopení, se povětšinou řeší vážné problémy. Od drog až po těhotenství nezletilé dcery. Jenže každý náznak nějakého vyhroceného problému jde hodně do ztracena. Najednou střih a jsme v jiném obraze, v jiné scéně a už se to předchozí v podstatě nijak neřeší. Tahle těkavá nedůslednost se filmu moc nevyplácí. Oproti tomu se film hodně vyjadřuje obrazem. Dobré vedení kamery má vedle pěkného vizuálu také přednost vtáhnout diváka do jednotlivých ročních období, z nichž se perfektně přenese poetická nálada každého z nich. To má za následek, že pouze takto film vychází divákovi vstříc. A k mání jsou i působivé scény a zpomalené záběry z lesního prostředí. Film je po technické stránce velmi solidně zpracovaný. A pozornému divákovi jistě neujde režisér Tomáš Vorel v miniroličce hospodáře na tancovačce. V revíru jsem sice nezaznamenal větší škodnou, ale zvýšený výskyt lýkožrouta měl za následek rozežrání filmu do neuspořádaného celku, a tak nezbývá než s dovolením Josefa Cvrka použít jeho ve filmu několikrát použitou hlášku: "Tak tohle jsem ještě nežral". A do tohoto lesa zavítat. 60% (21.07.2013)

Krásná kamera, to ano. Počítačem kolorované záběry přírody dodávají filmu lyrický nádech, ale to je asi tak vše. Obsahem a dialogy je Cesta do lesa nevýrazná, herecky nedávající dostatečně vyniknout ani takovým českým ikonám, jako je Eva Holubová, Jiří Schmitzer, Bolek Polívka či Tomáš Hanák. Prostě z dlaně si chlup nevytrhneš, když tam žádný není. A znovu opakuji, stejně jako jsem odsuzoval nadbytečný a nevhodný stupeň vulgarity v dialozích u prostoduchých Bařinových "Bobulí", musím i zde konstatovat, že kvalitní a humorný scénář nestojí na přespříliš vulgárních slovech, ale pouze jen a jen na inteligentním a skutečně humorném dialogu. Takovém, jaký vídáme např. ve filmech podepsaných Zdeňkem Svěrákem či Jiřím Vejdělkem. Inu, každý nemůže být stejně dobrý jako uvedený Z. Svěrák či J. Vejdělek, ale mohl by se alespoň vyvarovat nepřiměřených vulgarit. Nějaká ta "prdel" či "řiť" mi nevadí, to vítám jako přiměřené okořenění dialogů obyčejných lidí z našeho vesnického prostředí, které je mi hodně blízké a sympatické, ale dále už by to zacházet nemělo. Jsme přece kulturní národ, nebo snad ne? Už ne, pane Polívko?! (27.06.2013)

Toužím být energeticky nezávislým na systému, pěstovat si přírodní dobroty a v lůnu přírody si užívat čerstvého vzduchu. Jenže svoboda v dnešní době něco stojí a také mí potomci by mne patrně ukamenovali, kdyby se večer místo pohádek museli kochat pohledem do plápolajícího ohně, takže zatím si o tom nechám jenom zdát. V takovou chvíli je třeba zhlédnout manuál k přírodnímu životu a já jsem při něm zjistil, že ke mně tak nějak patří kompromisní život v malém městečku. Internet tu je, příroda je na dohled a zahrádka nějaký ten vitamín také dodá. Takže "Jedna dvě, klíště jde, klíště si jde pro tebe" a já to budu nadále sledovat v HD rozlišení. (05.08.2015)