Cloverfield: Monštrum

Scénář: Drew Goddard .. I had a good day. Bestiálně dobré!! Jedno z nejklasičtějších filmových témat - monster thriller - v jedné z nejlepších variací. Moderní digitální kabát, trendy a módní důraz na autentičnost zkrátka celému projektu sedí jako ulité. Cloverfield je snímek působivý a zatraceně intenzivní. Děj má strhující tempo, vždy chvilku klidu rychle vystřídá něco výtečného, v rámci dění zcela uvěřitelného. Takhle se na Monster film musí - když si vzpomenu na Goemul, kde armáda dostala dovolenou, ještě jednou se musím zasmát. Matt Reeves režíruje výborně, za málo peněz jsou triky skutečně super, zvuk excelentní a pro poničený New York mám skutečně slabost (neasociovat s 9/11/01!). J.J. Abrams má můj upřímný "klobouk dolů." ___ Pindání nad tím, že uvidíme monstrum jen několikrát a vždy poměrně krátce jsou zcela irelevantní, protože tito kritici jaksi pozapomínají na zvolenou formu celého filmu a to co vidíme, je skutečně dostačující. ___ Stoprocentně film pro VELKÉ plátno, takže nebuďte hlupáky a běžte do kina. Osobně si nedovedu představit, jak už tak "špatně" natočené materiál vypadá v kinorip verzi - a ani nechci. Těm rozumnějším radím vydržet v sedačce i přes celé závěrečné titulky - doprovodný hudební motiv "Roar! (Cloverfield Overture)" prostě nemá chybu!! 85%. (24.01.2008)

Prvních cca 20 minut je tak příšerných, že jsem vážně uvažoval, že se zvednu a půjdu pomoci té hezké slečně do předsálí kina s prodejem popcornu. Naštěstí pak přilítne do ulic kebule sochy svobody a začne se alespoň něco dít ... i když. Nějakej nechutnej hnusnej přerostlej sráč co si dribluje z palicí sochy svobody, z vojáčků slavný US Army si udělá kopačák a místo dortíčků žere mrakodrapy, napochuduje do New Yorku a jeden tamní idiot nespustí kameru z ruky a všechno natáčí. Úplně jsem nebyl dojmu, že tenhle pablb by byl schopen si natáčet sám i vlastní popravu. No a touhle, přiznávám, značně blbou oklikou se dostávám k jádru pudla --kamera. Jako já vím, že to je dokumentaristický a realistický, / ne, že by snad nějaký divák skutečně věřil, že se to stalo / ale co je moc to je příliš. Já si připadal jak u degenů na dvorečku, chvíli jsem viděl nebe, pak padající barák a pak prdel nějakýho vojáka, potom se s kamerou pořádně zatřáslo a spatřil jsem auto, podpatek utíkajícího člověka, zase kamerovej otřes a tak furt dokola. Hlavně se mě neptejte kdo tam hrál, protože o to vůbec nejde, důležitý je, že i člověk v pokročilým stádiu třaslavky může být úspěšný kameraman. Jak tam to monstrum kadilo ty malý sráče, nebo co to vlastně lezlo z jeho prdele nebo to byla huba, nevím, no co, no, u psů se taky kolikrát nepozná kde maj prdel a kde hlavu a tohle bylo stejný a přitom to byla jediná scéna kde si mentál za kamerou zapomněl potřást se svým přístrojem. Teda teď jsem se tak nasral, že už ani nevím co jsem chtěl napsat. No nic, radši to zakončím chválou zvukových efektů, abych se uklidnil. Zvukový efekty byly udělaný na jedničku a když si to monstrum uprdlo nebo co to udělalo, tak se zatřásly sedačky i v poslední řadě kinosálu. (05.02.2008)

Abrams je pravděpodobně génius v marketingu a schopnosti trefit se do vkusu diváka, ale není to Bůh. Zde to dokazuje, když předložil v trailerech vizi New Yorku pod útokem neznámé potvory sledované z pozice několika prostých občanů s kamerou, kteří jdou napříč městem zachránit přítelkyni, jednoho z nich. Fádní zápletka, kterou jsem snad i ignoroval a očekával zábavu. To byla poměrně velká chyba, protože po prvních 20ceti minutách nudy, které z filmu dělají spíše komedii mi bylo předloženo až příliš nereálné a na efekt natočené dílo, které svou dokumentárnost má jako poslední možnost zajímavost. Kamera ušla, ale hlava sochy svobody o rozměrech dvou aut vedle sebe byla totálně k smíchu a scény, ve kterých "rádoby kameraman" raději točí než, aby přidal ruku k dílu byly naprosto k smíchu. V podobné chvíle jsme se jako divák začal ptát proč, proč drží ten člověk kameru a sleduje jak ostatní umírají? Odpověď pochopitelně nikde a ani to obrovské neskutečné monstrum mi nebylo předloženo, jak bych si přál. Jediné štěstí má snímek v tempu, které mi nedávalo prostor na příliš těchto otázek, ale po skončení se sami vynoří a otravují mojí mysl. Ani několik dobrých scén nedokáže unést celý snímek, který je na efekt příjemný, ale také směšný až stupidní. Příběh je velké klišé a už jen čekám, až bude natočen druhý díl, v kterém se snad dozvím o té potvoře trochu víc a už to nebude s rozklepanou kamerou v ruce. Nejsmutnější mi přišel fakt, že na konci vám má být líto ústřední dvojice, ale jejich romantická rovina v mých očích naprosto nefungovala. Velmi slabé 3*, po druhém shlédnutí, pokud k němu dojde, to budou jistě 2, škoda. PS: připadali ty malý potvory někomu jako zmenšená kopie "hmyzu" z Hvězdné pěchoty? Kde je originalita...Pozn.:neviděno v kině a nějak mě to nepálí. (17.04.2008)

I když se to tváří „blairwitchovsky“ s maximální mírou realističnosti, pořád to na mě v mnoha scénách (napadení malými alieny, nákaza milované, vrtulník atd) působilo hodně nepřirozeně. Prostě nejsem schopen věřit tomu, že v takových zlomových chvílích, kdy mi jde o holý kejhák (nebo mých nejbližších), bych byl ještě ochoten nahlížet okolí skrze displej kamery, to ani náhodou. Jinak ale perfektně odvedená práce (triky, výprava, vzhled monstra) a lahůdkově apokalyptická atmosféra s některými záběry, které nabývají až sladce surrealistického nádechu (jeden za všechny – bílý kůň táhnoucí kočár v epicentru řádění monstra). Zážitek mnohokrát znásoben, pokud je film viděn v přítmí kina na velkém plátně a se špičkovým ozvučením. (16.05.2008)

7/10...Abrams a jeho režisér Reeves velmi chytře využívají všech slabostí generace Ztracených, posedlé až dokumentarizační obsesí zachytit duch času, tíži chvíle, zažít něco neobyčejného a mezitím točit cokoli obyčejného, být při tom a zároveň být viděn. Pokud jste byli někdy před kamerou, víte, že v okamžiku spuštění červeného tlačítka se přepíná i cosi v nás a veškeré pokyny režiséra „buď přirozený“ jsou jen zbožným přáním, ale jak pravil jeden mrtvý bílý muž, všichni lidé jsou herci. Tak proč tenhle pud nevytěžit komerčně? Cloverfield je film na jedno použití pro generaci YouTube, noční můra o apokalypse v hledáčku amatérské kamery, intenzivní projížďka městem hrůzy s nezbytnými obludami místo horské dráhy a centrifugy. Točení stylem žaludeční neuróza spolu s dalšími technickými hejblátky a pseudoreálným snímáním navozuje při sledování hrdinů stav "Kdyby se něco takového stalo mně, tak bych..." a staví diváka do situace člověka, který si ukládá na filmová políčka svůj všednodenní život a najednou se mu naskytne být jakýmsi osudovým kronikářem, válečným novinářem z epicentra boje. Kdo by nechtěl riskovat vlastní krk, když se najednou stane osou dějin? Typologický výběr herců včetně vartanovsky přirozeného hlavního hrdiny, šmodrchání přediva vztahů mezi nimi a úsporné, ale hybné skicování naprosto banálních charakterů v první dvacetiminutovce konstruuje velmi silnou základnu pro další slasher honičku mezi mrakodrapy. Zábava ? Nepochybně, ale tak neuvěřitelně popcornová, že přes brilantní zvukovou a obrazovou stránku zůstala obrovská díra v atmosféře (tísnivost jako v hitchocovkách nebo v povedených dílech jeho ctitele Shyamalana chybí) , logice a především nevyplouvá na povrch nic skrytého, protože divák v realtime není ani chytřejší o fakta, ani bohatší o složitější narativní úrovně, a jelikož na rozdíl od hrdinů neběží o život, může se nechat pohltit, ale nabízí se mu prožitek pohříchu prefabrikovaný. May contain spoilers....Samotné monstrum působí jako hysterická ještěřčí těhotná, která si pro svůj těžký porod přerostlých Frenzíků, kteří utekli Optimovi z lopaty, vybrala Manhattan a porodní bolesti si krátí klácením mrakodrapů. Druhá možnost je ještěrčí batole procházející fází odmítání s průvodními příznaky: extrémní žravost a agresivita. Deficit informací ohledně motivace a geneze oné příšery, které reprezentuje cosi prastarého, je při sledování přebit atletickým tempem, ale možná jsem pro čistě popisné reálné docu-drama příliš zhýčkaný divák, který si přeje být znepokojován. Cloverfield jsem si tudíž užila jako zábavný experiment, ale probouzí příliš málo emocí a otázek, než abych se na něj vydala znovu. Pamatovat si ho budu: coby přelomový 3D-simulátor s nesmírně zručnou a chápavou obsluhou, na který jsem viděla chytlavé reklamy a neodolala. Chápu to nezměrné nadšení. Jeden den na Matějské (strach, napětí a cukrová vata included) by vás vyšel mnohem dráž:) (26.01.2008)