Misia na Mars

Zatím se shodujeme - zajímavá SCI-FI, dobře herecky obsazená a řemeslně zpracovaná. Úchvatná hudba, kterou pro film vytvořil sám bůh - Ennio Morricone - vám v některých chvílích připomene Vesmírnou Odysseu, a možná tady můžeme spatřit počátek rozporuplnosti celého filmu - při některých scénách budete okouzleni, ale při jiných se nebudete moci zbavit pocitu, že jste to všechno už někde viděli...prostě tahle hvězdná sestava měla na víc. (29.03.2003)

Před lety jsem ten film odsoudil jako dokonale natočenou nepovedenou nudu.. Po letech mi nezbývá než nasypat si popel na hlavut a přiznat, že jsem film velmi podcenil, o čemž mě přesvědčí každá další repríza, kterou si dám. Skvělé obsazení, dokonalé zpracování, strhující emoce, fantastická atmosféra, ve které se převaluje dokonalý mix tajemství a uvěřitelného pojetí, které nikde příliš netlačí na pilu a nesnaží se být efektně videoklipově cool ani nepředvádí bandu nežitvotně schopných supermanů, kteří si vždy vědí rady... Po letech a po ověření několika reprízami říkám, že z marsovských filmů je možná nejlepší, který kdy byl natočen. (13.09.2008)

Nepochopitelně nevyrovnaný film. Nesourodá a neslučitelná směsice Kubricka a Špílberga. Začíná to jako Špílberg (gardenparty s několika ultradementními dialogy), pak brutální střih na zemský orbit, film k mé radosti postupně kubrickuje (let na Mars, let kosmonautů otevřeným prostorem), aby pak přes umírněného Špílberga (vztyčování americké vlajky na Marsu) totálně vyšpílbergoval v samotném závěru, který je svou upatlanou a mazlavou slizkostí ještě špílbergovštější než samotný Špílberg. Plačící Marťan, jímavá cajdákovitá hudba, snůška patetických keců... měl jsem co dělat, abych se hnusem nepoblil, tak odporné to bylo. Lepší strašná sci-fi než žádná, takže se sebezapřením dám tři hvězdy za výpravu, efekty a za tu kubrickovštinu. (28.12.2013)

Ženy jsou prý z Venuše a muži z Marsu, ale už to asi neplatí. Všechno je jinak a Mise na Mars to odhalila. Nebylo to nějakým obzvlášť zábavným způsobem, ale o nějakou tu interesantní myšlenku se přitom dalo zakopnout a mně bylo příjemné, že jsem se přitom mohl setkat se slušným zástupem známých hollywoodských kosmonautů. Přesto si s šestiletým předstihem odvážně dovolím prorokovat, že v roce 2020 si nebudou Emeričané takhle rozverně poletovat na trase Země - Mars. (27.04.2014)

Bože, mě se to tak líbilo? Možná to bylo tím prostředím, nevím...fakt nevím...Brian de Palma? Gary Sinise? Tim Robbins? Já prostě nemám výhrad, snad až na dvě, kdy se s prvními záběry na Marsu vkrádal pocit umělosti a potom při hudbě Ennia Morriconeho, který se snad vykrádal, poslední dobou mi připadá, že všechno skládá podle podobného mustru (jeho hudba zde mi připomněla Misi a Věc - při scéně "Stav nouze.") (10.08.2004)