Misia na Mars

Bože, mě se to tak líbilo? Možná to bylo tím prostředím, nevím...fakt nevím...Brian de Palma? Gary Sinise? Tim Robbins? Já prostě nemám výhrad, snad až na dvě, kdy se s prvními záběry na Marsu vkrádal pocit umělosti a potom při hudbě Ennia Morriconeho, který se snad vykrádal, poslední dobou mi připadá, že všechno skládá podle podobného mustru (jeho hudba zde mi připomněla Misi a Věc - při scéně "Stav nouze.") (10.08.2004)

Tento film patri mezi ma oblibenejsi sci-fi, ikdyz o zadny majstrstyk se nejedna. Misty je diva kale opravdu napjaty a hltave ocekava veci pristi. A vizualni efekty na konci filmu byly v te dobe prekvapive a krasne. Pozitivni vzpominka pretrvava a i dnes se da u Mise na Mars stravit prijemne odpoledne. (08.09.2008)

Od Briana De Palmy by člověk teda čekal něco kompaktnějšího a uhlazenějšího, ale já bych zase úplně tento filmek nehejtoval, protože zejména scénáristicky tady jde nalézt nejeden nápad, který ač se mohl v Misi na Mars mohl zdát jakkoli slabý, později si jej s pompou vypůjčili jinde. Tohle určitě hodnotné je, takže i když existuje mnoho lepších sci-fi, k zatracení Misi neodsuzuju. 69% (18.11.2015)

Brian De Palma sci-fi absolutně nerozumí, jinak by si nemohl vybrat ten nejslabomyslnější scénář, který byl zrovna k mání, a natočit podle něj takovýhle paskvil. Lepší a zajímavější příběh, postavy a dialogy má i ta nejslabší epizoda televizního Star Treku, Mise na Mars má jen větší rozpočet. A navíc se mi skoro nechtělo věřit, že můj oblíbenec Ennio Morricone opravdu složil takovouhle hudbu pro tenhle film – ten musel být ještě víc mimo než režisér. (19.08.2005)

Mise na Mars mohla dopadnout mnohem lépe. Bohužel je nasáknuta mnoha chybami. Zejména mi vadila přílišná sentimentalita příběhu, která kazí atmosféru. Dalším kiksem je scénář, který je chvílemi nechutně dovysvětlující a doslovný. Takové boty jako:,,Víš, nechtěl jsem aby to dopadlo takhle, ale po tom co tvá žena onemocněla a ty ses o ní staral…“ patří do telenovel a ne do ambiciózních kinofilmů. Někdy selhává i režie, například scéna, kdy se astronauti prochází po kosmické lodi, působí křečovitě a uměle. Nečekané je pro mě i absolutní selhání pana skladatele Ennia Morriconeho, který zde složil tuctové sentimentální melodie, které se, v lehce obměněných podobách linou ze všech filmů v nichž vlaje americká vlajka. Film zachraňuje od úplného propadu do bahna jen pár trikových scén. (18.02.2007)