Synové

Lars, plavčík...který si povšimne, že se kolem dětí motá Hans.O Hansoví ví, že má tak trochu pedofilní sklony a tak se pokusí, aby měl na bazén vstup zakázan.Popadne kameru a šup za ním ...však on mu ukáže.Vzpomínky vyplují na povrch a snažíme se tu zachraňovat, malého, nevinného chlapce - který hledal vše co doma neměl u Hanse. (03.03.2016)

Norské drama nás navnadí tematizováním kontroverzního tématu, v tomto případě pedofilie, zpracování ale pokulhává. Herecké výkony jsou velmi nevyrovnané, Henrik Mestad byl právem několikrát oceněnen za své ztvárnění pedofila Hanse, který také jako jediný působí jako uvěřitelná postava z masa a krve, ostatní jsou spíše bezduší statisté. Je proto těžké ztotožnit se s Larsovou ušlechtilou snahou Hanse zastavit, když on, jeho kamarád Jørgen, i chlapec Tim střídají dva výrazy obličeje a svoji frustraci si vybíjí zásadně na přítomných ženách, což film pochopitelně nikam neposune. (04.11.2016)

Zajímavý a chytlavě natočený film, který těží ze silného tématu. A právě kvůli jeho zpracování mám dost rozporuplné pocity. Je pravda, že se někteří pedofilové chovají přesně jako Hans - ti jsou ale v naprosté menšině a mě už docela unavuje, jak se většina filmů zaměřuje jen na ty špatné. Je to asi stejné, jako kdyby se každý heterosexuál, co se objeví ve filmu, choval jako Spartakiádní vrah. Přijde Vám to jako absurdní představa? Pro pedofily je to realita. Jako by většinová společnost ani nechtěla vidět, že průměrný pedofil žádné děti nezneužívá, zákony neporušuje a jeho hlavním problémem je skrývání svého cítění před nenávistnou společností. Filmu se ale nedá vytknout jen jednostranný pohled na pedofily. Chyb a chybiček je tu celá řada, od těžko pochopitelných (v bulvárním TV pořadu je odvysílána podoba muže, který měl sex s nezletilým, policie se ale nenamáhá něco prošetřovat a sousedi a další lidé, z nichž někteří museli Hanse poznat, také zůstávají chladní), přes ty malé (sex je ve Španělsku legální od třinácti, nikoli dvanácti let - to může být ale pouze chyba překladu) až po ty úsměvné (Anti pedo action znamená "akce proti dětem"; výraz pedo je odvozen od řeckého pais (παις), které znamená dítě nebo chlapec). Naopak poměrně přesně je vystižena motivace Larse, kterému více než o pomoc chlapcům jde o vlastní pomstu a jehož nerozvážné jednání Timovi příliš nepomáhá, i když se na konci filmu vše (trochu zázračně) srovná. Sonner se pohybuje někde na půl cesty mezi skvělým a špatným filmem, který dolů sráží spousta chyb a poněkud jednostranný pohled, i když to je věc, které si problematiky neznalý divák zřejmě ani nevšimne. Nicméně, pokud Vás téma zaujalo, doporučil bych Vám autobiografický film, jehož hrdina na setkání s pedofilem po letech vzpomíná jinak, než postavy v Sonneru a také dokument, o jednom českém homosexuálním pedofilovi. (08.11.2009)

Zajímavé uchopení tématu homosexuální pedofilie, přesněji toho druhu pedofilie, kdy mladík nemá otce, případně se o něj jeho otec špatně stará, nevěnuje se mu - a tak chlapec hledá útočistě jinde - tehdy vstupuje na scénu pedofil, který chlapce zahrne pozorností, penězi a samozřejmě i sexuálními nároky - chlapec se však nebrání, neboť je rád, že našel "spřízněnou duši" - teprve za pár let si uvědomí, jaké duševní následky na něm toto "spříznění" zanechalo a že bude poznamenán až do smrti. Snaží se proto zapomenout, vytěsnit všechny ty vzpomínky - ty však někdy opět musí vyplavat na povrch a je jen na tom kterém dotyčném, jak se s nimi vypořádá. Plavčík Lars se snaží jednu takovou mladou ztracenou duši "zachránit" a rozjíždí nebezpečnou hru, při které jde nakonec i o život. (3,5*) (11.07.2007)

Severský filmový podzim, Minikino Ostrava, 17.11.2012. Naprosto strhující film, spojující dvě roviny: homosexuální pedofilii a absolutní vykořeněnost dítěte, ponechaného v kritických letech dospívání napospas svému osudu. Propojení nabízející se, s falešnou vábničkou pro realizátory ve smyslu uklouznutí ke schematičnosti a pokryteckému "nastavení zrcadla " moderní společnosti. Žánr skoro až thrilleru tady sedí úplně přesně. Lars je zaslepený k pomstě, která je schopná na chvíli zakrýt a obarvit prázdnotu jeho existence, dodat jí jakýsi smysl ( jak se on domnívá ), a na retrospektivní cestu do spálené krajiny svého dospívání si s umanutým nepochopením celého toho VŠEHO vybírá stejným osudem stigmatizovaného Tima. Se zbraní v ruce znovu otevírá veškerou Timovu traumatizující zkušenost. Slepota hněvu je drásavá a lákavá a svůdná, nikdo si pro tu chvíli neuvědomuje, že otevírání starých ran stylem posledního spravedlivého je cestou, kde všichni protagonisté se ocitnou s prominutím v prdeli. Toliko prvoplánová rovina. Na pozadí stále tiká název filmu - "Synové" : příčiny relativně snadného úspěchu Hanse v navazování kontaktů s mladými chlapci. Netřeba dále probírat. Scénář ( až na nelogičnosti- Flarnytryl viz níže, dle mého zde zcela prominutelné), kamera, režie, herecké výkony - vše až ve vzácně vyrovnané kvalitě, kde nic netrčí. Tzn.: je možná katarze ? Tady nikoliv pro žádného z hrdinů. Byť touha po pomstě je námětem starým jak kinematografie sama ... Cituji závěrečná slova: Tim: "Už je po všem?" Lars: "Jo." Tim: " Takže je to za námi ?" A v očích a slovech všech jen hrůza, bez sebemenšího pocitu satisfakce... (23.11.2012)