Iki-jigoku

Ja si niekedy píšem poznámky, aby som potom mohol napísať vierohodný komentár, lebo niekedy nestíham a tak na daný film by som zabudol. A začal som text takto: zobrať si dve fuchtle do domu, ktoré ani nevedia odpovedať na normálne otázky,podla mňa by to urobil len somár a tieto dve cundry ani dobre nevyzerali. Tak logika tu veľakrát nebola. Ďalej, bolo zaujímavé sledovať ako rodina verí viac cudzím ľudom, ako vlastnému bratovi. Naozaj ma iritovala totálne tupá forma. Potom prišla jedna scéna, ktorá mi to všetko vyjasnila a tak tu je môj pravý komentár: Vo finále mi to došlo, že to bola len hra režiséra a scenáristu a tých viacero nelogickostí vo filme , rázom pochovalo skoro dokonalo nepredvídateľné finále. Chcel som tomuto filmu dať odpad, ale po záverečných titulkoch som nadšený a tak 4* si určite zaslúži. (22.09.2015)

Povedenej japan psycho horor o hodně šílené rodině. Co dodává tomuto filmu na hodně husté atmosféře je nepochybně hudba a všudypřítomná temnota interiérů domu, kde se většina hrůz odehrává. Novinář Mitsu by mohl mít trochu lepší vedení, tomu než některé věci dojdou to se divák chytá za hlavu, ale vlastně on byl pár dnů v nové práci :-) . Ale jinak fajn, dobrá čtverka. (03.05.2010)

Hirohito Honda mal za postavu Yasu dostať nejaké ocenenie. Takýto afektovaný, prehnaný ( nechtiac ) komediálny výkon, sa v tomto žánri len tak nevidí. Jeho vypleštené okále a ústa vesmíru dokorán zaženú divákovi do tváre nie výraz hrôzy, ale smiechu. Film samotný nemožno označiť za kvalitný, násilie tu nieje zobrazované až tak explicitne ako niektorí tvrdia a pointa, s tou sa to nejako prehnalo ( alebo práve naopak? ). Uznanie (?) si zaslúži (?) aj hudba Koji Tabuchiho, ktorý zrejme udieral do svojho Ensoniq VXT-SD palicami. (04.02.2017)

Tak tohle se Japoncům skutečně povedlo! Iki-jigoku už od prvních minut postaví diváka doprostřed nelítostného krvavého pekla, z něhož se po dalších sto minut nemá šanci dostat. Nesmírně strašidelná atmosféra, úderná hudba a šílené praktiky psychického i fyzického teroru se mi natolik zaryly pod nehty, že jsem se ani neopovážil podívat se na hodinky. Odměnou jest zajímavá pointa a dobrý pocit ve zvrhlém slova smyslu. Pokud nebudete čekat gorefest ve francouzském stylu ala Inside, budete se perfektně bavit. Psycho, napětí, nefalšovaný strach. Tohle si prostě nenechte ujít. (22.03.2011)

Moc moc moc mi vadil hlavní hrdina, který by si určitě zasloužil titul mistra světa v přehrávání a minimálně stupně vítězů v soutěži o obecné nesympatie. Jinak je to taková klasická japonská perverznost se spoustou krve, jekotu a psychopatů. Napětí polehoučku graduje. Hororové akce, respektive pokusu o hororovou akci je ve snímku k vidění opravdu hodně, takže z tohoto pohledu chválím. Napětí je zde po zvukové stránce budováno velmi odlehčenou formou. Stačilo na to pár úderných tónů. Příběh je dle tradičního japonského stylu - šílený. Na povrch postupně vyplývají rodinné tajnosti, trable a trampoty. Poslední zhruba půlhodinka je bezvadná. Párkrát se mi projel strejda mráz po zádech. Nejednalo se o nic dramatického. Čekal jsem podstatně větší blábol. Za sebe hlásím spokojenost. (03.02.2016)