Kurz negatívneho myslenia

Parádní nenápadný norský filmeček se spoustou černého humoru, který já tolik ráda :8) Postava Geirra byla fakt skvěle napsaná - Johnny Cash & Lovec jelenů - takovýho maníka musí divák zákonitě milovat. Ale i ostatní charaktery skvěle zapadají do mozaiky příběhu o léčbě optimismem :-) No, úplně nejlepší byla ta psychoterapeutka - něco takovýho by mi taky skutečně nesmělo přes práh :-) (13.01.2008)

Troufám si říct, že díky jistým životním zkušenostem si dokážu celkem reálně představit, co cítí obě strany (postižení/jejich okolí). Sejmutí pozitivismus šířící psychoterapeutky perfektní. Hanozpěv na čuráky v televizi perfektní. Černej humor taktéž. Ale k tomu, kam se to rozjelo, ten optimistickej závěr naprosto neseděl (a podle mě vztah bez sexu nemá šanci přežít). Ani mírná reklama na matroš mě právě neoslovila. Veskrze pozitivní na filmu je, že neukazuje postižené jako např. lidi s obrovským uměleckým talentem nebo čímkoli jiným, co jim dá tu sílu "poamericku" vše pozitivně překonat. Jo, stejně za podobným negativismem je vždycky pocit křivdy, strach, a nakonec naděje. A potřeba někoho blízkýho. (08.12.2009)

Debutující režisér Bard Breiner smísil skandinávské psychologické drama o mezilidských vztazích se sarkasticky černou komedií. Originálnímu tvaru přidává na atraktivitě hudební doprovod pro rockové fajnšmekry (Steppenwolf, Nina Simone nebo Johnny Cash). Vítejte v klubu! Scénář : Bård Breien. Kamera : Gaute Gunnari (30.04.2011)

Dříve než film jsem viděl divadelní hru, která byla napsána právě podle tohoto filmu. A musím říct, že ztvárnění Švandova divadla se mi líbilo o něco víc. Zejména Michal Dlouhý podal pro mě nezapomenutelný výkon. To však nic nemění na tom, že se jedná o výborný film, popisující problematiku života handicapovaných lidí a toho, že zdravý člověk nikdy nemůže pochopit v plné míře jejich pocity. Co se týče hodnocení, filmu dávám 4*, divadelnímu představení ve Švandově divadle jasných 5*! (13.05.2011)

82% Humor drsnější a černější než nejostřejší špeky z České sody. chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, že je to fakt sranda a můžu si dovolit se smát (obzvlášť když bylo v kině několik vozíčkářů). Ta chvilka je ale dost zásadní moment, protože film má bez titulků jen lehce přes 70 minut a než se mi povedlo se dokonale naladit na strunu filmu a vychutnávat si každý vtípek byl už skoro v půlce. To je asi hlavní důvod, proč nedám pátou hvězdičku. Jinak je to skvělý film, dokonale cynický, který se v dneší době politické korektnosti nebojí poslat nikoho do prdele a to je jen a jen dobře;) (24.01.2008)