Tracey: Fragmenty

Po shlédnutí tohohle snímku jsem celkem zmatená. Působí to na mě, jakoby tvůrci přes všechnu tu formu, hudbu, kameru, fragmenty, zamotávání dějových linií a outsiderské povahy filmu už neměli nápad na to, co s tím vším udělat a jak to dát dohromady, aby to dávalo hlubší smysl, nebo alespoň nepůsobilo tak jednoduše. Je sice možné (a celkem i pravděpodobné), že mi i přes moji snahu, soustředit se zrovna na tu část obrazovky, kde se odvíjí dějová linie, něco uniklo. Na mě ale tenhle snímek působil naprosto zmateně a teď tím nemyslím ono rozdělení do fragmentů, ale celkovou povahu snímku. Nejedná se ani o klasický "dějový" film, ani niterní pohled do duše postavy, protože upřímě o Tracey se divák nedozví nic moc, takže mi zbývá teorie, že se jedná o čistě umělecké dílo (nebudu popírat, že v umění se naprosto nevyznám) bez nutnosti přemýšlení o jeho významu. V dohledné době mám ještě chuť se podívat na de-fragmented verzi, což by mi možná mohlo odhalit, nějakou část snímku, která mi v té změti obrázků unikla. Zatím dávám dvě silné hvězdičky i když jsem měla nutkání tam dát i tu třetí za Ellen Page a povedenou hudbu. ----"I don't like the country. Creeps me out. In the country, dead bodies live in swamps, and ditches, and shallow graves. A man dumps the body of a girl in a ditch. The body rotts; Melts into slime. Flowers pop up where the body lies, seeds fly out of the flowers, and a bee sucks the flowers and makes honey. And then the family of the girl buys the honey from the store. And the family eats the girl."---- (06.07.2013)

Split screen mám hrozně rád, to ale bylo asi tak vše, co mě u tohoto filmu mohlo zaujmout - kamera i střih jsou víceméně průměrné až amatérské, experimenty by byly možná svěží a objevné někde koncem 60tých let, třešničkou na dortu je jako vždy úžasně toporná Ellen Paige. Ta holka má v obličeji snad jen čtyři fungující mimické svaly. (17.08.2009)

Kdyby to mělo 264 hodin, promítalo se to někde na zdi v Rudolfinu, tak bych řekl 'jo, tohle je umění' (ano, byla to narážka na Andyho Warhola), ale kanadský režisér Bruce McDonald, přestože měl k dispozici Ellen Page, nedokázal dát ději filmový nádech a přesně tak, jak je běh snímku rozkouskován, stejně tak se i rozpadá na jednotlivé fragmenty, které již nelze slepit. Závěr byl sice lehce mrazivý, ale tušený již od samého počátku. (06.04.2010)

Syrový herecký koncert Ellen Page, který je mimoto velmi výrazný svou vizuální stránkou (obraz rozbitý do střepů, posunuté časové osy...). Přesto, že se ve filmu toho příliš neděje, tak mi chvílemi jen z náznaků mrazilo v zádech - část myšlení se nechává na divákovi. "Do you remember the news, when two retards and the kid...? That was me.. Just kidding." 7/10 (02.03.2008)

Rád bych se přesvědčoval o tom, že Ellen Pageové je vynikající mladá herečka v jiném filmu, ve kterém by svým výběrem rolí neupadala do "mladá alternativní dívka". FRAGMENTY TRACEYINA ŽIVOTA selhávají jak jako experiment, tak jako film, protože jsou ukázou "stylu pro styl", který nemá jakýkoliv vnitřní řád a o systematičnosti nemůže být řeč; půlení a další dělení plátna může být ještě zajímavé u Mikea Figgise či pro vyvolání vzpomínky na určité kinematografické období, ale nikoliv ve filmu vypomáhajícím si žánrovými berličkami. Hlavní hrdinka není "normální, pubertální dívka" stejně jako film není evokací myšlenek či pocitů titulní postavy, protože se jedná o kameramanskou exhibici a manýru, která naukazuje, nakolik je filmový fikční svět hrdinky roztříštěný a vyprávění nespolehlivé, protože nás ani hrdinka a ani vyprávění kvůli přehnaně okázalém a nesoudržném filmovém fikčním světě nezajímá. Pozéřina nejhrubšího zrna. (07.06.2008)