Femme Fatale

Docela zábavný heist/noir s příběhem tak záměrně zmatečným, až to hezké není. Foreshadowing je všudypřítomný, ale ten nezmění že je to celé tak trochu blbost - De Palma znovu dokazuje své mistrovství v práci za kamerou, a svou neschopnost při práci se scénářem.  Ale zato velmi hezké jsou holky v hlavních rolích, tak se to vyvažuje.  7/10 (17.05.2022)

Zaujimavy film. Skoda, ze ho Palma nenatocil podobnym spôsobom ako Sliding Doors, takze by sme dve hlavne linie, kde je v jednej hlavna hrdinka mrcha a v druhej sa polepsi, sledovali sucasne a zaroven by mali rovnaky priestor. Bolo by to ovela zabavnejsie a aj divacky stravitelnejsie. Takze to je vo vysledku tuctovy noirovy film s par pôsobivymi scenami po vizualnej stranke a zo zaverom, ktory väcsinu divakov naserie. Sice to nie je priemerny film, ale ja som sa pri nom bavil priemerne. A hudba v uvode mi strasne pripominala Barbara Conana. Divne. 5/10 (16.06.2016)

De Palma se tedy s nějakou logikou a alespoň minimální věrohodností děje vůbec nepáře. Nejhorší mi přišla mnohými opěvovaná úvodní krádež šperků v Cannes - takhle dementně a překombinovaně vymyšlenou loupež už jsem ve filmu dlouho neviděl (trochu to vypadalo jako nějaká nepoužitá scéna z "Mission Impossible"). Zbytek filmu byl sice také podivně splácaný, ale mnohem zábavnější (když rezignujete na přemýšlení). A závěrečný "prudký zvrat"? Ten je tak blbý, až je pěkný, takže mi z toho celkově vyšel nejkoukatelnější De Palmův film od "Carlitovy cesty". Podruhé bych ho ale vidět nemusel. (26.02.2006)

Komentáře o neo noiru jsou jen kecy. De Palma klame tělem. Když na počátku filmu sleduje Rebecca Romijn Sbohem buď lásko má, má to znalého diváka přivést k mapě, jak snímek číst (těm méně znalým postačí název filmu), ale hned vzápětí je tahle iluze narušena scénou jako vystřiženou z Dannyho parťáků (resp. drahého italského softporna). Nesporně je to promyšlený tah. Celý film chce být precizní hrou s žánry a diváckým očekáváním. To je v pořádku. Stejně jako může být Femme Fatale učebnicí montáže a kombinací formálních postupů. To je obdivuhodné. Naopak trestuhodný je scénář, který tomu všemu podkopává nohy. Nejde o to, že jde o banální vyprávěnku, problém je, že jde o banálně vyprávěnou story. Zatímco Romijnové věříte všechno, povrchnímu příběhu věřit nelze. Pokud vám není pět a netrpíte mozkovou obrnou. (06.01.2011)

Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2001. Režisér Brian De Palma záměrně sáhl po klasické femme fatale tak časté ve filmech z let čtyřicátých a padesátých, a přizpůsobil ji současnému příběhu. Scénář : Brian De Palma. Kamera : Thierry Arbogast. Hudba : Ryuichi Sakamoto. Zajímavý závěr. (12.05.2011)