Ex Drummer

Experiment, šílenství a především provokace, která se nadmíru podařila - což rozhodně není až tak běžné. A na absolutní počet to vykopává geniální soundtrack. Chtěl bych být šťastným vlastníkem CD Feminists - http://www.youtube.com/watch?v=V4eWU-pg3uI (18.05.2011)

Belgický režisér Koen Mortier inscenoval něco jako filmovou performanci. Experimentální snímek natočený netradiční uměleckou formou, která se asi nejvíce blíží britskému kultovnímu Trainspottingu, společným jmenovatelem je jak prostředí sociálně vyloučené komunity drogově závislých a dalších vrstvev z absolutního společenského dna, přemíra násilí a expresivního výraziva, ovšem tam, kde Danny Boyle použil humor a metaforu, tam se Koen Mortier kvalitativně pohyboval o několik pater níže. Jeho primární záměr šokovat a provokovat diváky byl ovšem naplněn bezezbytku, v této souvislosti si dovolím použít známý citát surrealisty André Bretona, který tenhle film vystihuje až překvapivě: „Nejprostším surrealistickým činem je sestoupit do ulic s revolverem v ruce a nazdařbůh střílet, pokud možno do davu. Kdo neměl alespoň jednou chuť skoncovat tímto způsobem s titěrným systémem obvyklého zhanobování a oblbování, má již v tomto davu své vyznačené místo, a to s břichem ve výši hlavně…“ Po zhlédnutí Ex Drummera ale dobrovolně zůstávám v davu... (24.08.2010)

Vzhůru nohama, pozpátku a naruby. Prostě bizarní příběh o skupině retardovaných lidí z retardovaného prostředí, kteří si při cestě za prvním a druhým koncertem prožijí víc než jen sexu, drog a rokenrolu než Aerosmith na evropském turné. Některé obrazy jsou fakt úžasné. Anální teror padesáticentimetrovým pérem nebo rozhovor v obří vagíně, kterou tu péro vytahalo, na to se prostě nedá zapomenout. Podobně jako na šišlavého zpěváka, který žije hlavou dolů, zatímco jeho návštěvy zůstávají nohama na zemi. Mongoloidi, mongoloidi, šťastnější než ty a já... Až do své špinavé smrti bez příčiny. (23.09.2013)

Tomuhle říkám vyjímečnej film. Absolutně svůj film. Něco tak drsnýho, hnusnýho, zvrhlýho a ujetýho jsem ještě neviděl. A rád se na to podívám zas. Všechno je tam naopak, nic tam není normální. Hej to se nedá okecávat, to se musí vidět. Já su z toho úplně nadšenej a jsem rád, že se ještě točí takovýhle filmy. (23.09.2008)

Naprostý skvost, který se mi přesně trefil do vkusu jedné z mých osobností a i do mého zvráceného smyslu pro humor, který se často snažím skrýt (urážky menšin a citlivých skupin, pubertální fóry podané extrémním a monstrózně vtipným způsobem, absolutní absurdita, černý humor, umělecká trapnost). K tomu je film podpořen vynikající muzikou a velmi zábavným koncertem (slovy režiséra: "Ty nejlepší songy z těch hrozných") dokonale zesměšňující ony archetypy hardrockových koncertních rubaček. Navíc se film nevyhýbá vizuálním a dějovým experimentům a dokonce se snaží i řešit důležité otázky (zejména pak ovlivňovaní slaboduchých osob). Tenhle film nemůžu doporučit citlivým dívkám a ženám a rozhodně ne gayům. Spousta lidí ho odsoudí, spousta lidí ho bude milovat a já jen doufám, že se mi ho ještě někdy podaří spatřit (podařilo). (06.07.2007)