96 hodín

Bum, bum, bum, bác. Politická korektnost a multikulturalismus dostává na solar s razancí nevídanou. Pak jednu mezi oči a mozek se potácí do země snů. Pác, bum, prásk. Takto vyhroceně šovinistický film vůči jednotlivým etnikům (ani Francouzi z toho nevyšli se ctí) jsem nepotkal už nějaký ten pátek. Co z toho, že Liam Neeson hraje Bournova dědečka? Kde nic není, ani albánská mafie nebere. (15.06.2010)

Macho verze Bez dcerky neodejdu. Je z toho na míle cítit drsný závan klasických francouzských chlapáckých snímků "jeden proti všem" s Belmondem či Delonem (především Slovo policajta to připomíná možná až moc). Jenže tak nějak vyčpělý závan. Nezajímavý prolog (pětadvacet minut) a epilog tomu zbytečně ubírají dost kladných dojmů. Opravdu dobré, nikoli však výtečné, to totiž začne být až po přesunu děje do Paříže. Dále se tu pak kecá více než je zdrávo, jenže postavy nemají co říci. Kdyby raději jednali. Záporem je i Maggie Grace, respektive její role. Ta je tak antisympatická, že se vlastně divím, že někomu stojí za to kvůli ní rozpoutat v pokojném městě nad Seinou takové peklo. No, ale pak tu jsou klady. Těch sice není nepočítaně, ale jeden stojí za vypíchnutí. Liam Neeson. Kdo by to byl do něj řekl, že se z něj v šestapadesáti najednou vylíhne takový drsňák. Po dnešku tedy již vím, že jestli někomu na téhle planetě není radno unášet dcerku, tak jedině Liamovi. Všichni ostatní jsou oproti němu vylouhovaní čajíčci. Kdyby býval pobral ještě špetku stylu, tak mu není co vyčítat. Morel prostě až příliš okatě sází na to, že obdobná sorta filmů dnes již takřka vůbec nevzniká, a tak mu toho divák ve výsledku hodně odpustí. (25.07.2008)

Napůl old-fashioned, napůl v moderním evropském střihu plném úzkých uliček, kontaktních soubojů a kličkujících francouzských aut. S Britem v hlavní roli téměř dokonale funkční; a i když tam - zdá se - pořád jako by něco chybí, závěrečná balada na piáno podkreslující titulky vás přesvědčí, že to tam přece jen bylo, jen vám to došlo trochu později. Jinak scénář je samozřejmě demence roku :-). (07.09.2008)

„Now´s not the time for dick measuring..“ Máš pravdu Liame, nemá cenu se s tebou přeměřovat a já si tě přeji za taťku.. Pierre Morel se rovnou pustil do horké kaše a nabízí přímočarou jízdu ve stylu agenta Bournea zatíženého otcovskými povinnostmi a házejícího exkrement na logiku příběhu i politickou korektnost. Hlavní devizou je nekompromisní brácha žuly Neeson, jenž na trestné výpravě za záchranou panenství dcery mlátí zločineckou lůzu pistolí do ohryzků a přitom všem se drží výrazu ustaraného tatínka. Na můj vkus ještě mohl občas odlehčit atmosféru nějakým tím vtipem, když by třeba ve scéně mučení elektrickým proudem na rozloučenou prohodil: „Nechám ti rozsvíceno, ať se nebojíš..“ (05.11.2009)

Liam Neeson si jde pro svoji dceru tak rázným krokem, že se mu vyhnete obloukem s radiusem 300 metrů. Jenže on už stejně o vás ví: nejen, že jste v jeho blízkosti, ale zná vaše rodné číslo, velikost bot, i to, že vám včerejší čočka k večeři příliš nesedla. Teď trochu přeháním, nicméně Neeson se s ničím a s nikým nepáře, rozhoduje se okamžitě a logicky, s využitím všech svých dosavadních zkušeností. Já jsem mu věřil úplně všechno! Normálně jsem přesvědčen, že by teď seřezal Seagala do velikosti pet lahve. Souboje, přestřelky na velmi dobré úrovni, při posledním boji s nožem (a nejenom při něm) jsem se skutečně zajíkal tím jeho dynamickým hrdinským projevem, že mi až připomněl neohrožené akční hrdiny 80. a 90. let. Fandil jsem mu ukrutně. Byť místy předvídatelné nebo lehce přitažené, celkově velice poutavé, jednoduché, strhující a impozantní. 216,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (14.02.2009)