96 hodín

Tento film je esenciální a současně maximalizované béčko. Nezabývá se nějakými áčkově odtažitými potížemi s identitou jednoho hezouna, nebo tím, kterak na nového Astona Martina nabalit žhavou modelku, ale naopak naprosto primárními věcmi (které evidentně sousta zdejších komentátorů mylně zaměňuje s primitivními). Únos dcery je zde zasazen do nelítostného prostředí, které ve své drastičnosti a obludnosti je tak neuchopitelné a zneklidňující, že jediným způsobem, jak se s ním vyrovnat je ho přejít – přesně jako hrdina, který s daným systémem může bojovat jen díky tomu, že jde pouze pro svou dceru a nezachraňuje žádné další dívky. To není naivita, ani žánrová zaslepenost, nýbrž bezmocná odevzdanost vůči faktu, že tento systém je tak prorostlý do společnosti, že ho prostě nelze zničit (viz scény ze stavby, zapojení policie a závěr mezi smetánkou). Z tohoto světa nevede jiná cesta, než zářivý happyend, který coby iluze dokáže přebít uchopení se vzpírající realitu. Díky zobrazení kuplířského prostředí, dravému tempu, přímočarosti a realismu (v intencích žánrového filmu) je 96 hodin devastující nejen jako audiovizuální jízda, ale i coby emotivní zážitek. Není tak stylově precizní jako bourneovky, ale díky tomu má mnohem větší účinek. (09.01.2009)

Tento film rozhodně není dokonalý, ale má šťávu, tempo, slušnou formální stránku a hlavně Liama, kterému jde jeho nezničitelnost a nezranitelnost vcelku dlouhou dobu věřit, i když směrem ke konci to skřípe víc a víc (navíc, sejmutí toho opravdu posledního záporáka bylo odfláknuté a poněkud naivní). Někdy se s tím hlavní hrdina opravdu neštve a dokončení mučení jednoho grázla či postřelení manželky špatného policajta diváka docela překvapí (protipól beznadějně milujícího otce a bezcitného zabijáka). Ve své podstatě je to samozřejmě jen přímočarý a nijak objevný akčňák, takže kritizování scénáře by teoreticky mohlo být na místě, jenže to jde prakticky u každého akčního filmu a u mě osobně vždy záleží na tom, jak dobře film dokáže tenhle handicap zakrýt. A Taken se to docela dařilo, takže na slabší 4* tenhle kousek má. (30.01.2012)

Bum, bum, bum, bác. Politická korektnost a multikulturalismus dostává na solar s razancí nevídanou. Pak jednu mezi oči a mozek se potácí do země snů. Pác, bum, prásk. Takto vyhroceně šovinistický film vůči jednotlivým etnikům (ani Francouzi z toho nevyšli se ctí) jsem nepotkal už nějaký ten pátek. Co z toho, že Liam Neeson hraje Bournova dědečka? Kde nic není, ani albánská mafie nebere. (15.06.2010)

Nevím, kdo jste. Nevím, co chcete. Jestli chcete výkupné, řeknu vám hned, že nemám peníze. To co ale mám, je velmi neobvyklý druh schopností. Schopností, které jsem potřeboval celou svoji kariéru. Schopností, které jsou noční můrou pro lidi jako jste vy. Když moji dceru teď necháte jít, tak to nechám být. Nebudu tě hledat. Nebudu tě pronásledovat. Ale jestli ne, tak tě hledat budu. Najdu si tě. A zabiju tě. Veľmi husté. Úplne ma to dostalo. Bryan (Liam Neeson) bol nekompromisný ako už dávno nikto na filmovom plátne. Jeho likvidačnú akciu som sledoval s otvorenou hubou a krochtal som blahom. Adrenalínová akčná bomba! 90% (11.04.2009)

„Zabijte ho potichu, mám tu hosty.“ Zlí lidé jsou nepoučitelní. Už mohli vidět tolik filmů, v nichž hodný americký taťka vezme spravedlnost a střelnou zbraň do svých rukou… ale ne, oni si nedají pokoj. A tak dceru bývalého elitního agenta hned po uvedení diváka do nezbytného stavu nadrženosti (na krvavou a nesmlouvavou akci) osloví na pařížském letišti francouzský Leoš Mareš, bezpáteřní dohazovač bílého masa albánské mafii. Kdyby tak ubozí Albánci tušili, jak malými myšmi jsou v porovnání s kocourem, který jim jde po krcích. Že jeho výhružka „Najdu tě. A zabiju tě“ není planá, následně dosvědčí vážně míněným sdělením francouzskému Kevinu Spaceymu „Klidně zbořím Eiffelovku, když budu muset“. Z výrazu Liama Neesona lze vyčíst jediné – myslí to k smrti vážně. Což mysleli i tvůrci této super high conceptové akce. Proč by ne, vždyť podobné filmy sledujeme právě pro jejich přímočarost a nehumánní nebrání ohledů na kohokoliv, na cokoliv. Nepatřičnost „zabijáckých“ vět, použitých v různých obměnách už v tolika předchůdcích, jenom podtrhuje odklon od reality a únikový charakter těchto „kill ‘em all“ kousků. V současnosti, kdy ambicióznější snímky usilují o maximální realističnost a hrdinové povětšinou nevítězí kdovíjak suverénně (Bourneovo ultimátum, bitka ve Východních příslibech), je příjemné představovat si u rozumně dlouhých 96 hodin, že byste v případě únosu vlastní dcery dokázali totéž, co Bryan. Apendix: Z celého filmu jsem nabyl dojmu, že Luc Besson je pravičák nenávidějící Paříž, město plné úchylů a mafiánů odjinud. Doupě neřesti je navíc ironicky umístěno na Rue de Paradis. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, choze, castor, Niktorius, uzzi, gu-staff, Dallas, zdenny (18.11.2008)