Venkovský učitel

Hluboce lidský film Bohdana Slámy, který se tak v kruhu vrací někam ke svému debutu Divoké včely, než že by lineárně rozvíjel poetiku a místopis svého vavříny ověnčeného Štěstí. Jde zase o vykreslení izolovaného života na české vesnici, kam se z velkého světa euroregionů a blyštivých metropolí (zde konkrétně Praha) buď utíká nebo kudy se jen projíždí... Na takovéto v civilizační evoluci stagnující místo utíká i hlavní hrdina - Učitel. Bohdan Sláma tak nechává ve svém scénáři rezonovat tisíciletou existenciální krizi evropského intelektuála, navazující u nás třeba na osudy Otokara Březiny, ve filmu nedoceněný Tycův snímek Žiletky, zaslechneme tasovský nářek Jakuba Demla (stejně jako jeho filmový odraz Zapomenuté světlo), můžeme zaslechnout i pár imaginárních tónů z varhan Jana Jakuba Ryby, taktéž venkovského učitele... K tomu ovšem rezonance zahrnuje ještě další polohy, a to nejenom jinakost intelektuální, ale i jinakost možná ještě problematičtější a hlubší - jinakost sexuální orientace... Moderní člověk má okolo sebe desítky lidí, žije mezi nimi, ale přesto se cítí sám, žije uvnitř opuštěně. Proto i ve filmu mnohokráte použitý symbol ulity. Vnímavý člověk, intelektuál, žijící v ulitě, opuštěný...není to příznačný fenomén provázející mentální vývoj lidstva skrze jeho dějiny? Útěk z města do vesnického prostředí se ale tentokráte neděje v symbolické rovině buditelů a ruralistů coby útěk před špatným a zkaženým, jde spíše o útěk před sebou samým... Bohdan Sláma tu ve své fabulaci rozehrává tolik zajímavých motivů a vdechuje život tolika překvapivým motivacím (které jsou vždy uvěřitelné a mají pokaždé nějaký racionální základ), že už se těším na jeho další film. Sláma je suverénní i na poli režisérském, je to skutečně umný a talentovaný režisér - pro něj typická pozvolná dynamika filmu plná dlouhých (úžasně komponovaných a natočených) záběrů - nejčastěji jízd, se někdy funkčně prokládá kratičkým dynamickým záběrem kamery z ruky (např. letmý pohled na rozestlanou prázdnou postel), film má tak velmi osobitou (až rozjímavou) atmosféru... Stejně tak vynikající práce s herci, dokonalý casting (vesnický život Slámovi jde), úžasný a geniální Pavel Liška v hlavní roli, civilní, přesvědčivý, herecky ukázněný, hodně mi připomínal Bolka Polívku v Zapomenutém světle. Za připomenutí stojí práce s mladými neherci, (pro Slámu typický) obraz vesnické zábavy, tancovačky (kde se odehrává vše podstatné a dochází k dějové katastrofě), vynikající mizanscéna, velmi autentické lokace vesnice (v protipólu světu dálnice, Halle a Prahy), opět poetická práce s vodou a pramičkou na ní (stejně jako ve Štěstí), velmi sugestivní použití filmové hudby, kreativně zakomponované do struktury příběhu... Samozřejmě, že by se daly nalézt i věci, které by se daly filmu vytknout - někdy naturščici neustojí tak úplně svou repliku, možná, že se dalo trochu jinak pracovat s divákovými emocemi... Ale ani v životě není všechno dokonalé...možná je to analogie... Tedy snímek, který připomíná spíše život, než film... (12.03.2008) (menej) (viac)