Oblečen na zabíjení

První dějství s A.Dickinson je díky excelentní naraci obrazem (galerie, sen) naprosto úchvatné, nicméně po výtahovém mordu (režisérem mimochodem považovaným za jeho nejlépe natočenou vraždu) nastupuje kriminálně-thrillerová zápletka, která má šanci u diváka uspět jedině v módu emočním, neb v tom logickém jeví známky nezanedbatelné prostoduchosti. Když na tohle přistoupíte, báječně si De Palmovo pukrle směrem k Hitchovi užijete.. Spoiler: Příště bych si přál vraha, co tak často neciví na své druhé já do zrcadla a taky o něco zapeklitější název. Pojmenoval snad třeba Singer svůj majstrštyk „Předstírané ochrnutí“..? (26.11.2013)

"Jsem dívka v tomto mužském těle a vy mi nepomáháte dostat se ven." Když se něco dere na povrch, tak by tomu neměl žádný psychiatr bránit. Já tedy problémům transsexuality moc nerozumím, ale příliš mě nebavily. Nejhorší to bylo do chvíle první vraždy, protože to byla ohromná nuda, kterou kupodivu nedokázalo rozehnat ani nahé ženské tělo a venčení koziček s bobrem. To je velké umění, protože něco takového mne nudilo asi poprvé v životě. Následné honění vraha je už mnohem lepší, neboť má spád, napětí a na ženskou nahotu se naštěstí stále nezapomíná. Mě přitom bavil zarputilý vynálezce Peter, svůdná Liz a samozřejmě oplzlý detektiv Marino, jehož nezájem o případ byl jako vystřižený ze života. (13.05.2016)

Jedna z Palmových poct Hitchcockovi. Dressed to Kill je taková stylová blbinka, která je v několika momentech a scénách naprosto božská (přesně v Palmově režijním stylu), ale jako celek bohužel trochu nudná. Pokud by vám někdo vystřihal jednotlivé scény a koukli byste se jen na ně, budete mít pocit, že to je ten nejstylovější thriller ever. A takhle nějak se i celý film pokusím zapamatovat. Brian De Palma je totiž frajer. 6/10 (20.02.2017)

Těžce dýchavičný scénárista B. De Palma, v ostrém kontrastu s příjemně osvěžujícím B. De Palmou režisérem a nápaditým kameramanem R. D. Bodem, v osobitém vyznání se Hitchovi. Geniálnímu úvodu s A. Dickinson až do SPOILER osudového definitivního (výtahového) vystavení stopky, se už sice za celou dobu, De Palma, ani nepřiblíží (snad pouze v závěrečné snové sprchové scéně), ale já si i tak, tenhle halucinogenní výlet, do jedné choré mysli, nad očekávání užil. Mozek jsem totiž odložil. Přesněji řečeno jeho rozumovou část. Ta emoční fungovala spolehlivě. [Zábavně zvrácené, provokativně dráždivé a potřebný nadhled nepostrádající dílko. Smysl pro větší dramatičnost a logiku, však bohužel ano]. 78% (29.01.2014)

Je to víc Argento než stále omílaný Hitchock. Ve své konstantní snaze vyprávět obrazem je to fascinující a dokonalé, ale taky malinko legrační. Dressed to kill je až béčkově přímočaré - ale skrz všechna ta zrcadla, split screeny, zrychlené obrazové záznamy, zamlžená skla - jako by De Palma pomrkával po divákovi, že to celé je jen rafinovaná, sebe si uvědomující hra na realitu - film. (25.10.2023)