Ty, ktorý žiješ

Slepenec čistě ironických humoresek. Dobrá parafráze na dnešní notně pompézní společnost, leč snímek dohromady nedává vůbec žádný smysl a nemá žádnou kostru. Asi to byl Anderssonův cíl, ale jeho velice podivný snímek je opravdu nad mé divácké chápání. Originalitě se ale zvláště ve filmu meze nekladou... (28.11.2009)

Do kontrastu se zde staví naše každodenní strasti, reptání, žehrání... a jeden opravdu velký problém, který by všechny tyto chmury zahnal jako mávnutím kouzelného proutku. Objeví se hned v první scénce, kde jen mávnete rukou a říkáte si: No jo, nějaký neurotik.... ale to ještě nevíte, co bude scéna poslední. Filmem nevede žádný jednotící příběh, jde spíš o sled komických scének, jen některé postavy se objevují častěji než jiné. Bohužel některé scény byly dost přehnané, čímž pro mě ztrácely svou vtipnost. (25.07.2007)

Já úplně nevím, jak moc bych tenhle film nazýval surrealistickým. Ono mnoho scén, byť spolu vůbec nesouvisí nebo jen minimálně, říkají nějakou myšlenku, tím pádem tedy dávají nějaký smysl. A ono to má i nějaký smysl celkově - celý ten film je vlastně tragikomická koláž každodenních situací života, z nichž některé z nich zná asi každý z nás. Jenže ve scénách nám jsou představováni lidé, kteří působí, jako by z nich vyprchal všechen život, ale zároveň chtějí, aby se jejich život změnil k lepšímu, jenže problém je v tom, že oni sami neví, jak na to a tak se pořád litují. Může to znít jako klasický film o lidech, kteří neví co se životem, ale vymyká se jim to, protože tenhle má nějaké zakončení, pokud jsem to teda dobře pochopil - ta scéna s letadly podle mě naznačuje to, že bychom se v takové situaci měli zvednout z místa a "rozletět" se do světa (tz. zvednout se z místa, přestat se litovat a podnikat nějaké kroky ke zlepšení života, abychom se v něm nějak posunuli dál). Doufám, že to moje vysvětlení dává smysl, když tak to pak zkusím přepsat, aby to bylo srozumitelnější. Co se filmařské stránky týče - ten film je celkem zajímavě natočen, a to statickými záběry. Někoho to může začít poměrně rychle nudit, a to k tomu připočtěme ten fakt, že to nemá žádný děj, jenže mě to nějakým zázrakem dost bavilo, nudil jsem se minimálně a jen u nějakých scén a spíš jsem se vždycky těšil na to, co na mě Andersson přichystá v dalším záběru (btw, od Roye Anderssona jsem nikdy nic předtím neviděl, tohle je úplně první film, co jsem od něj viděl). Humor tady tolik není, ale když je, tak sem tam celkem zafunguje. Takže ano, mě se ten film líbil a nemám problém mu dát slabší 4*. Mile mě to překvapilo. (08.12.2019)

CITÁT - Proto, se, ty, který žiješ, lůžkem těš prohřátým láskou, než Lethé nohu, jež chce uprchnout, smočí ti v úděsný proud.....J. W. Goethe......... Hned od prvních záběrů jsem tušil, že to nebude snímek pro mě. Tuhá kamera stojící na jednom místě dá tušit jaké si umělecké tvorbě. Když se pak rozezněla nelíbivá hudba a žena v parku začala zpívat, už jsem v tom měl jasno. Sice to dokoukám, ale požitek z toho mít nebudu. CITÁT - Kdybych měla motorku......... Některé scény jsou, bezesporu, povedené, ale příběh se strašně táhne a já měl tendenci zavírat oči a usínat. CITÁT - Nepůjdeš si lehnout? Zítra je taky den......... Co si třeba myslet o sexuální scéně asi v půlce příběhu? 34%. Během sledování tohoto filmu jsem si vzpomněl na text jedné punkové České kapely - Na obloze vidím černé vrány, letí k nám a je jich celé hejno. Mám ten dojem, že to budou bombardéry. Až odletí, už to bude všechno jedno........... (04.01.2015)

Dílem souvislé a dílem nesouvislé obrazy se mi líbily tak dva z pěti. Proto i takové hodnocení. Problémem zde bylo, že se mi dostal do cesty Ulrich Seidl, a já musel porovnávat "jak by to udělal on", a vždycky mi vyšlo, že by to udělal lépe. Rakouská mentalita je mi ostatně bližší než skandinávská. Tedy dva z pěti, a brzy je zapomenu všechny, byť alespoň onu svatbu bych si chtěl uchovat. A ještě upozornění: Písně z druhého patra je vyšší třída. (08.10.2021)