Ty, ktorý žiješ

Já úplně nevím, jak moc bych tenhle film nazýval surrealistickým. Ono mnoho scén, byť spolu vůbec nesouvisí nebo jen minimálně, říkají nějakou myšlenku, tím pádem tedy dávají nějaký smysl. A ono to má i nějaký smysl celkově - celý ten film je vlastně tragikomická koláž každodenních situací života, z nichž některé z nich zná asi každý z nás. Jenže ve scénách nám jsou představováni lidé, kteří působí, jako by z nich vyprchal všechen život, ale zároveň chtějí, aby se jejich život změnil k lepšímu, jenže problém je v tom, že oni sami neví, jak na to a tak se pořád litují. Může to znít jako klasický film o lidech, kteří neví co se životem, ale vymyká se jim to, protože tenhle má nějaké zakončení, pokud jsem to teda dobře pochopil - ta scéna s letadly podle mě naznačuje to, že bychom se v takové situaci měli zvednout z místa a "rozletět" se do světa (tz. zvednout se z místa, přestat se litovat a podnikat nějaké kroky ke zlepšení života, abychom se v něm nějak posunuli dál). Doufám, že to moje vysvětlení dává smysl, když tak to pak zkusím přepsat, aby to bylo srozumitelnější. Co se filmařské stránky týče - ten film je celkem zajímavě natočen, a to statickými záběry. Někoho to může začít poměrně rychle nudit, a to k tomu připočtěme ten fakt, že to nemá žádný děj, jenže mě to nějakým zázrakem dost bavilo, nudil jsem se minimálně a jen u nějakých scén a spíš jsem se vždycky těšil na to, co na mě Andersson přichystá v dalším záběru (btw, od Roye Anderssona jsem nikdy nic předtím neviděl, tohle je úplně první film, co jsem od něj viděl). Humor tady tolik není, ale když je, tak sem tam celkem zafunguje. Takže ano, mě se ten film líbil a nemám problém mu dát slabší 4*. Mile mě to překvapilo. (08.12.2019)

Upršané počasie prinútilo (viac či menej) priopitých účastníkov LFŠ 2007 k uchýleniu sa do príjemného sálu kina Hvězda. V takomto vďačnom prostredí by sa uchytil aj 3-hodinový režisérsky zostrih Kameňáku 3, čo bolo badať na začiatočných asi 20-tich minútach filmu. Diváci odmeňovali scény typu "minútový záber na trombónistu" alebo "strhanie obrusu zo stola" hlasným opileckým smiechom. Potom však akoby uťalo, a i keď diváci neustále hľadali niečo, čomu by sa dalo zasmiať, nedostali už príležitosť. Režisérovi sa totiž úspešne podarilo vyhnúť akýmkoľvek vtipným situáciám. Film pozostáva so série dvoj až troj-minútových absolútne nesúvisiacich scénok, ktoré zaberá statická kamera, a v ktorých sa nič nedeje. Dej scénok sa dá popísať niekoľkými slovami, napríklad "muž telefonuje so synom", "tučná žena súloží s účtovníkom", prípadne "štamgasti objednávajú poslednú rundu". Všetky tieto scény sú však prázdne - bez deja, bez pointy, bez vtipu - a tak len vyprchajú do vzduchu ako chuť zvetralého piva. (01.08.2007)

Povídkový filmy, to je moje. Pokud je do toho smíchaná nostalgie, humor a drama, tím líp. Začátek byl úžasnej, pak už kvalita klesala. Ale jistý momenty a hlavně pro leckoho nedůležitý detaily a vložky to zase vystřelily na solidní čtyři hvězdy. Určitě se najdou lidi, kerejm takovejhle snímek nesedne. Já mezi ně naštěstí nespadám. (24.06.2010)

Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. (14.03.2010)

Absurdné, melancholické, snové i vtipné fragmenty, ktoré dávajú divákovi impulz, aby sa raz opäť zastavil nad životom, ktorý žije a len tak ticho sa nad ním zamyslel. Fragmentárnosť filmu je docielená aj úžasnou kamerou, ktorá úplne ignoruje detail a jednotlivé príbehy tak pôsobia ako neznáme fotografie. Podľa mňa by však filmu pomohlo spoločné prepojenie všetkých minipríbehov, ktoré by divákovi zrozumiteľnejšie odhalili, akýsi vyšší plán celého filmu. Takto môžeme len tápať..., ale možno práve to bolo režisérovým cieľom a zámerom... (29.09.2008)