Wall-E

WALL-E. Dokonal-E. Poslední filmy Pixaru už ani nepotřebovaly diváka (konzumenta) k tomu, aby byly zhlédnuty (zkonzumovány), protože se zabalily do úhledného balíčku a nezapomněly se ještě k tomu ohodnotit (ať již je to rozhovor dvou staříků o starých dobrých dobách a kluk na kole v ÚŽASŇÁKOVÝCH či jihnoucí Anton Ego v RATATOUILLE); ošklivost se vynahrazovala opojnou krásou (např. Rémy vynořující se ze stoky zíral na romantickou Paříž) a jednoduchý příběh s mravním ponaučením na bázi "neboď egoista a sobec, mysli i na druhé" se na rodinný film natahoval a vyprávění uměle povyšovalo (mýtizace cesty Marlina za Nemem slovestností v HLEDÁ SE NEMO)._____ VALL-I se těchto neduhů zbavuje a je tak nejdospělejším, možná i nejlepším filmem studia Pixar (na takové prohlášení mi ale chybí větší časový odstup). Zbavuje se i neduhů jiných animáků posledních let, a tak se nesetkáváme s komickou vedlejší postavičkou (švába za takovou nelze považovat a porouchaní roboti v akčním finále zatávají obdobnou funkci jako znetvořené hračky v PŘÍBĚHU HRAČEK či akvarijní rybky u zubaře v HLEDÁ SE NEMO), muzikálové či zpívané pasáže zde jsou prostřednictvím intertextových vložek směrem k HERRO, DOLLY!._____ VALL-I je depresivní animák s ryze filmovým snímáním, který hlediskové záběry využívá k větší procítěnosti a za jehož výpravu by se nemusela stydět jakákoliv apokalyptická filmová sci-fi, zvukové efekty jsou naprosto precizní a nepřekvapí, že je za ně zodpovědný Ben Burtt. Úvodní scéna zaujme tím, jak ladně se nediegetická hudba stane diegetickou a co se týče hudby, pracuje se na několika úrovních - Newmanova vhodně podkreslující dění na pláně, písně z HELLO, DOLLY! "zvněšňující" myšlenky postav a ryze parodická (Straussovo "Tak pravil Zarathustra" z 2001: VESMÍRNÉ ODYSSEY)._____ Je sice pravda, že akční finále mírně drhne (ovšem pouze napoprvé) a že úvodní originální cca. půlhodina beze slov, pouze s jednou reklamou ala BLADE RUNNER, je lepší než zbytek, ale... Stejně jako předchozí Pixarovky, i takhle je tematizací jejich vztahu s Disneym. Přetechnizovaná a odlidštěná posádka Axiomu, jejíž postavení se nezpochybňuje, totiž narazí na robůtka s osobností, poučeného starými filmy a vypravěčskými postupy (stylizace VALL-I do grotesky ala Charlie Chaplin, muzikálové vsuvky), který je zachrání a ukáže jim cestu. I ono enviromentální poselství (až na jednu scénu s kapitánem o uvědomění) není nucené a nepřijde mi nikterak pokrytecké kritizovat konzumní styl života, protože je to alespoň podvratné a takhle to může vyslechnout spousta lidí. Nejsem pokrytec, který VALL-I - kritiku konzumerizmu - označuje za pokrytecké dílo natočené za velkou spoustu peněz, kdy další se ještě vrazily do reklamy, přičemž onanuji nad SPEED RACEREM (viz Cival). P.S. Plakal jsem. (30.07.2008)

"Vyzkoušejte modrou, je to nová červená." Dovede konzumní reklamní společnost Zemi k sebevraždě? Nevím, ale maká na tom opravdu svědomitě. Já tedy nejsem žádný ekologický aktivista ani terorista, ale němý Vall-I mi mluví z duše. Navíc mě baví svým blbnutím s hasičákem, podprsenkou nebo pingpongovou pálkou. Je s ním zkrátka sranda, jeho agitace není příliš vlezlá a jeho jízda mimo vyznačené pruhy je dokonalá. Je to prostě rebel a já mu fandím. (30.12.2016)

Je to možná tak trochu ekologická agitka, ale myslím, že Al Gore by za takovou vraždil a navíc co je na tom špatného?... Zpracování zase trhá všechny hranice, George Lucas se pomalu může jít zahrabat, Pixar se dostává s realističností svých animací tak daleko, že zůstává rozum stát. První záběr na zaneřáděnou Zemi plnou odpadků shora vypadá jako výborná postapokalyptická fotka a do toho začne hrát song z "Hello Dolly" a obejví se ten nejsympatičtější kus plechu, jaký jsem kdy viděla. K tomu perfektní zvuková i hudební stránka, slast pro uši. Měla jsem po naprosto fantastickém Ratatouille strach, že WALL-E prostě nemůže tolik zaujmout, ale k mému překvapení se mu to povedlo a navíc romantika mezi dvěma roboty na mě zapůsobila víc, než většina romantiky neanimované ve většině hraných filmů. Vždycky si říkám, že tahle laťka už Pixaru dlouho vydržet nemůže, ale oni mě prostě každým svým dalším filmem bez problémů přesvědčí o opaku a já jim za to děkuju. (27.08.2008)

Psát o tom, že Pixar je na špici technologického vývoje současné animace a že snímky z jeho dílny jsou z tohoto pohledu zážitkem, by bylo nošením dříví do lesa. Od Pixaru se jednoduše čeká podívaná a v tomhle ohledu ani jeho nejnovější kousek nezklamal. Zatímco u Ratatouilla bylo pár scén, které se svým výsledkem blížily hranému filmu, tady jich výrazně přibylo a Pixar ukazuje cestu, jak může animovaný film živý snímek se vším všudy nahradit. Scény mrtvé planety byly úchvatné a mrazivé zároveň. Pokud jde o příběh, film lze v zásadě rozdělit na dvě části. Ta odehrávající se na Zemi je mnohem vstřícnější k dospělému divákovi a rozehrává příběh, který jako by vypadl ze znepokojivých vizí Philipa K. Dicka. Jde o postkatastrofickou představu zdevastované planety plné trosek, prašných bouří a zbytků kdysi funkčního světa. Malý robot Vall-I představuje malý ostrůvek kybernetického života a i když v téhle části filmu nemá jiného protihráče než přírodu, divák se ani na chvíli nenudí a nezbytná porce sentimentu je snesitelná. Tvůrci filmu si nejspíš chtěli vyzkoušet něco nového a taková atmosféra, jakou dokázali v první půli filmu vytvořit, se do té doby opravdu v mainstreamovém rodinném snímku ještě neobjevila. Potom, ne snad že by tvůrčímu týmu došel dech, ale spíš zafungovala záchranná brzda s vědomím toho, jak dopadl u Ratatouilla Jan Pinkava se svým novátorským přístupem a v druhé půli filmu snaživě vyšli vstříc představám disneyovského studia, jak má vypadat klasická dětská podívaná. Otevřeně řečeno, něco na tom bude, protože jsem Vall-I viděl v kině se svým šestiletým synem, a ten se v první půli poněkud ošíval, zatímco v té druhé se spokojeně usmíval a film si užíval. Zbytek filmu odehrávající se v dalekém vesmíru je sázka na tradiční jistoty celovečerní rodinné podívané se zaměřením na dětského diváka. Příběh není špatný, ve skutečnosti je zcela nosný, jenomže je zpracovaný navýsost banálním způsobem. Od Ratatouila je to z pohledu obsahu filmu ve skutečnosti krok zpět. Studio Disney určitě nevrazilo hříšné peníze do nákupu Pixaru proto, aby si zvyšovalo prestiž natáčením špičkových filmů, které budou experimentovat s formou a obsahem, ale proto, aby si plnilo kasičku. Za dobu existence studia Walta Disneyho už mají jeho majitelé dokonale zažitou představu o tom, jak má vypadat dětský animovaný film a je naivní představa, že by se Pixar tomuhle modelu vzepřel. Celkový dojem: 80 %. Stále jde o velmi slušnou podívanou, která děti potěší a dospělého neurazí. Jen si skromně myslím, že kdyby měli tvůrci odvahu rozvinout ty temnější prvky příběhu naplno, byl by to film nepoměrně lepší... (22.08.2008)

Paráda. Jeden z nejlepších animáků všech dob. Scifárna, která v sobě nese náznak poselství, náznak romantiky, náznak dobrodružna a hodně emocí. Celé je to servírováno v podobě, která je srozumitelná dětem a zároveň neodrazuje dospělé, skvěle naanimováno a taky parádně hudebně podbarveno. Vidím to na takových 90%. Btw. Po tomhle filmu asi přehodnotím svůj vztah ke švábům. :-) (28.03.2013)