Severné blatá

Tak nějak podivně neuchopitelný film. Divák celou dobu neví vo co gou a nakonec z té tak dlouho utajované, zmatené a zamotané zápletky vyleze naprosto tuctový případ vydíraní s fotkama a ještě tuctovější sebevraždou na konci. Chorálová hudba je sice nádherná, ovšem ve filmu působí jako pěst na oko a se scénami vůbec nekoresponduje. Velké zklamání. Komedie jdou Kormákurovi určitě lépe. (18.09.2010)

Island. Nádherná země, kam se chci jednou podívat. A do toho se řeší vražda. Polocie musí hodně do minulosti, aby se dozvěděla pravdu. Příběh je to pořádně zamotanej ale na konci to do sebe zapadalo jak tetris. Je vidět, že Islanďani uměj. Je to prostě kvalitní kriminálka s úžasnejma záběrema týhle země. Na to, jak málo je na Islandu lidí, uměj super věci. Ale tu ovčí hlavu si asi nedám, děkuju. (28.06.2010)

"Ale ja jsem cetl knihu a ta je lepsi nez film ! " ... toto je jedno z nejcastejsich klise ohledne hodnoceni mnoha filmu. Osobne ho vubec nemam moc rad. Snimek Severni blata je filmovou adaptaci detektivniho romanu islandskeho spisovatele Arnaldura Indriðasona. Romanu hluboce ponoreneho do isladskych realii, romanu ktery je pres svuj mysteriozne detektivni dej prekvapive velmi lidkym a soucitnym dilem. Baltasar Kormákur se do nataceni jeho filmove verze pustil s ocividnou chuti. Myslim si , ze hlavni trumf ziskal v predstaviteli hlavni role (na platne sam jeho casty kolega) Ingvaru Eggertu Sigurðssonovi. Jeho vysetrovatel Erlendur je jako z romanu vypadli. I ostatni herci jsou ve filmu bezesporu skveli. Ohledne obrazoveho zpracovani : je jasne , ze kamera mela Island vzdycky rada. Rozcarovani prichazi ovsem stranou scenare. Jakkoli prolinani deje ci flashbacky sami o sobe ani kriminalce nemusi vadit , stejne tak i zmena deje ve scenari oproti knizni predloze ... myslim, ze tentokrat to byla celkem chyba. Kdo necetl nepochopi, ale i tak mi pripada Kormákurovo dejove vyusteni malinko zkratkovite. ... Takze ve finale tady mame to zabehle a klisoidni : "Ale ja jsem cetl knihu a ta je lepsi nez film ! " A mame! No proste mame. (03.12.2008)

Severní blata disponují především osvědčenou a stále působivou atmosférou chladných a ponurých severských zemí. Místy mi snímek připomínal úchvatnou švédskou Insomnii. Ovšem podání samotného příběhu mě příliš nezasáhlo. Chybí v něm prvky nějakého zvratu, šokujících momentů, překvapivého závěru či rozuzlení. Děj se mnou nějak nedokázal pohnout. Představitel Örna, nějaký Atli Rafn Sigurðsson mi svým vzezřením neodbytně připomínal postavu Erica Northmana v podání Alexe Skarsgårda. Ta mrtvolně bledá tvář, kruhy pod očima a blonďaté vlasy sčesané dozadu. Každou chvílí jsem očekávala, kdy vysune špičáky:) Na tomto dojmu také výrazně zapracovalo chladné, bledě modré světlo, které jeho postavu často při výskytu na obrazovce obklopovalo. Rozhodně zdařile působivé, ale dějově tak nějak neúplné. (20.07.2011)

Temná kriminálka z ďalekého severu priniesla so sebou hlavne surovú a chladnú atmosféru, ktorá bola na slušnej úrovni. Obsahovo ma však snímok až tak nenadchol. Záhada okolo vraždy starého pána a s tým spojenej genetiky síce nie je zlá, ale to rozpletanie príbehu až po konečné finále nebolo to pravé orechové. Nudné, nezáživné a miestami zbytočne komplikované. Čistý priemer. 60/100 (18.05.2015)