Sirotinec

Hororů není nikdo dost, zvláště těch dobrých a originálních, Španělská filmařina mě míjí mílovými kroky, snad na skvělou výjimku Faunův Labyrint, v které má také prsty Del Toro. „Sirotčinec“ je poctivý horor, k budování atmosféry používá staré dobré známe finty a zase nějak moc nepřekvapí, atmosféra je pořádně hustá, párkrát se určitě leknete a pocítíte napětí/strach. Největší slabina filmu je dosti pomalé vyprávění, které jsem tam trochu snižuje celkovou působivost snímku, proti hereckým výkonům nemám sebemenší výtky, akorát ta originální španělština s titulky byla docela nezvyklá a možná mě i ona sem tam vytrhávala ze soustředění…konec byl trochu zmatený a špatně vygradovaný…7/10* (14.04.2008)

Sirotčinec není klasický horor, ale spíše film o hledání matky s výbornou atmosférou a několika mrazivými momenty, které bohužel nestačí k otitulkování filmu jako hororu. Kdo čeká krev nebo hromadu strachu měl by raději jít na jiný film, protože toho se určitě nedočká. Vedle dobré hudby a ne zrovna nejoriginálnějšího příběhu se režisér a hlavní postava snaží udržet diváka v obavách a očekávání, což se daří tak na půl. Škoda propracovanějších momentů, které by se hodili do opravdového hororu a málo originality, kterou nezachraňuje ani závěr. (09.08.2008)

Rukopis del Tora je neprehliadnuteľný. Krásny horrorový príbeh, kde slovo príbeh je hlavnou podstatou úspechu. Nie je to totiž žiaden amatérsky počin, ktorý sa snaží divákovi nahnať strach pomocou obyčajných, zaužívaných metód. Ukážková dráma je krásne zahraná a nebezpečne profesionálne ukočírovaná nováčikom Bayonom. Del Toro ale asi vedel, komu vložiť do rúk projekt s tak obrovským potenciálom. Tragickosť príbehu však po čase nahradili mrazivé pocity, ktoré svojim napätím trhali v kine nervy nejedného diváka. Mysterióznosť zvládnutá do (pred)posledného detailu, pravá duchárska atmosféra a záverečný zvrat takého rozmeru, že by si ho vo svojej terajšej tvorivej kríze prial aj samotný Shyamalan. 90%. (11.12.2008)

V době, kdy se američtí a francouzští režiséři vzájemně trumfují počtem přeřezaných achillovek ve svých hororech, přichází ze Španělska velmi klasicky pojatá duchařina, která všechny ty nabroušené břitvy, ruční a motorové pily spolehlivě tupí svou chytrostí. Stejně jako vizuálně i atmosféricky spřátelený Faunův labyrint, zavádí nás i Sirotčinec na hranici světa fantazie a reality. Zůstává jenom na nás, jak si všechny nadpřirozené jevy vysvětlíme. Jde to i racionálně. Ústřední myšlenka s domem a jeho (ne)živými obyvateli vážně připomíná Ty druhé, ale označovat její následné rozpracování za neoriginální mi přijde hodně neprozíravé. Všechno dění dává dokonalý smysl v rámci obou vymezených světů a jejich protnutí je na horor až nečekaně dojemné. Motiv pátrání najednou získává nový rozměr – matka nehledala adoptovaného syna, ale cestu k němu. Hororovými fanoušky bude Sirotčinec nejspíš přijat jako ne dost děsivý a příliš pocitový, mně poměr scén „blíží se infarkt“ (včetně nečekané parafráze Osvícení) a „řekni mi, kdo jsi a co chceš“ (včetně zábavných her ve stylu počítačových adventur) naprosto vyhovoval. Nečekejte horor, čekejte dobrý film, a pět hvězdiček vám nebude připadat jako přestřelené hodnocení. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Adrian, vincent, kikuka, wipeout, Martyr (13.08.2008)

Zápletkou Sirotčinec jednoznačně vychází z obdobných španělských hororů poslední doby jako Frágiles nebo Los Otros (nechci používat příšerný distribuční název prvního z nich). O horor tu nejde prvoplánově, velmi dobře budované napětí zde spíš slouží pro vyjádření duševního stavu postav. A pointa je opravdu slušná a závěr i docela dojemný. Přesto na tři scény by mohl být hrdý každý tvůrce, který to s horory myslí vážně. Scény, u kterých víte, co v nich bude, ale přesto cítíte to správné napětí a třeba se i budete bát. V kině při scéně po autonehodě nadskočilo takřka veškeré obecenstvo a já si vyloženě vychutnával chvíle, kdy jsem si říkal, teď by se mi líbilo, kdyby se stalo to a to a ono se to opravdu stalo... :)) (16.08.2008)