Smrtící spojení

Tak teďka mám stále zaražený dech, po filmu Shutter sem čekal tak dlouho abych viděl konečně něco skvělýho a musel sem si počkat opět na stejné borce jako dělali Shutter. Musím si otřít pot z čela a snad se i uklidnit, protože můj stresový život ve spojení s tímto filmem byl mazec... Uspokojení z filmu bylo na úrovni, skvělá atmosféra, příběh, škoda trochu slabšího konce. Jinak dávám jasných 5 hvězd.... Už se těším na nějaký nový dílko z jejich dílny. (31.08.2007)

Zpočátku již klasická asijská duchařina se vším, co k tomu patří, zaujme především tím, že se zdá, že postrádá právě onu klasickou klišovitou a neoriginální příměs hledání identity ducha a zívěrečný zvrat s tím spojený. Jenže ouha, i z tak zjevného faktu, jakým se zpočátku identita duchá zdá být, druhý půlka filmu dokáže vykřesat (a znatelně celý film pozvednout z neoriginálně klišovitého balastu, který thajský horror nabízí vrchovatou měrou) zajímavé psychologické drama i s oním zvratem. To, společně se zajímavou hlavní představitelkou, z filmu činí to lepší, co nám Thajsko (alespoň z toho, co jsem zatím viděl) může nabídnout. Potěšil mě zajímavý závěr a přirozený oheň, ne jeho digitální náhražka. Klasikou je docela povedená hudba (je zajímavé, že i ta nejobyčejnější thajská sračka má výbornou hudbu). A máte-li rádi/y omyly, opomenutí a chyby filmových tvůrců, určitě vás potěší závěr scény ve vaně. Sledujte pozorně. Pobavilo mě, jak něco takového mohli přehlédnout. (09.02.2011)

Pisanthanakun s Wongpoom se nenechali zahanbit a natočili po Shutter další výbornou duchařinu, která se snaží hlavně bodovat správně hutnou atmosférou a lekčkama než nějakýma vraždama, bohužel se ale hrubě nevydařil jak konec, tak pointa, takže to dokázalo celkem zklamat, ale předchozích 70% filmu sem se docela příjemně bál (25.09.2009)

Siamese Dream. Je celkem pochopitelné, že horor o siamských dvojčatech představuje thajský vývozní artikl. Až na několik sympatických a méně humpoláckých metafor a symbolů, jimiž děsí film spíše v první polovině, představuje Faet rutinní, předvídatelné a naprosto neděsící řemeslo. Tvůrci jakoby se paradoxně lépe cítili v úplně jiném, ale stejně brakovém žánru, jímž místy tuctovou hororovou hstorku, utápějící se v klišé, záplatují. Možná dobře, že se po této cestě o několik let později vydali. S jakým výsledkem, to už bohužel, dá-li Bůh, nezjistím. (13.01.2017)

Tvůrci Shutteru, Banjong Pinsanthanakun a Parkoom Wongpoom odvedli dobrou práci. Faet má něco do sebe, tentokrát jsem se snažila ponořit do děje co to jen šlo. Téma a efekty skvělé , výborná kamera, stará duchařina. Začátek v podobě titulku mě navnadil, místy jsme opravdu měla nepříjemný pocit, jenže ten je v druhé části protkán trochu slabšími místy, tak ze mě vypršelo na chvíli napětí. Trailer jsem neviděla, ale námět siamských dvojčat Pim a Ploy je originální. Nadprůměr, ale 4* nedám, protože jsem se nebála. Ale hudba byla úžasná! To kouzlo co má Shutter tam prostě chybělo.Takže 3*/55% (25.01.2010)