Sop
Cadaver
Obsahy(2)
Mrtvola není jen tělo bez duše. Je to něco, co má být respektováno jako nástroj učení mladých studentů medicíny na celém světě. Lidské tělo může vypovědět tisíce příběhů, nás však teď zajímá pouze jedno tělo a jeden příběh. Mai je výborná studentka druhého ročníku medicíny. Při její první hodině praxe na pitevně se stane něco podivného. Když Mai prochází kolem mrtvého těla ženy, ruka mrtvoly se náhle pohne a chytí Mai za zápěstí. Nikdo si však ničeho nevšimne. Postupně se zdá, že žena se skrývá ve stínech a pronásleduje Mai na každém kroku. Ta začíná být zoufalá a snaží se ve své minulosti najít odpovědi, aby se dozvěděla kdo že je tajemná žena v márnici a kdo ji vlastně sleduje a proč. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (57)
Je to úplne priemerný horor z thajskej produkcie. Má celkom dobrý príbeh o študentke medicíny, ktorá je počas hodiny, na ktorej sa prvýkrát zúčastní pitvy napadnutá duchom zosnulej, čo ale nikto iný nevidel a tak jej nikto neverí, no duch ju stále prenasleduje a tak chce o zosnulej zistiť pravdu, aby už jej duch našiel pokoj. Spracovanie nie je zlé, ešte prvá polhodina ma vôbec nezaujala po žiadnej stránke, iba je študentka stále prenasledovaná duchom a to je tu príliš nudne podané, ale potom už film konečne získa normálnu zápletku, hlavná hrdinka začne pátrať po pravde a už sa na to pozerá bez problémov. A to už vydrží do konca, ktorý nie je originálny, ale celkom sa mi páči. Ako horor tento film ale moc nefunguje, atmosféra tu síce je, ale slabá a o napätí sa tu tiež moc hovoriť nedá, možno trochu v záverečnej fázi, ale skutočne len trochu. Ale najväčším sklamaním sú aj tak samotné hororové scény, ktoré nestoja vôbec za nič. V prvej polhodine jedna hororová scéna strieda druhú a sú príliš nezaujímavé a nudné, potom už našťastie uvoľnia miesto príbehu, čo mi tu vyhovuje omnoho viac. V celom filme sú len dve hororové scény, ktoré mali aspoň nejaký potenciál, približovanie ducha pri menení fotografií, prípadne duch pri posteli, ale aj ten využili len málo. Herecké obsadenie je bez problémov, hlavná hrdinka ma síce zo začiatku moc nezaujala, ale potom sa už vylepší, no lepšie sú na tom zvyšné postavy, hlavne učiteľský zbor. Réžia a technická stránka sú iba prinajlepšom priemerné, hororové prvky absolútne nezvládli, ale ten zvyšok je už celkom ideálny. Ešte dobre, že celý film nedopadol ako prvá polhodina, ktorú by som označil za dno ázijského hororu. Ale potom sa už na to dá pozerať a tak na ten priemer film stačí. 55% ()
Čekal bych u thajského hororu trochu krve, trochu drsnější přístup, ale na tohle si „Pitevna“ ani trochu nehraje. Jde duchařskou cestou a je celkem nudná. Není zde žádné pořádné překvapení, žádné odhalení, není zde nic, co by dokazovalo, že thajské horory skutečně stojí za to a přinášejí do žánru něco nového, osobitého. Tohle je jen mnohokrát omleté cosi, což opravdu už příliš nezaujme. ()
slabší záležitost z předalekého východu sází bohužel jen na totální lekačku a o hlubší atmosféře se tu nedá moc bavit... Natthamonkarn Srinikornchot, jejíž jméno si asi moc dlouho pamatovat nebudu, byla ve své roli aspoň velmi přesvědčivá, když už nic jinýho tahle hodinka a půl nenabídla... tohle bububu na mě moc neplatilo. 40% ()
Atmosféra místy výborná, bubáci zvládnutí a lekačky ušly, takže ohraná báchorka ani příliš nevadila. Nicméně mi přišlo, že zatímco v první polovině se se strašidlem nešetřilo, takže jeho nástupy postupem času přestaly budit kýžený dojem, tak v té druhé ho bylo zase příliš málo. Druhou výtku mám k hlavní herečce, jejíž projev mi vůbec neseděl, ačkoliv tady hraje svou roli i specifičnost asijského projevu. Co našince zaujme určitě je thajská pitevna a tamní přístup k mrtvým. Celkově lehký nadprůměr. 60% ()
Je poměrně znepokojivé, když mrtví chodí a nachodí toho víc než já za celej den. K Pitevně mě přitáhly úvodní nadšené ohlasy, veskrze příznivá hodnocení a taky fakt, že s Thajskou kinematografií všeobecně nemám příliš zkušeností. Popravdě, není těžké domyslet si, vzhledem k názvu, že půjde o gore morbidní vystoupení plné rozkládajících se těl, zvrhlého personálu a jak je na dnešní dobu nutné, party dezorientovaných teenagerů bojujících o holý život. Opak je však pravdou. Sop je takřka typickým zástupcem asijských duchařin, jejichž boom zaplavil naše povědomí na sklonku 90tých let. Skrze formaldehydem nasáklých sálů, skrz svazující závoj všudypřítomného chladu, vstupujete do příběhu mladičké Mai (Natthamonkarn Srinikornchot), studentky medicíny s účesem jak přilba z Top Gunu, která se ocitne na linii mezi smrtí a posmrtným životem vidíce víc, než jen těla zakrytá na pitevních stolech. Návštěvy pitoreskních, zrůdných duší dostanou se na běžný denní pořádek a křehká dívka je nucena ohlédnout se do vlastní minulosti, aby odhalila příčinu svých vidin, zlých snů. „Když lidi umřou, musí mít svázané ruce, aby odpoutali duši!“ Víra v duši a její klid po životě je prakticky základním stavebním kamenem celého děje, do něhož jste vtaženi strašně rychle a teprve až s druhou polovinou filmu se v něm začínáte trochu orientovat. Řemeslně velice slušně zvládnuté scény provázané chladnou, neuchopitelnou atmosférou a profesionální, moderní kamera. K tomu ještě pocitově barvitý, pulzující hudební motiv - srdečný klavír a oduševnělé housle, temná elektronika a podmanivý, tesklivý dívčí zpěv. Oproti tomu těžko čitelné charaktery postav, jenž příliš nemluví, spád děje víc než příběh suplují četné lekačky (neboť co mrazí víc než přímý pohled do tváře smrti) a poměrně slaboučký závěr. Pitevna Duloisita Niyomkula (nu nemají ta thajská jména svůj jazykolamný půvab?) je tak řekněme průměrným hororovým kouskem, který těží především z vysoké technické kvality zpracování a možná až přemíry zmíněných lekaček. Zcela absentuje na jakkoliv okatou brutalitu, vyprávění je hodně vláčné a postrádá zásadnější spád. Přesto se však (pro mě) jedná o třídu lepší počin, než další thajský horor Voodoo: Umění ďábla (2004). [final rate: 55%] ()
Galéria (18)
Fotka © Sahamongkol Film International
Reklama