Mister Lonely

Bizarné správanie sa zvláštne smutných postáv. Problémom Pána osamelého je, že postavy neprekonávajú žiadny vnútorný vývoj, o ich motiváciách a živote sa divák nedozvie nič. Výnimkou je sčasti postava Michaela Jacksona (nahráva si myšlienky na diktafón) a Charlie Chaplina so stupňujúco tyransko-dikatátorskými rysmi správania sa, najmä k manželke Marylin. Z čoho by Federico Fellini spravil parádny film, tam Korine ponúka sériu stále viac nudnejších scén. Len ukázanie postavy v podivnom kostýme bez pridanej hodnoty prestáva byť smiešne i zaujímavé po pár minútach. Ak teda nebolo zmyslom filmu ukázať, že žiť životy niekoho iného je pekelná nuda. Pritom začiatok vyzeral veľmi nádejne - presnejšie, do odchodu na farmu dvojníkov. WTF bola paralelná dejová línia s mníškami, lietajúcimi v rytme taktovky kňaza Wernera Herzoga. (14.09.2020)

Režisér, prevažne, nezávislých filmov Harmony Korine si ma absolútne získal snímkami ako Gummo (1997) a Last Days (2005) a keďže ho dlho nepoznám, tak rovnako ako aj pri ostatných tvorcoch ktorých nemám napozeraných, raz za čas si pozriem nejaký film náhodným výberom. Takto isto som natrafil aj na snímku Mister Lonely. A poviem vám, je to dosť bizarné a čudné. Čo tomuto tvorcovi hanbu nerobí. Grom toho celého je, až nemožná, sociálna skupina imitátorov, ktorí sídlia na malom opustenom ostrovčeku a tam prežívajú svoje životy. Avšak dalo by sa povedať, že rozhodne nie úplne svoje. Ústrednou postavou je imitátor Michaela Jakcsona ktorý síce tanečné kreácie svojho životného vzoru ovláda perfektne, uživiť sa s nimi mu však robí ťažkosti. Ďalšie charaktery ako sú utláčaná Marylin Monroe a jej záporný manžel Chaplin, tiež zohrávajú dôležitú úlohu. Celú tú nereálnosť, to snové podhubie som si užíval na 100%. Neskutočne ma bavil aj side príbeh mníšok, ktoré zoskakovali z lietadla bez padákov a svojou vierou sa im podarilo pristáť na zemi bez jediného škrabanca. Ide o také tragikomické podobenstvo hľadania samého seba. (27.04.2016)

Dvojníci známých osobností se setkají kdesi na nějakém hradě a tam se snaží uspořádat představení pro obyvatele blízké vesnice. Skrz kostýmy a líčidla se sem tam proderou skutečné osobnosti, které se svůj zpackaný život snaží ukrýt za masku Michaela Jacksona, Marylin Monroe, Chaplina atp. Postupně se tedy pod idylickým make-upem objeví první trhliny. A tím celým se ještě prolína vskutku vtipná (bez ironie) rovina o jepiškách, které skáčou z letadla bez padáku. Jak to souvisí s výše popsaným dějem netuším. Celkem zajímavý příběh je hlavně v druhé polovině dost zdlouhavý a v touze působit jako zajímavý experiment dost chaotický. (18.07.2007)

Podivný hybrid, který se chvílemi tváři jako komedie, chvílemi zase jako vážné drama o hledání vlastní existence. Pokud jde o komediální složku - fakující Abraham Lincoln, James Dean nahánějící kozy nebo smrdící papež jsou sice fajn, ale později začne unavovat, že většina vtipných momentů vychází z toho, že slavné osobnosti jsou v neobvyklých, dehonestujících situacích. Pokud jde o vážnou složku - jaksi jsem se nechytal... Přesto není Mister Lonely vyloženě špatný či beznadějný film, Korine umí pracovat s hudbou, herci jsou taktéž dobří, ale stále marně hledám smysl některých scén, smysl jeptiškovské linie (s dvojníky nijak nesouvisející) a vlastně smysl celého filmu... (11.07.2007)

Harmony Korine by byl nejraději dokumentarista, kdyby mu v tom formátu nechyběla ta míra kontroly, kterou poskytuje režie hraného filmu. Jak já ho chápu! Do úplného docenění mi chybělo jen silnější finále. Ale jinak je v tom (skoro) všechno. Anti-teze snů o stávání se celebritou, která je mnohem aktuálnější teď, kdy každý může aspoň na chvíli být v záři reflektorů, než v době vydání. Obdiv je samozřejmě lidský a určitá posedlost změnou sebe sama vlastně taky. Ale kde kreslime hranici, za kterou už nezdravě mažeme vlastní individualitu? Film o tom, jak nás filmy nutí chtít být jinými. Literally me snímek naopak a Ryan Gosling vlastně vůbec nechybí. „Sometimes when I look at you, you seem more like Adolf Hitler than Charlie Chaplin.“ (29.08.2023)