Kuličky

Velmi neotřelý a ve výsledku hodně slibný hraný debut dokumentaristky a scénáristky Olgy Dabrowské. Píši ve výsledku, jelikož fragmentárně jsou některé části dosti problematické. Film tvoří 4 filmové povídky, které vytvářejí rámec kvarteta metafory životního běhu ,,dětství - mládí - zralý věk - stáří". První minipovídka SVATBA (dětství) vytváří zajímavě pojatou expozici k filmu - svatba dětí předškolního věku je tak krásně nevinná, avšak coby forma hry, při níž dítě poznává pravidla fungování společnosti a světa, je více než symbolická... Všechny ostatní povídky vlastně jen kopírují základní model stanovený v této povídce. Další povídkou je MAMINČIN ANDÍLEK (mládí), což je nejslabší fragment snímku. Když pominu samotný příběh a mně naprosto cizí svět hlavních hrdinek (je mi ale jasné, že vykreslen je autenticky), tahle povídka je dost schématická, předem předvídatelná a ve výsledku hodně nudná... Taneční a hudební pasáže (možná snaha vytvořit českou obdobu děl typu Acid House) jsou hluché a v kombinaci s nekvalitní digitální kamerou i vcelku kontraproduktivní...avizované klipovosti se nepodařilo dosáhnout a tak tyhle pasáže působí trochu jako dějová vata... Nejlepší povídkou je MRAVNÍ IMPERATIV (zralý věk), příběh neobyčejně silný a neotřelý, je vlastně škoda, že nedostal formát samostatného celovečerního filmu. Příběh hledajícího katolického faráře, uvízlého svou archaickou sounáležitostí s prvky ortodoxního křesťanského světonázoru v osidlech spěchajícího moderního světa, který mu jako připomenutí se postaví do cesty (či spíše položí do lože) atraktivní ženu, je hlubokým zamyšlením se nad podobou moderního křesťanského způsobu života, ale vlastně i nad smyslem lidského bytí. Žena manipulátorka sice hravě svede katolického faráře, což lze interpretovat i jako lacinou satiru, ale především řeší svou nenaplňující lidskou existenci. Hlavně tuhle povídku ale sráží nepřesvědčivé herecké výkony, jimiž někteří herci a herečky (hrající členy katolické komunity okolo tamní fary) odkazují spíše někam k amatérskému divadlu, než k původní dramatické filmové tvorbě. Závěrečná povídka POMALU, ALE STÁRNU (stáří) je přes svůj nevelký rozsah tím lepším v tomto povídkovém filmu. Všechny povídky spojuje leitmotiv ženské manipulace s muži, vždy svými vrstevníky, což je u ženy scénáristky a režisérky zajímavá sebereflexe. Režisérka Olga Dabrowská se tedy vydala nelehkou cestou feminího filmového pohledu na svět, čímž vykročila ve stopách Věry Chytilové spíše k břehům artového filmu, filmu tázajícího se, hledajícího, provokujícího... Uvidíme, jak bude vypadat její druhý krok... (10.05.2008)

Zlinfest 2008: Na film jsem šla s velkým očekáváním. Zajímalo mě především, proč jsou jeho hodnocení tolik rozporuplná. Já jako žena dávám jednoznačně plný počet, protože u nás dlouho nebyl natočený film tolik originální a zajímavý. Nabízí nám totiž pohled na svět očima ženy - režisérky. Delegace(převážně mužská), která uváděla KULIČKY na zlínském festivalu, varovala všechny muže v sále, že se mají bát. Ženy jsou prý mrchy, které s muži nemilosrdně manipulují. Mně ty ženské (některé) zase tolik zlé nepřipadaly. Přinejmenším mě potěšilo rozuzlení povídky Mravní imperativ. Povídka Svatba je nejkratší, ale nesmírně zábavně zakončená. Ta scéna mi z hlavy jen tak nezmizí, stejně jako úsměv na tváři, když si vzpomenu...No ale ta bába v poslední povídce Pomalu, ale stárnu, ta je příšerná, to souhlasím. (03.06.2008)

Sám nechápu, jak mi film scenáristky Samotářů mohl prokloznout, aniž bych ho vůbec zaznamenal. A scenáristicky je to velmi kvalitní snímek, který převyšuje většinu české produkce filmů o vztazích. Všechno už za mě napsali jiní, velkou nevýhodou jsou špatné herecké výkony některých, zbytek je skvělý. Jako ostatní, i já oceňuju, že autorka nestraní svému pohlaví, vlastně to spíš vypadá, že lehce straní mužům. Nicméně, ono je tu vůbec velmi malé množství kladných postav. U povídky o puberťácích jsem si uvědomil, jak přehaná byla stopáž Pusinek. Všechno, co Karin Babinská vyprávěla 100 minut, je tu řečeno lépe za 30! Poslední poznámka už je jen úsměvný detail: Točit noční scénu může být obtížné, ale myslím, že je lepší raději obětovat další finance a vymyslet důmyslnější osvětlení, než přejít k variantě: muž přijede ke svému domu a světla auta nechá rozsvícené (kvůli kameře). Jakéhokoli řidiče tenhle nesmysl doslova udeří přes oči. (07.08.2017)

Inspirace: již několik žen se mi přiznalo, že skutečnost je vykreslena věrně, prý to tak opravdu s myšlením žen je, i když režisérka s lehkou ironií komentuje opak. První povídka je natočena velmi syrově, trochu nesrozumitelně, druhá a třetí naopak velmi plasticky a zvláště třetí je mrazivá ("láskou často zabíjíme"). Skvělý film. (02.05.2008)

Dost smutná podívaná. Režisérka působila v rozhovoru, který jsem s ní četl, velmi sympaticky a věřím, že film dělala s nejlepším vědomím. Výsledkem jsou však 4 povídky, z nichž ani jedna za moc nestojí (můj subjektivní pohled, byl bych rád kdyby se ostatní na ně dívali pozitivněji). První povídka je jen takovou krátkou anekdotou, ta není špatná. Druhá je však, především technicky, téměř nestravitelná, působí jako nízkonákladový amatérský film se špatným obrazem a tragickým zvukem – hercům není často vůbec rozumět. Co naplat, že v některých scénách je vidět, že o dobré nápady režisérka nouzi nemá, když herecké výkony jsou děsivé a povídka coby celek nefunguje. No a třetí a čtvrtou povídku bych si dovedl představit v televizních Bakalářích (a i tam by byly průměrné), ale moc ne v kině. Je to rozporuplný pocit – s tvůrci sympatizuju, ale film doporučit nemůžu. (13.07.2008)