Kuličky

9.4.2011 ~ Hnus, po jehož částečném zhlédnutí mi bylo blbě. ~ Jestli bylo záměrem autorky na ten hnus poukázat, povedlo se. Po 36 minutách jsem to v zájmu uchování obsahu žaludku stopnul, smazal a pro jistotu nechal ještě párkrát přepsat jinými soubory, aby si tohle už disk nikdy nepamatoval. ~ Obávám se ale, že záměrem autorky popsání hnusu v životě nebylo. Jinak by totiž nemohl být snímek popsán jako komedie, protože s tímhle žánrem to nemá společného nic, tak absolutní nic. Jestli tohle někomu přijde vtipné, nebo alespoň částečně jako komedie, jsem rád a nestydím se ani v nejmenším za to, že se cítím být jiným. ~ Během prvních šesti minut filmu bych zfackoval všechny dosavadní postavy tak, že by druhou vzaly o vedlejší kontinent. A jestli se takhle baví a takhle žijí dnešní mladí, fakt, že nejsem nijak společenský tvor, mě uchránilo od hospitalizace z důvodu neobjasněného kontinuálního zvracení. ~ 36 minut bylo až příliš. Jedná se tak o další film, který jen podtrhuje mé přesvědčení o tom, že by nad českým filmovým průmyslem snad měl bdít nějaký regulační úřad, protože nechápu, jak mohla takováhle sračka vůbec vzniknout. Snad aby se v Česku přestaly natáčet filmy. To stopové množství dobrých až kvalitních snímků prostě ten Everest sraček, co se točí, vyvážit nedokáže. Bohužel. ~ A ještě jedno tfuj na závěr: tfuj. (01.05.2013)

Kolísající úroveň jednotlivých povídek. První je čistá, s pointou a významem. Svým způsobem minimalismus. Jen než se člověk usadí, tak je pryč. Druhá je naprosto špatná, puber´táci, kteří jako deklamují současný slang nejsou uvěřitelní stejně jako vyznění historky. Třetí má neotřelé téma, zajímavé podání, které občas skřípe, ale je asi nejkompaktnější a provokuje nejvíc zamyšlení, i když to někdy kazí herci. No a závěrečná Pomalu ale stárnu má herce naopak skvělé, i když plošší půdorys. Zato ale dobrou písničku. (03.08.2008)

Velmi neotřelý a ve výsledku hodně slibný hraný debut dokumentaristky a scénáristky Olgy Dabrowské. Píši ve výsledku, jelikož fragmentárně jsou některé části dosti problematické. Film tvoří 4 filmové povídky, které vytvářejí rámec kvarteta metafory životního běhu ,,dětství - mládí - zralý věk - stáří". První minipovídka SVATBA (dětství) vytváří zajímavě pojatou expozici k filmu - svatba dětí předškolního věku je tak krásně nevinná, avšak coby forma hry, při níž dítě poznává pravidla fungování společnosti a světa, je více než symbolická... Všechny ostatní povídky vlastně jen kopírují základní model stanovený v této povídce. Další povídkou je MAMINČIN ANDÍLEK (mládí), což je nejslabší fragment snímku. Když pominu samotný příběh a mně naprosto cizí svět hlavních hrdinek (je mi ale jasné, že vykreslen je autenticky), tahle povídka je dost schématická, předem předvídatelná a ve výsledku hodně nudná... Taneční a hudební pasáže (možná snaha vytvořit českou obdobu děl typu Acid House) jsou hluché a v kombinaci s nekvalitní digitální kamerou i vcelku kontraproduktivní...avizované klipovosti se nepodařilo dosáhnout a tak tyhle pasáže působí trochu jako dějová vata... Nejlepší povídkou je MRAVNÍ IMPERATIV (zralý věk), příběh neobyčejně silný a neotřelý, je vlastně škoda, že nedostal formát samostatného celovečerního filmu. Příběh hledajícího katolického faráře, uvízlého svou archaickou sounáležitostí s prvky ortodoxního křesťanského světonázoru v osidlech spěchajícího moderního světa, který mu jako připomenutí se postaví do cesty (či spíše položí do lože) atraktivní ženu, je hlubokým zamyšlením se nad podobou moderního křesťanského způsobu života, ale vlastně i nad smyslem lidského bytí. Žena manipulátorka sice hravě svede katolického faráře, což lze interpretovat i jako lacinou satiru, ale především řeší svou nenaplňující lidskou existenci. Hlavně tuhle povídku ale sráží nepřesvědčivé herecké výkony, jimiž někteří herci a herečky (hrající členy katolické komunity okolo tamní fary) odkazují spíše někam k amatérskému divadlu, než k původní dramatické filmové tvorbě. Závěrečná povídka POMALU, ALE STÁRNU (stáří) je přes svůj nevelký rozsah tím lepším v tomto povídkovém filmu. Všechny povídky spojuje leitmotiv ženské manipulace s muži, vždy svými vrstevníky, což je u ženy scénáristky a režisérky zajímavá sebereflexe. Režisérka Olga Dabrowská se tedy vydala nelehkou cestou feminího filmového pohledu na svět, čímž vykročila ve stopách Věry Chytilové spíše k břehům artového filmu, filmu tázajícího se, hledajícího, provokujícího... Uvidíme, jak bude vypadat její druhý krok... (10.05.2008)

Tak nic světobornýho.Začátek v pohodě,jak krátká první,tak druhá byli docela povedený,pak ale druhá půlka filmu už hodně kulhala.Hlavně třetí povídka a moje antipatie k boha vzývajícím lidem vytvořili z týhle povídky nekoukatelnou srágoru.V celku až moc krkolomná snaha vymknout se zaběhnutejm trendům v českym filmu neprospěla ,a dílo se svezlo do podprůměru.40%. (23.05.2010)

KULIČKY, přestože mě většinu času silně iritovaly, jsou nadprůměrným a rozhodně slibným debutovým snímkem, který se nebojím označit za "letošní PUSINKY"._____ Dabrowská, jinak vystudovaná scénáristka a pomocná režisérka na Zelenkových raných filmech, umí odpozorovat/odposlouchat dialogy a chování určitých sociálních typů lidí, dává každé z pěti povídek vlastní tempo a i filmařský výraz. Sympatické mi je i to, že se nesnaží nic vtloukat divákovi do hlavy, ale ten si na vše musí přijít sám, a že se jednotlivé povídky navzájem neprotnou, ale složí v jeden celkový obraz a film má šanci zaujmout široké divácké spektrum, i když vyhledávající "alternativní veřejnoprávní" filmy v produkci Čestmíra Kopeckého._____ SVATBA (4*) a POMALU, ALE STÁRNU (4*) plní rámující účel a jsou spíše střípky či anekdotami se silnými a zábavnými pointami a situacemi odpozorovanými ze života, které mají obecněji platný charakter. Dětští herci si hrají na to, že hrají hru a jejich výkony na to také vypadají, ti "nad hrobem" (pochopíte, až uvidíte) jsou ale výborní, bez jakýchkoliv manýr._____ MAMINČIN ANDÍLEK (mezi 3* a 4*) má odhadnutelnou pointu, na níž bohužel celý stojí, zato ale vyniká nápaditými kompozicemi a postavami i dialogy, které nebo pro které by divák vraždil, ale takhle teenageři (resp. Cosmo-rebelky) mluví a jednají. Zábavné je i obracení žánrových schémat (závěrečné ulehnutí), které dovoluje režisérce a scénáristce v jedné osobě podat společensko-kritický komentář ženy středního věku a ženy-matky._____ MRAVNÍ IMPERATIV (silné 4*) sklouzává co do postav ke karikatuře a co do problematiky k laciné saitře, ale ze všech povídek je nejpromyšlenější, má nejpevnější dramaturgický tvar a zaujme změnou optiky vyprávění, která je nejen na debut, ale na český film vůbec výjimečná. Navíc si může zasadit do povídky televizní, divácky vděčný skeč s Ester Kočičkovou,aniž by z filmu či povídky trčel._____ Ve výsledku to jsou 4* pro český film a nadějný debut, který mnohé muže může odradit svým tématem, ale který ve výsledky není hloupým feministickým pamfletem jako PUSINKY a spíše ukazuje, nakolik ženy dovedou zneužívat a využívat společenské role, které jim šovinistická společnost diktuje, a tím se stávají nefeministickým. Jednoduše film, který má koule. 70% (01.05.2008)