Kuličky

Velmi neotřelý a ve výsledku hodně slibný hraný debut dokumentaristky a scénáristky Olgy Dabrowské. Píši ve výsledku, jelikož fragmentárně jsou některé části dosti problematické. Film tvoří 4 filmové povídky, které vytvářejí rámec kvarteta metafory životního běhu ,,dětství - mládí - zralý věk - stáří". První minipovídka SVATBA (dětství) vytváří zajímavě pojatou expozici k filmu - svatba dětí předškolního věku je tak krásně nevinná, avšak coby forma hry, při níž dítě poznává pravidla fungování společnosti a světa, je více než symbolická... Všechny ostatní povídky vlastně jen kopírují základní model stanovený v této povídce. Další povídkou je MAMINČIN ANDÍLEK (mládí), což je nejslabší fragment snímku. Když pominu samotný příběh a mně naprosto cizí svět hlavních hrdinek (je mi ale jasné, že vykreslen je autenticky), tahle povídka je dost schématická, předem předvídatelná a ve výsledku hodně nudná... Taneční a hudební pasáže (možná snaha vytvořit českou obdobu děl typu Acid House) jsou hluché a v kombinaci s nekvalitní digitální kamerou i vcelku kontraproduktivní...avizované klipovosti se nepodařilo dosáhnout a tak tyhle pasáže působí trochu jako dějová vata... Nejlepší povídkou je MRAVNÍ IMPERATIV (zralý věk), příběh neobyčejně silný a neotřelý, je vlastně škoda, že nedostal formát samostatného celovečerního filmu. Příběh hledajícího katolického faráře, uvízlého svou archaickou sounáležitostí s prvky ortodoxního křesťanského světonázoru v osidlech spěchajícího moderního světa, který mu jako připomenutí se postaví do cesty (či spíše položí do lože) atraktivní ženu, je hlubokým zamyšlením se nad podobou moderního křesťanského způsobu života, ale vlastně i nad smyslem lidského bytí. Žena manipulátorka sice hravě svede katolického faráře, což lze interpretovat i jako lacinou satiru, ale především řeší svou nenaplňující lidskou existenci. Hlavně tuhle povídku ale sráží nepřesvědčivé herecké výkony, jimiž někteří herci a herečky (hrající členy katolické komunity okolo tamní fary) odkazují spíše někam k amatérskému divadlu, než k původní dramatické filmové tvorbě. Závěrečná povídka POMALU, ALE STÁRNU (stáří) je přes svůj nevelký rozsah tím lepším v tomto povídkovém filmu. Všechny povídky spojuje leitmotiv ženské manipulace s muži, vždy svými vrstevníky, což je u ženy scénáristky a režisérky zajímavá sebereflexe. Režisérka Olga Dabrowská se tedy vydala nelehkou cestou feminího filmového pohledu na svět, čímž vykročila ve stopách Věry Chytilové spíše k břehům artového filmu, filmu tázajícího se, hledajícího, provokujícího... Uvidíme, jak bude vypadat její druhý krok... (10.05.2008)

Film jsem viděl dvakrát a musím říct, že Mravní imperativ mě naprosto dostal. Znám ženy tohoto typu, které vždy dostanou to co chtějí. Když zlomí i faráře jen proto, že je to výzva, její kamarádka už je fakt zoufalá- Chtěla jsem jí ukázat, že my obyčejní kluci a holky, jsme šťastnější. Na škole mi přebrala kluka, přefikla předsedu maturitní komise, tentokrát jí to prostě nesmí vyjít! - Ale těmto (jak už někde v komentářích bylo) "predátorkám" to vždycky vychází. Hnány představou, že jen hledají opravdovou lásku, vyberou si vždycky tu nenevhodnější oběť a pak brečí, že to nevyšlo a skočí na další, aby se z toho dostaly. Povídka to krásně rozehrává, zradu kněze v komunitě, snahu komunity zachránit svůj pracně vybudovaný svět, pragmatickou reakci církve, ketrá je především institucí, i návštěva, velmi poučná, u evangelického kněze. I já jsem v té chvíli pochopil význam celibátu, když manželka diktovala knězi kázání rovnou do notebooku. Vytržené z reality? Ano, ale ne vytržené ze života. Pomalu ale stárnu je naprosto brutální (pro mne) vykreslení partnerského teroru staré paní vůči manželovi. Její sebestřednost, návyky a zhrzenost ze sebeobětování vede až k tomu, že ani nezaregistruje manželovu smrt a jede si dál ve své sebelítosti. Strašlivé. Zbytek povídek nepřekračuje průměr, ale stojí také za vidění. Originální to není, ale chytré, propracované a zábavné je to velmi. (30.01.2011)

MFF KV 2009 Ačkoliv byl tento film v kinech už asi dva roky, já jsem ho shlédla až na festivalu ve Varech. Nevěděla jsem o něm téměř nic, snad jen to, že je to český film a mnoho mých přátel na něj mělo rozporuplné názory. Na začátku filmu mě trochu naštvalo úvodní intro ke třem příběhům - svatba dětí atd., ač to kino rozesmálo, mě se to rozhodně vtipné nezdálo (a nejhorší na tom je, že jsem to intro pochopila až večer, když jsem si v programu přečetla, co to vlastně mělo metaforicky znamenat... Možná jsem blbá, ale já jsem v tom na první pohled opravdu neviděla to, že ženy manipulují chlapama, a to jsem taky ženského pohlaví...). První příběh celkem vtipný (ten slovník... "ty pičo jedna vole kurva..." - netřeba komentovat, ale sem se docela hodil), jenže pointa se dala předpokládat, bylo to vlastně celkem jasné už tak od třetiny příběhu. Takže překvapení skoro žádné. Druhý příběh už byl mnohem zajímavější a opravdu jsem byla zvědavá, jak to vlastně skončí. Vezme si kněz ženskou, která ho skoro znásilnila (dejme tomu, no ;-)). Výborně a vtipně zahrané a hlavně dokonalé dialogy. Už kvůli tomuhle bych si pustila Kuličky znovu. No a nakonec třetí příběh. Neskutečně sympatický hlavní "hrdina", starý umírající dědeček. Nemůžu si pomoct, ale tenhle třetí příběh mi přišel nejvíc milej, úsměvnej, prostě takovej "hodnej" a opravdu ze života. Celkově se mi Kuličky líbily a docela mě překvapily, konečně něco trochu jiného, než většina českých filmů! (16.07.2009)

Kolísající úroveň jednotlivých povídek. První je čistá, s pointou a významem. Svým způsobem minimalismus. Jen než se člověk usadí, tak je pryč. Druhá je naprosto špatná, puber´táci, kteří jako deklamují současný slang nejsou uvěřitelní stejně jako vyznění historky. Třetí má neotřelé téma, zajímavé podání, které občas skřípe, ale je asi nejkompaktnější a provokuje nejvíc zamyšlení, i když to někdy kazí herci. No a závěrečná Pomalu ale stárnu má herce naopak skvělé, i když plošší půdorys. Zato ale dobrou písničku. (03.08.2008)

Svatba je taková povedená anekdota na úvod. Maminčin andílek působí až dokumentárním dojmem, zejména když nechává současnou mládež chovat se a mluvit tak, je to ve skutečnosti dělají. Mravní imperativ o jedné ženské predátorce, která si vyhlédla oběť na ni naprosto nepřipravenou, na mne naopak působil, že se od reality celkem vzdaluje. Pomalu, ale slábnu dotahuje téma ženské manipulace opravdu až za hrob. Všechny povídky mají velmi dobře napsané dialogy a chválím, že se zase jednou našel někdo, kdo risknul natočit film jen s neokoukanými herci. (20.05.2008)