Max a Maxipríšerky

„Ten večer si Max vlezl do své vlčí kůže a zlobil…“ Where the wild things are je bezesporu nejdrzejší a nejukřičenější film za posledních několik let. A i přes drobné vady na kráse, kterými jsou hlavně prostinký a křehký příběh, se divákovi dostává příjemná a originální podívaná, která jde za hranice lidské představivosti až tam, kde žijí divočiny. 8,5/10 PS: Konec mně naprosto smetl. (22.12.2009)

Filmu se daří vyprávění optikou představ malýho kluka, kterej není zrovna prototypem spořádanýho potomka. Z Maxipříšerek tak vzniklo dost specifický dílo, plný naivity a bizarní fantastiky dětský mysli (jakkoliv napřesdržku vám ten kluk bude připadat). SPOILER: Závěr, v němž se nezvedený dítko vrací domů a jí večeři, zatímco jeho matka po hodinách strachu usíná únavou za znění Food Is Still Hot od Karen O, patří svým způsobem k nejkrásnějším, jaký se kdy v rodinným filmu objevily. (06.07.2017)

Je to film od Spike Jonzeho, nic normálního v tom tedy nehledejte. Nějak jsem se ale, seč jsem se snažil, nedokázal vpravit do Maxova myšlení a do těch příšerek, které se kolem něj pohupovali. Byli zvláštně roztomilé, ale to bylo asi to jediné, co na nich bylo pěkné. A jak jsem minutu a minutu spěl ke konci, tak jsem si vlastně uvědomil, že jsem v tom nenašel ani nic jiného, co by si alespoň vysloužilo označení - divné, ale dobré. (25.11.2018)

Odsoudit tenhle snímek kvůli vřeštícímu dítěti je ještě pitomější, než z něj dělat výjimečné dílo, Marigolde. ___ Na vlnách emoční lability a schizofrenní symboliky je dětské pískoviště až příliš doslovně orámováno realitou. Tak nápaditý snímek a tak neoriginální a doslovný rastr! Kouzelné vyprávěcí prostředky, kdy každá postava, kusý dialog, obraz a scénka interpretuje vnímání a myšlenkové pochody malého kluka s bujnou fantasií, chvilkama působí jako whattodo list, který si systematicky autor odškrtává. Což je obrovská škoda, protože úžasné nápady a vizuální (i dialogová) komunikace mezi realitou a jejím pojetím ve světě za Maxovýma očima velice potěší. Chvilkama snad i nostalgicky zahřeje. Stále rozmýšlím 4*. (22.10.2012)

Hezké písničky, ještě hezčí "maxipříšerky"... a to jsou zhruba všechna pozitiva. Pokud vás dětský film zažene do kouta a donutí přemýšlet o tom, jaktože je v něm malý klučina nezranitelný, nebojí se rozpoutat nebezpečnou bitvu, dobrovolně žije v lese a nemá potřebu se ani najíst, něco je prostě špatně. Tady jde především o to, že se většinu času nic moc neděje a zábavnou "pocitovku" se z toho Jonzemu vykřesat nepovedlo. Nezapomenutelní jsou akorát Bob a Terry, protože... WTF? [Londýn] (16.12.2009)