Marley a ja

Klasika z toho nekouká, ale pejskaři a citově labilní spoluobčané probrečí dobrý pakl kapesníků. I já uronil v citově vyděračském záběru slzičku (zabrat ty hluboké černé studánky byl fakt podraz), ale filmu by slušelo sestříhání o dobrých 20 minut, zmenšení počtu hluchých komediálních výstupů typu "pes běží, něco padá, běží Wilson a Aniston" a větší důraz na dramatickou rovinu. Témata manželské krize a dalších zákoutí normálního života mě bavily mnohem víc, než když se tvůrci snažili o další tuctovku s ťuťu čoklíkem na plakátu. (14.03.2009)

Tomuhle filmu jsem dal přednost před českým Normalem, a kupodivu jsem se upřímně bavil, ačkoliv jsem to příliš nečekal. I když je pravda že Owena Wilsona a Jennifer Aniston mám hodně rád, tak jsem spíše doufal, že to nebude další z řady průměrných komedií. Co mě ale překvapilo, byl fakt, že komedie se z velké části skládá z hlubokých pravd, a občas i polopravd, ale hlavně nádherně vypráví příběh soužití člověka se zvířetem, nebo dejme tomu domácím mazlíčkem, a teď už je uplně jedno jestli je to pes, kočka, morče nebo křeček, tady jde o tu podstatu, se kterou si tvůrci pohráli pěkně a opravdu hodně hezky se mi na to koukalo, i když jsem tušil jak to dopadne. (31.03.2009)

film som si všimol vzhľadom na prepálené hodnotetenie v cineme (100%).keď som však ho zhliadol bol som úplne nadšený. je to síce len hollywoodsky rodinný film ale s nesmierne sympatickými a veľmi dobre zahranými postavami,kvalitným prevedením a na žáner s veľkou dávkou realizmu.inak som nesmierne šťastný, že konečne v americkom filme niekto ukázal, že manželia majú byť najlepšími priateľmi opačného pohlavia a nie navzájom priťahujúci sa muž a žena.Nečakať ďalšieho beethovena!je to niečo ako keď si harry a sally kúpili psa. hodnotenie musím prepáliť aj ja, ale robím to s kľudným svedomím (03.04.2009)

Naprosto chápu, že některým lidem může připadat pětihvězdičkové hodnocení amerického romantického rodiného filmu za šílenost dovedenou do absurdna. Mě však tento film nečekaně oslovil. Přitom to bylo to poslední, co jsem od něj čekal, po shlédnutí traileru a plakátu. Jednou, až přijde správná doba, bych to všechno takhle chtěl mít. Krásnou a chytrou manželku, zdravé děti, velký dům na venkově a všudypřítomného ´labrapudla´, který všemi těmi rošťárnami dává najevo svou lásku. A všechny ty nepříjemné překážky, které život přináší, bych také rád zvládl. Třebas i lépe, třebas i jinak, ale taktéž úspěšně. Příběh je sice laděn nahořkle usměvavou smutnou notou, někomu to může připadat až přílišně emočně vyděračské, leč pro mě osobně se jedná o zcela reálnou sondu do života mnoho z nás. Schválně, jaký je váš plán? (13.05.2009)

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)