Karamazovi

Tak to byla síla! Pokud si myslíte, že jste Trojana viděli hrát, tak se podívejte na tento film. Pokud jste si mysleli, že Badinková neumí hrát, podívejte se na tento film. Pokud si myslíte, že Češi neumí natočit kvalitní drama, tak se podívejte na tento film. Zkrátka a dobře, podívejte se na tento film! :-) Teď trochu vážněji. Ten Český lev za Film roku + režii je ve velice správných rukou. Škoda jen, že Trojan neproměnil svou nominaci. Ale co mě nejvíc zarazilo, bylo, že HUDBA neproměnila svou nominaci!! Proč!! Je to velká škoda, protože ta hudba je jednoduše excelentní! Ale pozor, i přes to, že tento film můžu doporučit všemi prsty, které mám k dispozici, tak vás musím varovat. Tenhle film není pro každého. Opravdu ne. Věřím, že pokud někdy budu sestavovat svůj TOP 10, co se týče českých filmů, tak tenhle určitě bude mezi nimi. Těším se na opětovnou projekci už teď pár minut po dokoukání a to už je co říct! BTW: Karamazovi jsou 1900. filmem, který tu hodnotím. Jsem rád, že to takhle pěkně vyšlo. Člověk pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt, a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk Bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno! (08.03.2009)

Zelenku jsem měl vždycky rád, protože dokázal dát obyčejnému příběhu svůj originální nádech. A to se i týká i Karamazových, kteří se odehrává jako divadelní hra v jedné továrně, kde se střídá ten známý příběh s příběhy herců a dělníků. A ani tentokrát Zelenka režijně neselhal a řeměslně se opravdu nedá na co stěžovat. Některé scény jsou přímo strhující a herci hrajou na plný plyn a to všichni bez vyjímky. Jediný co mě tam trochu rušilo, byla ta linie okolo toho dělníka. Ne, že by byla špatná, ale na mě vůbec nefungovala a nechávala mě spíše chladným. Ale to je asi můj problém a ne filmu. Ale i tak se jedná asi o nejlepší český film tohoto roku. (14.12.2008)

Pan Zelenka pěkně vzkvétá... od mozaiky knoflíkářů přes příběhy obyčejných lidí a jejich šíleností až k bratrům Karamazovým. Pro mě se tento snímek jednoznačně stává úchvatným výplodem současné české kinematografie, který mě svým podáním zcela ohromil a jméno Petr Zelenka se nyní stává symbolem jednoho z největších zjevů dnešního filmu. Jednak jsem vášnivým milovníkem Dostojevského, jednak jsem hlubokým obdivovatelem divadla, jednak jsem nenapravitelným divákem netypických filmů. A Karamazovi mě naplnili nevídanou dávkou emocí včetně všech jejich vedlejších účinků... Divadlo ve filmu? Divadlo v továrně? Divadlo v životě? Ano, ano, ano! Vynikající nápad natočit divadelníky, jak se připravují na vystoupení v polské továrně, jak se poddávají svým postavám, jak se vžívají do života velkého hříšníka a jeho synů, jak procítěně inscenují realistický román velkého myslitele a jaký to může mít dopad na obyčejného člověka, kterým zmítají jeho osobní problémy (a nutno podotknout, že se jedná o člověka věřícího). Zásadně nesouhlasím s tím, že postava dělníka, který během "zkoušky" přišel o syna, nezapadá do kontextu - právě naopak. On se svými pochybnostmi, který se zničehonic ocitl před osudovou zkouškou a zcela bezbranně stojí tváří tvář otázce, zda-li je bůh či není, a kterému se před očima rozehrává filosofie Dostojevského a vidí důsledky, právě on doplňuje a stvrzuje onen mrazivý pocit, který ve mě snímek vyvolal. Jinak by to byla "jen" báječná podívaná na divadelní představení odherávající se na filmovém plátně... Ale je to mnohem víc. V mých očích jsou Zelenkovy a Schormovy Karamazovi odkaz, odkaz dnešní společnosti o odpovědnosti za své činy. "Žijeme jako zvířata, ale chceme se modlit." Nejde jen o nadčasovost Dostojevského či o otázku víry, to vše jen podtrhuje reálnou situaci: ztrátu syna. A otec sleduje herce, ovšem vidí hříšníky, vidí kněze, ďábla, pochybnosti, naději, vidí osud... naprosto úchvatný, ohromný a silný filmový zážitek! Kromě výtečného nápadu Petra Zelenky a Evalda Schorma musím zmínit také excelentní výkony všech zúčastněných (zejména Trojan, Holub a Myšička zazářili), malé představení Dostojevského-mončičáka v podání loutkaře Solce bylo také báječným vstupem a mě jen mrzí, že Lucie Žáčková opět měla malý prostor k tomu, aby předvedla, co v ní dýmá, protože zrovna tenhle kus by ona vybrousila k zářícímu lesku. Ovšem i tak jsem rozžhavena z téhle hluboké sondy a nechám ji v sobě pěkně doutnat... (15.06.2008)

Samotnou hru Karamazovi jsem neviděl, ale tatínek mě před ní mnohokrát varoval, takže mě to vlastně ani nikdy nenapadlo. No a film Karamazovi je vlastně hlavně o té hře, kde Trojan přehrává a ostatní nehrají vůbec, ale jistě to byla snaha o vykreslení toho, že jde teprve o zkoušku a herci to ještě tolik neumějí, potom tedy bravo. Mimo hru se postupně rozjedou dvě plytké zápletky, z nichž jedna prošumí do ztracena a druhá skončí jako klišé. Pochvalu určitě zaslouží hudba, obzvláště na konci, kdy její hlavní téma je lehce doprovázeno rytmicky se vlnícími kovovými monstry továrny, takže výsledkem je vlastně pravá industriální hudba. (11.07.2008)

Nenadálé přechody z nezávazného klábosení do inscenace, vystupování z rolí a pletichaření mezi hereckým souborem na pozadí divadelní zkoušky obohacují Dostojevského vrcholné dílo o poukaz, že každé hlediště je zároveň i jevištěm a že prostor, jenž by jevištěm nebyl, nejspíš vůbec neexistuje. Jde nejen o to, že celý svět je jevištěm a všichni jsou jen herci, ale především o morální důsledky toho tvrzení. Takový náhled je živnou půdu pro zlo, neboť všichni mohou předstírat, že jim byla role záporné postavy někým přidělena a oni sami nenesou žádnou odpovědnost. Nejsou čeští politici taky takoví Smerďakovové, kteří se pod pláštíkem nepochopené ideje demokracie dopouštějí těžkých zločinů? (18.09.2009)