Žmurki
Blind Man's Bluff
Obsahy(1)
Alexej Balabanov nakrútil politicko-kritickú snímku mapujúcu svojské ruské podsvetie v polovici 90. rokov 20. storočia. Film sa odohráva v Moskve počas jesenného obdobia. Kat, tak ako volajú miestneho koronera, zajal muža, od ktorého chce dostať potrebné informácie. Medzitým do márnice prichádza policajt s dvoma parťákmi. Akcia skončí bilanciou 4 mŕtvi, pričom ostane len policajt. Hlavnými predstaviteľmi filmu sú Simon a Sergej, pracujúci pre Sergeja Michaliča. Ich prvou úlohou je zájsť za Doktorom a "ponúknuť" mu ochranu. Lenže situácia sa nevyvíja tak ako si predstavovali. Nastanú komplikácie, ktoré bude potrebné vyriešiť... (Frontman)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Příběh jedné zdánlivě hloupé ruské gangsterské dvojky, která ztratila kufřík. Jeden malý vychytralý. Druhý hloupý, ale silný s touhou mučit. Neměli je podceňovat. Ruské buranství hraje hlavní roli, život nemá cenu a sekyrka u krbu se vždycky najde. Velmi vtipné narážky na ruský nacionalismus a hloupost. Zkušenost odnesená z filmu: NIKDY NEPODCEŇUJ DVA RUSKÉ IDIOTY, NEMAJÍ ZÁBRANY ! ()
Se svým dalším filmem, u mě Balabanov zabodoval opravdu na celé čáře. Možná trošku satira, proložená jednoduchým příběhem, spousta krve, akce a černého humoru, to bylo přesně to, co se mi již delší dobu nedostávalo. Žmurki mi nabídly všeho dostatek a já jsem víc, než, spokojen i přes drobné zaškobrtnutí na konci. ()
Jeden z nejvtipnějších krimi filmů, co jsem za poslední dobu viděl. Je třeba hodit za hlavu fakt, že se takřka všechny postavy chovají jako blbci, ale zábavných situací a dialogů je tolik, že to vůbec nevadí. Dokonce mi nečekaně sedl Michalkov v roli mafiánského bose a vytknout tak nemůžu téměř nic. Jedině konec mě poměrně zklamal, ale jinak mohu Жмурки jenom doporučit. ()
Balabanova jsem objevil kdysi filmem Брат. Od tý doby už ho vyhledávám cíleně a zatím mne nikdy nezklamal. Z hlediska zábavy jsou Жмурки asi nejlepší. Dva řadoví mafiáni: menší chytřejší, větší poněkud pomalejší (ale se spoustou koníčků, jako je mučení lidí nebo sbírání rockových desek), jejichž prakticky každá pochůzka skončí průserem a hromadou mrtvol. Násilí tu je brutální a bez limitů a bez slitování, ale o něj vlastně ani tolik nejde. Člověk se baví vším tím okolo a hlavně naprosto skvělými dialogy, které na rozdíl od Tarantina nezní prvoplánově cool. Třeba diskuze po zastřelení protivníka ("Střílíš fakt pěkně. Měl bys jet na olympiádu." "Já moc nemám rád sport."), veškeré debaty ohledně Etiopce ("Ale já jsem Rus, říkám vám to pořád."), šéf Michajlov ("Architekte, vanu jsi podělal. Jestli jsi podělal i krb, tak tě v něm spálím." a mezitím jde zvolna kouř do místnosti...). A samozřejmě v nouzi zavolaný medik-pankáč ("Tak jestli jste potřebovali jenom diagnózu, tak já zase půjdu."). I když to je sranda, není to úplně pro každýho. Ta bezcitnost je tady dost extrémní. Každopádně nějaký obraz Ruska 90. let (a možná Ruska pořád) to je. Na závěr bych si dovolil doplnit, že výraz Žmurki není hra na slepou bábu, ale ruská ruleta. A nebojte, i na tu přijde ve filmu řeč, a je pojatá o hodně vtipněji než třeba v Lovci jelenů. ()
Na to, jak výborně tohle ruský Pulp Fiction celou dobu šlapalo, to mělo slabší konec. Zejména kvůli němu nejdu do plnejch, přesto jsem za Žmurki moc rád, výborně jsem se u nich bavil a celkem žasnu nad tím, co už se Rusáci naučili s umělou krví a kolik nahých mrtvol jsou na sebe schopní naskládat, aby dotvořili hrůznej dojem z jedné jediné scény. ()
Reklama