Paranoid Park

"Píšu to na přeskáčku, nemám ten správný sloh", píše hlavní hrdina. A tak se tváří celý snímek. Na rozdíl od Alexe, který píše, co ho právě napadne, má režisér Gus Van Sant vše pečlivě promyšleno. Vyprávění je nelineární, často odbočuje od hlavní linie a o to, jestli Alex bude za svůj čin (ne)potrestán, jde prakticky nejméně, to si divák musí domyslit sám. Film vyžaduje aktivní diváckou spolupráci, u těch, kteří tak neučiní, se může stát, že snímek odsoudí jako manýristické sebeukájení. Děj je vypravován na přeskáčku, což není pro diváka jednoduché, pokud tento typ filmů nemá rád. Pokud je o rovinu kauzalita - následek, tak zde máme nejprve následek a až poté kauzalitu. To znamená, že spousta důležitých záběrů se opakuje, přičemž pokaždé tentýž záběr má vždy jiný význam. Mistrovské a žel značně nedoceněné dílo. (13.06.2010)

Úžasný film. Krásná poetika ala Kim-Ki Duk (záběry na procházejícího se Alexe, skejťácké umění aj.), velice sympatický hlavní hrdina, krásná hudba. Film mi nepřišel ani nijak složitý, či obtížný na orientaci - vše se vyjevilo přesně v pravém okamžiku. Připočtu-li vypointování (resp. nevypointování) příběhu, nezbývá mi nic jiného, než čistých 5*. Jinak v hodnocení naprosto souhlasím s uživatelem Sobis87 ,ale nedovedu své pocity vyjádřit tak strukturovaně a odborně jako on._______________ A ještě dodatek: nevěřím, že by Američani byli až takoví primitivové... Vezmu-li za příklad Alexovu přítelkyni Jennifer, která je zosobněním blbosti nebo jeho přátele, kteří se smějí u fotky muže rozděleného vlakem na části, tak vážně nevím, co si mám myslet. (13.09.2009)

Alex, středoškolák, nijak nevybočující z davu svých vrstevníků, jen na rozdíl od většiny z nich na něj trýznivě dotírá jeho vlastní svědomí, ve svém útržkovitém vyprávění se nám postupně svěřuje, tak podobně jako jednotlivým stránkám svého deníku a my si právě jejich prostřednictvím pomalu vyskládáváme stále ucelenější obraz událostí toho obzvláště nepovedeného dne, je zmatený, bezradně tápe, vyčkává, ví, že má opravdu velký problém a je s tím úplně sám, izolovaný a hluboce zasažený hrůzným zážitkem, trápí se narůstajícími výčitkami a pochybnostmi spojenými se strachem z možného odhalení, nemá se komu bezpečně svěřit a tak si přeje jen na vše zapomenout, může se mu to podařit, je něco takového možné, může člověk skutečně úplně vytěsnit nežádoucí vzpomínky? Dá se žít klidně dál a předstírat bezúhonnost, že se nic takového nikdy nestalo? Vždyť zavinil smrt člověka. Věrohodně zpracovaný námět s obsahově závažným sdělením. (11.11.2012)

Paranoid Park je zejména místy hodně nepřehledný a matoucí a někdy mi chvíli trvalo, než jsem se správně zorientoval (pokud to vůbec šlo). Námět je zajímavý a poutavý a vypráví nelehký příběh ze života jednoho teenagera, který není prvním ani posledním z celé řady. Některé scény byly opravdu pěkně vizuálně vyřešené, ale suma sumárum mě tento film nezasáhl tolik, abych o něm mohl déle přemýšlet. Zkrátka potenciál zde byl, ale zůstal kdesi nevyužitý. (04.02.2012)

Časově rozbouraná balada, která je pojatá jako cvičení v nadužívanosti zpomalených záběrů. Nic o to, je to pěkný materiál, ale nebýt toho snížení rychlosti, měl by film vůbec přes hodinu stopáže? I celé to prokládání skateboardovými kousky působí trochu samoúčelně a lehce tak nadhazuje téma, jestli námět filmu měl na celovečerní porci. Bez ohledu na tato podezření filmu přiznávám schopnost zaujmout sestavou přirozeného mládí (jen ty pohledy do kamery si děcka mohla odpustit) a citem pro předměstskou scénu. 60% (09.01.2009)