Setkání v Praze

Severská variace na kafkovské téma odcizení, nepochopení okolím... V bizardním světě České republiky se Dán Christoffer snaží převzít tělo svého mrtvého otce a současně si odpovědět na pár existenčních otázek – vyřešit manželskou krizi, zjistit proč ho otec kdysi opustil... Česká republika je tu spodobněna jako svět, kterému hlavní hrdina vůbec nerozumí, a naopak Češi nerozumí jemu. Z toho našinec často vychází jako úplný magor, na druhou stranu to slouží příběhu, který by se v podstatě mohl odehrávat kdekoliv na světě a fungoval by stejně. I když středověká a barokní architektura Prahy se svým mystickým nádechem je pro podobné ztvárnění víc než vhodná. Krom toho Mads Mikkelsen (alias pan Šifra z Casino Royalle) hraje velmi příjemně. (18.07.2007)

Nepatřím zrovna k militantním zastáncům české kultury a nebudu protestovat na Václaváku, pokud se nějaký zahraniční štáb rozhodne prezentovat naši zemi v takovém světle, aby to sedělo k vyznění celého filmu. U Setkání v Praze jsem ale měla pocit, že sleduju hodinu a půl v národě debilů, který dodržuje nejrůznější rituály zachované z dob raného středověku a ve kterém nikdo od obsluhy v baru po personál hotelu neumí ani slovo anglicky. Ale budiž. Co je v tomhle případě totiž ještě mnohem horší pro případnou českou pověst za hranicemi, je totiž obyčejný fakt, že české obsazení tomu dánskému ani náhodou nestíhá. Jana Plodková je i přes jistou nevyhraněnosti své postavy příjemně civilní, ale Bořivoj Navrátil vedle fantastického Madse Mikkelsena, který - přiznejme si to - táhne celý film sám, působí asi stejně přirozeně jako víra, že do krematoria se v téhle zemi leze zásadně oknem. (Ve scéně, kdy Madsově postavě sděloval, čím se živil jeho otec, mě i přes vážnou hudbu a nesmírně dramatické ladění nechtěně rozesmál.) Škoda. Praha v tomto flmu totiž rozhodně není vizuálně ztvárněna nezajímavým dojmem a hlavní příběhová linie, pomineme-li ty karikaturní odbočky k českým postavám, mohla vydat na nesmírně poutavý film. Ostatně i to zvláštní balancování na hraně dvou filmových kultur, seversky drsného dramatu a vřelejšího středoevropského stylu, by za jiných podmínek mohlo vybízet k nesmírně intenzivnímu zážitku. (14.07.2012)

Hodně působivé drama.. by to bylo, kdybych film nesledovala s českým dabingem, tam totiž pak vůbec nevyzní komunikační bariéra dvou Dánů v cizím městě.. A pak všechny ty nesmysly, co si o nás na západě myslí. Co se herců týče, tak Mads jako vždy vynikající, skoro jsem zapomněla na něj jako na Hannibala, tak dobře hraje muže, který se snaží usmířit se svým již zemřelým otcem, který jej jako malého chlapce opustil. Postupně se dozvídá, kdo jeho otec byl, čím se živil a krom vyřizování pozůstalosti také řeší své manželství s Majou. Dlouho jsem váhala, k jakému hodnocení se přiklonit, ale prozatím to zůstane na průměru. (26.10.2014)

Dosti zvláštní film. Lehce kafkovské téma - hlavně to odcizení, plus k tomu pomáhá melancholická (možná je tolik cítit díky dánské režii!) nálada Prahy. Ani mi moc nevadí dánský pohled na Prahu a Čechy, i když to občas přestřelili (pohřební ústav, pivo a guláš). Mezi 3/4 hvězdami, ale díky skvělému Mikkelsenovi a pěkným záběrům Prahy zůstanu u 4. (22.09.2011)

České postavy k smíchu, Mads k politování- pro tak dobře zahranou roli by zasloužil rovnocenné spoluhráče, jinou dramaturgii, více logiky...prostě něco mi tu nefunguje. Tolik prázdných a tupých žvástů v devadesáti minutách, to je síla, přitom jako vztahové drama by se mi to hodně líbilo. Nejsmutnější je fakt, že tato slabota sama sebe bere moc vážně. (08.07.2009)