Na safari za šťastím

Celkem zábavný filmeček, taková novější forma starého pokleslého žánru, který v knižní podobě měl vždy podtitul à la Příběh konkubíny či Paměti rozkošnice. Samozřejmě je ten film zbytečně dlouhý. Na příběh lepé děvy, jejíž největší životní úspěchy jsou, že tělesně obcovala se dvěma roulingstouny a provdala se za „prince ze St. Pauli“, by stačila polovina stopáže. Ty prodlužované barvité scénky večírků a cestovatelských destinací začnou časem nudit, protože film natahují, ale neposunují. Občasná snaha o hloubku nějak neladí s celkově povrchním pojetím filmu. Herecké výkony jsou všelijaké, ale vynikají jistě ne, zvláště Keith Richards je zde za trapného blba. Ale aspoň nějaký náhled na hédonistickou tvář přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy i „revolučnost“ byla spíše hra a marketingová strategie než názor. Nicméně, hlavní hrdinka je po fyzické stránce nepochybně pozoruhodný výtvor přírody, čímž myslím originál (v těch popisovaných letech) i představitelku (v době natáčení). (18.04.2014)

Uschi se to povedlo. Dokonce ještě dřív, než si uvědomila, jakej má ve svý kráse potenciál. Sláva, peníze, celebrity, osudový lásky a život po svym. Neni umění dělat si co chci, když na to mám, frajeřina je, když se všechno staví proti, s čímž se tu nesetkáme. Uschi se pro její krásný oči otvíraly dveře a ona jimi vstupovala. No a to je právě to - chyběl mi zápas nebo aspoň náznak hlubších myšlenek. Taky němčina tu byla zvlášť rušivá a co ten chudák Keith? I tak film za vidění rozhodně stojí, bohužel byl víc mým šálkem kávy, než jsem si usrkla. 3,5*. (18.06.2009)

Co je na tom komediálního? Dlouho to vypadalo na nepříliš zajímavý film o zajímavém životě, švih tomu dodal až odjezd na výlet na východ. Filmem prochází spousta zvláštních postav, nejlepší je asi Rainer, který vypadá jako Levák Bob. Natalia Avelon je ještě hezčí, než jsem si myslel, a němčina se nakonec v pohodě dala. (01/03/10) (01.03.2010)

"Já jsem Uschi, a ty seš až po uši v hovnech"... i tak by se dalo charakterizovat každé nové seznámení německé krásky se zástupci mužské populace šedesátých a sedmdesátých let :-) Ke kráse však dlužno přičíst sice povrchní, zato ničím nespoutatelnou osobnost, na níž neplatila lákadla, pro která by jiná vraždila - nenechala se strhnout nikam, kam sama nechtěla, toužila jen plynout životem, poznávat svět a přijímat všechny rozkoše, které může nabídnout - její téměř nepřetržitá nahota svědčí o přirozenosti těchto tužeb. Tři mezníky příběhu mají vzestupnou diváckou atraktivitu, začátek svobodného života v berlínské komuně vyznívá nepřirozeně a němečtí hippies jsou tak ještě o stupeň směšnější, než ti ostatní, "stounovská" etapa trpí vědomím zkarikovaného Keitha Richardse i Micka Jaggera, na jejichž představitelích je znát, že by se sami nejraději neviděli a konečná cesta kolem světa je pak nejatmosféričtější částí filmu, prodchnutá exotikou, svobodou i příchutí smrti... Za Natalii Avelon i Uschi Obermaier zvedám výše, než snímku přísluší. (01.08.2013)

Pro mě bohužel zklamání. Čekal jsem, že z filmu bude více vyzařovat duch doby. Konec šedesátejch, Komuna, vše bylo velmi zjednodušeně a naivně podáno. Svobodný život, mejdany, odpor ku konzervativní společnosti, vše bylo vyobrazeno tak schématicky a slabě, že jsem tomu prostě nevěřil. Samotný Stouni byli zahraný tak bídně, že místy působili až směšně. Film chvilkama nudí, nemá spád. O samotné Uschi Obermaier nám toho moc nepoví, krom toho, že byla povrchní, docela pěkná a že s chlapama celkem zametala. Nedovíme se ale nic o tom CO na ni vlastně bylo. Chlapi které hlavní hrdinka na své cesté potká pak působí jako tupci, kteří sou z ní úplně paf, není nám ale jasné proč. Film sice má několik silnějších momentů, ke konci to začne do sebe trochu zapadat, je to ale bída. (16.12.2008)