Piatok trinásteho

Horor naivní a debilní. Bez omezení. Do televizního vysílání zařazen stylově den po pátku třináctého (mimochodem, v ten den mi nic nevycházelo, aniž bych si byl vědom, co je to za den). Několik lidí je zde srandovním způsobem zabito psychopatem, jehož tvář ani jednou neuvidíme (pokud tedy závěrečná pointa nebyla opravdu zamýšlena tak, jak se zdálo, ale něco tak debilního už přesahuje i ty nejkrajnější meze). Ona je skutečně legrace sledovat partu nedomýšlivých jedinců, kteří nejspíš pravidelně absentovali na matiku (To už jsme jenom tři? Čert to vem), a kteří se postupně vytrácejí na zaručeně opuštěná místa, aby měli jistotu, že jejich smrt nebude zaznamenána jiným retardem. Ale bavil jsem se upřímně, stejně tak upřímně jsem nechápal, že ve stejném roce vzniklo třeba Osvícení, horor o sto procent děsivější a ani dnes nebudící smích. Pátek třináctého je počátkem jedné poměrně dost známé série, na které si vystavěl portfolio jeden poměrně dost známý vrahoun (zde paradoxně nevystupující), také je to poměrně dost špatné hororové béčko, které zvlášť v nekonečně natahovaném finále poměrně dost prudí. V osmdesátém roce to možná byla velmi spolehlivá antikoncepce (jestli vám nedocházejí souvislosti, asi dost nekoukáte na horory), dnes však zůstal jenom neplánovaně směšný teen horor s lacinými triky a zcela bez atmosféry. 60% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, ScreamJay, Dan9K, JohnnyD, liuk, Hopper, miron (16.10.2006)

Začátek malinkého utrpení. Jason Voorhees nikdy nebude mým oblíbencem. Otázkou je, jestli s čím dál víc plesnivějšího a červama prolezlejšího xichtu se zastaralou maskou a mačetou jde vůbec něco víc vytřískat, když už natočili 9x to stejný, a ani to desáté, omlazané scifi nestálo za nic. Je opravdu smutné, když ho po deseti pokusech musel pumpnout až Freddy, což považuju za lepší biják než všechny samostatné P13. Vrchol série podle mýho přichází se třetím dílem. (13.10.2013)

Co dělá FRIDAY THE 13TH výjimečným mezi ostatními slashery 80. let? Možná je to prostě ten samotný fakt, že se jedná o start celé 'nekonečné' série a prvopočátek jednoho z největších kosičů filmové hostorie - Jasona Voorheese. Ale i nehledě na to, jednička je prostě dobře odvedeným kusem práce. 90-ti minutová stopáž nenudí, naopak je v ní dostatek dobrých, minimálně na svoji dobu a subžánr neotřelých nápadů, celé to drží v napětí a pohromadě příjemně zlověstná atmosféra, a jako bonus dojde i na pár gore parádiček Toma Saviniho. Prostě po právu klasika a dodnes jednoznačný slasherový nadstandard. (01.04.2009)

Jason Vorhees máchl mačetou, ale posekal kolem sebe maximálně lístky z osiky. První díl proslulé slasher série byl slabota, už jen tím, jaký neschopný režisér se ujal jeho realizace. Takového neschopa aby pohledal. Má k dispozici takového charismatického kabrňáka zabijáka a přitom je to taková vlezlá nuda. Nejhorší je film v gore. Jeho mimořádně neumětelské provedení se nejvíce projevovalo u zamordovaného Kevina Bacona, kterého snad polili Hellmansem, a on z lůžka jen zvolat reklamní slogan "je prostě to nejlepší". No smál jsem se ještě asi půl hodinu u toho jeho výrazu. Kupodivu film jako komedie fungoval náramně. Mordy přímo odfláknuté a směšné ve srovnání s dnešními horory, navíc jich bylo málo. A to vše zcela s nulovým napětím. Hlavně celkově nepříliš sympatický styl režiséra Seana Cunninghama, kterému bych dal natočit jen tu reklamu na kečupy. Mám pocit, že by dosral i tu a ve výsledku by z toho měl majonézu. Tenhle film zrovna tak. Láká na to, jak je ultra drastický, a přitom je to taková ubohoučká slabota. Po technické stránce film u mě úplně propadl. Stará mega srajda. Ani trochu nelíbilo. 0% (17.07.2012)

No, není to zas až tak hrozné. Alespoň ne do chvíle, kdy se objeví paní Vorheesová v celé své kráse. Do té doby to je tuctový vyvražďovák v pěkné přírodě s překvapivě ne až tak do očí bijícím scénářem a hereckými výkony (až na výjimky) a omluvitelným rozdělováním ( jelikož dlouho přeživší netuší, že se vůbec něco děje). Jak už jsem ale předeslal, představitelka paní Vorheesové snímek dosti shodí, jak svým neuvěřitelně trapným vystupováním, tak i značnou nešikovností. Jak si mohli tvůrci myslet, že je možné míti strach z 50-ti leté babky, co je ráda, že udrží sekyru a popoběhne pár metrů? Samotný závěr užuž pomalu vypadal na sériózní překvapení. Nakonec z toho však sešlo. Škoda. (16.10.2006)