Pevné puto

Pevné pouto. Film, který patřil mezi mých devatenáct nejočekávanějších filmů, pro rok 2010. Rovněž, jako The Road nedopadl moc dobře. Filmy, od kterých jsem očekával hodně, zklamaly. Naopak Sherlock Holmes, od kterého jsem nečekal nic, zatím vévodí letošní "nadílce". Pevné pouto je skvěle sestříhaný a zrežírovaný film a Peter Jackson zde naplno pouští uzdu své fantazii. Bohužel, fantazie zabírá většinu filmu a po dvaceti minutách už mi ten kýč lezl krkem. Celý snímek bych rozdělil na tři části - před vraždou, mezisvět, závěr. První jmenovaná část byla velmi dobrá, vrah byl dokonale záporně-uchylný. Wahlberg byl skvělej fotr a příběh diváka tlačil do fandění hlavní postavě. Způsob, jakým vrah dostal svojí oběť, byl velmi napínavý. Mezisvět byl děsná nuda, rozvleklá, natahovaná, zbytečná (chvílema mi připomínala reklamu na Coca-Colu). Závěr se mi nelíbil vůbec, protože se v něm vyskytlo až moc nelogičnosti a přehnanosti. Hlavní postava nebyla schopná zahrát tak, abych jí fandil, byla mi spíše nesympatická, než naopak. Co tenhle film srazilo do kolen, byl paradoxně prvek, který na něj měl upozornit. Už při zhlédnutí traileru jsem si říkal, jakej blbec může z dvou minut udělat takový megaspoiler, který prozradí všechny bomby, kvůli kterým se na filmy chodí do kina. 60% 29.01. 2010...19/19 nejočekávanějších 2010 (29.01.2010)

Ani na moment nepochybuji, že Peter má velkou fantazii a umí jí krásně zprosředkovat nám, divákům a za to ho taky patřicně uznávám. Nicměně tady právě ten fantasy prvek s mezinebem nebo co to bylo, byl sice skvělý, vizuálně i vypravěčsky, ale až příliš tupil napětí a promíchaval emoce. Zřejmě bych chrochtal blahem, kdyby se film zaměřil jen na pátrání vraha, takhle to taky nebylo špatný, ale místo skandovanýho chrochtání, jsem si u TV jen tak pochrochtával. Stanley zahrál skvěle a Saoirse byla taky výborná, hlavně jak byla v tom podzemí, tak skvěle zahrála tu proměnu z prvotního nadšení v strach. (01.04.2011)

Vzhladom na to, ze ide v podstate o "jednoduchy" pribeh horlivo kvitujem zvoleny reziserov trojpohlad skrz postavy/identity - vraha, rodiny a nakoniec samotnej obete. A zatial co nahlad skrz vraha takmer vyhradne reprezentuje racionalnu zlozku v rozpravani s presne vykreslenym motivom a srkz nu nie je problem akceptovat i pristupit na vymedzene hranice priestoru a zakonitosti predkladaneho deja, rodinna linka funckne prepina medzi raciom a emocnou vlnou (prepinanie je krasne lavirovane prave dvojvyznamom samotnej existencie "dokazov" tak na strane dolapenia vraha ako aj potvrdenia skutocnosti, ci k zlocinu doslo). Je mostom k najvyznamnejsej (tak z hladiska zastupenia v celom filme ako i jej dolezitosti vo vztahu k vypovednej hodnote filmu) postave a jej pohladu. Je to pohlad nastrocnej dievciny, ktora sa prave citovo naplno otvara, ked je nasledne vytrhnuta do uplne ineho sveta, v ktorom prisna rozumova logika nehra prve husle. V pritomnosti Susie zasluzene do popredia vystupuje sled scen pracujucich pod taktovkou citu a duse (a vobec tym nemyslim emocnu zaangazovanost na jej smutnom osude, ide striktne len o fokalizaciu na to, akym sposobom sceny pred divakom defiluju - ako snove, t.j. vystupujuce podla nalad toho, srkz ktoreho su predkladane). A ked s zaverecnym aktom prichadza prezrenie hlavnej hrdinky, film nakoniec kauzalne aj uzavrie vsetko co mal a mna osobne potesil, ze tam kde svojho casu Duch s P. Swayzeym ostal "iba pri popularnom" nahlade na karmicke mlynceky osudu, Lovely bones ponukaju ovela komplexnejsie naplnenie. PS: Jacksonove cameo a jeho praca s kamerou a filmovym priestorom - tak ako su tieto prvky lahko identifikovatelne, tak su pre mna stale putave. (03.01.2010)

Tohle byl první film od Petera Jacksona, kterej jsem viděl. Vagínoviny o prstenech a hobitech mě nikdy nezajímaly a jeho ostatní tvorba se ke mně zatim nedostala. A můj dojem? Totální vítězství formy nad obsahem. Část z reality se mi docela zamlouvala. Takovej obyčejnej thriller o jednom obyčejnym sociopatovi (vynikající Stanley Tucci), jehož největší koníček je vraždit 14-letý holčičky. Ještě by to chtělo teda zapracovat na scénáři, protože ty důvody, proč fotr a sestra oběti najednou začali mít na vraha podezření, byly hodně stupidní. Ale tak dejme tomu. Jenže co měly znamenat ty fantasy hovna? To byl teda takovej úlet, že bych to nemoh brát vážně ani pod vlivem LSD. Co se týče herců, tak Stanleyho Tucciho jsem už zmínil, pobavila mě ještě Susan Sarandon v roli babičky, která pořád žere nějaký léky a zapijí to kořalkou, ta Saoněco Onan jakž takž, zbytek nevýraznej. Teda Mark Wahlberg byl výraznej, ale pouze tim, že byl opět výrazně nejhorší ze všech, co se objevili na place a to včetně labradora i toho kudrnatýho cikána. Kdyby Prince Ital Joe nebyl tlustej a mrtvej, tak bych Wahlbergovi doporučil, aby začal opět používat pseudonym Marky Mark, vrátil se k hudbě a zkusil s nim vytvořit nějakej další hit, jakym bylo třeba United. Herectví prostě neni zrovna jeho parketa. (19.06.2011)

Strašně, ale úplně příšerně, mě tam rozčilovala ta digitální kamera, ten digitální svět a umělotina, ve kterým se příběh odehrává velkou část filmu. Určitě to ale není špatný. Právě naopak. Pevné pouto je supr film. Vždyť to taky točil TEN Peter Jackson, a jako režisér rozhodně špatnej není. Ani nemůže, když už toho má tolik za sebou. Každopádně všecko ostatní má na kraji geniality. Knižní příběh, speciálně hudba, ale i herecké výkony. Všecko tu šlape jako po másle a tak to má být. Dokonce jsem ani netušil, že mě film tak snadno dokáže z minuty na minutu měnit náladu z hnusné na ještě hnusnější. Ale jde to. Fakt to jde. A stačilo k tomu jen to, když se úhlavní sračka minula před kamerou. Víc zhnuseně jsem se fakt dlouho necejtil. (29.03.2010)