Čistá srdce

Dva idioti jako od Triera během jednoho večera vymyslí a do praxe uvedou plán, který by hrdinové Prison Breaku kutili půl roku. Zde prvně vysvitlo, že s tímhle filmem něco nebude v pořádku. Stejně jako Kriss totiž pohlíží na svět příliš filmově a unikají mu relevantní „drobnosti“, které činí život autentickým. Naprosto selhává psychologie postav: jak máme přiznat ono čisté srdce agresivnímu jedinci, pro kterého neplatí žádné mravní imperativy, ale který se – k divákově zmatenosti – občas chová naprosto logicky? Býti zlým cynikem, sleduji Čistá srdce jako komedii. Komedii chladnou jako madlo od rakve. Film o lásce k filmu nakonec paradoxně slouží zejména coby důkaz, že filmy škodí zdraví. A nemusí jít nutně jen o uhlazené romance ze čtyřicátých let minulého století, jejichž režie by Kennethu Kainzovi zjevně sedla lépe. Bohužel se, Dán jeden, minul dobou. 50% (23.06.2011)

Velmi věrohodně podávaný příběh o psychicky chorém klukovi. Imponující je, jak autoři dokázali nevynechat nic z brutality, která osud hlavního hrdiny nemilosrdně a nevyhnutelně provází, a přitom všechno udržet v rovině milého vyprávění. Celý film má zvláštní atmosféru a je, aspoň pro mne, velmi zapamatovatelný. (27.03.2009)

Sestra: „Kriss, jestli se budeš chovat tahle, nikdy se odsud nedostaneš, víš to?“ Kriss: „Doufám, že ne.“ Sestra: „Doufáš, že ne? Jak to myslíš?“ Kriss: „Tady mám Lindu a Willyho, všechno.“ Ak by sme sa dokázali vcítiť do prežívania ľudí postihnutých Asbergerovým syndrómom, asi by nám Krissovo konanie nebolo vôbec divné. Ak ho neprijala vlastná matka, o to horšie je pre neho žiť v reálnom svete. A tak si svet skladá do mozaiky podľa svojho obľúbeného filmu „Čisté srdcia“. Funguje ako šablóna na všetko, čo sa mu deje. A jediná žena, ktorá pre neho niečo znamená, je filmová Linda. (19.04.2022)

„Kdybych byl v Čistých srdcích, tak bych byl s Lindou. Žádný z nás by pak nebyl ve zlém světě sám.“ Kriss o sobě sám říká, že je kripl. Ze všeho nejvíc mu vyhovuje jeho zavedená, každý den se opakující rutina, přičemž jeho jediný kamarád Will to má stejně. Nemají ambice dostat se pryč z ústavu, poněvadž v němž mají vše, co potřebují, tedy hlavně sebe navzájem, relativní klid a film Čistá srdce. Jenže to se jednoho dne změní…Lze se na Krisse a Willyho zlobit? Soudit je za jejich chování, když to vlastně všechno mysleli dobře? A naopak, dokážete sympatizovat s 2 nevyzpytatelnými „magory“, když si uvědomujete, že mimo prostory ústavu jsou nebezpeční nejen sami sobě ale i okolí? Já Krissovi vlastně docela rozuměl, až mě to překvapilo. Každopádně jsem s napětím sledoval jeho putování, i když člověku bylo vcelku jasné, kam tohle všechno spěje. Nicméně vyčítat závěru naivitu asi dost dobře nedokážu, na to mi bylo Krisse až příliš líto, bez ohledu na to, co všechno udělal. Dávám slušné 4*, mé první filmové setkání s Kainzem dopadlo dobře. (17.04.2022)

Jedna z oblastí, kam se těžko proniká, je mysl psychicky narušeného člověka a v tomhle případě šlo u Krisse o Aspergerův syndrom. Je to hodně zajímavě zpracovaný příběh, kde se prolíná Krissův život s jeho rituálním sledováním filmu pro pamětníky Čistá duše, který ho nakonec ovlivní až k takovému jednání, které vyustí v dramatický závěr. Abych pravdu řekla, měla jsem chvílemi silně ambivalentní pocity, které se střídaly s těmi, kdy mně byl Kriss docela sympatický a přála jsem si, aby všechno mělo trochu jiný průběh. A opět dávám jednu hvězdu dolů za toho psa. Zajímavý komentář : charlosina (30.06.2013)