The Poughkeepsie Tapes

Psychopatický sadista s nekrofilními sklony chce do soutěže k Edovi Hrubešovi a jeho pronásledovatelé se brodí v lepkavém mixu odporu a obdivu.. V rámci hororového pseudo-dokumentu, žánru, co je s originalitou již delší dobu na štíru, docela ucházející a to především zásluhou depresivní hudby, temných zvuků a zlověstného hučení (věřím, že při submisivních scénách bylo i v některých diváckých klaccích), či hrstky scén, které těžily z napětí (prodavačky sušenek, sprcha) a burleskní podivnosti (ptačí maska, příchod po čtyřech). Do budoucna to chce pro oživení nějakou interaktivitu ve stylu Rozpaků kuchaře Svatopluka, ať si divák může zvolit, jestli klitoris ustřihnout manikurními nůžkami nebo těma na živý plot.. (14.03.2013)

Pseudodokument o masovém vrahovi, bestii, která je jak systematická, tak nečitelná. Sadistická, inteligentní, až do morku kostí prožraná tou nejhnusnější špínou. Deprese a úzkost z pásek jen pryští a někdy je to opravdu silné kafe a pěkně tíživá psychická deka (cirkulárka, statický záběr s připlížením...). Zpracování a forma mě nijak nevadila, uvítal jsem ji, přestože pár "odborníků" mi příliš nesedlo. Na těch pár minut nudy ale skvělá pointa s policajtem, úplný závěr (opravdu zabijácká hláška) a otevřená vrátka pro pokračování. Jsem upřímně zvědavý... [Přesná stopáž: 84 min] (30.12.2009)

Poughkeepsie Tapes nemůžete brát jako obohacení filmu obecně, pouze jako kvalitnější příspěvek v hororových luzích. Takto funguje i přes značný počet přešlapů (SPOILER - nehájící se a celkově podezřele se chovající nevinný obžalovaný, "elektrošoky na klitorisu.... a další věci tak strašné, že je nebudu řikat" hoho), ovšem například dlouhá scéna z pohledu vraha (!), který jde domem za svou obětí je neskutečně napínavá záležitost přesto, že ji sledujeme z hlediska ohrožujícího. Oceňuju absenci lekaček, ačkoli k nim každá druhé scéna zdánlivě směřuje. Potěšil mě v Martyrs rozvedený masochistický vztah mezi tyranem a obětí. Paradoxně nejděsivější mi přišlo balonové video. Poughkeepsie Tapes mají klasické neduhy hororového žánru, nehledejte za tím významově více, ale zvolená forma je prostě boží... (02.05.2011)

Film vedle kterého i Mlčení jehňátek (na které jsem si opakovaně vzpoměl) vypadá jak poměrně rozverná konverzačka.- Scénář tedy nebyl bůhvijaký (BACHA SPOILER- třeba ten obrovský lapsus-proč o jediné ženské, která hajzlavraha viděla a nebyla jeho přímou obětí /svým spůsobem byla,potom co jí proved s dcerou/ se vůbec nemluví v případě soudu s nevinným?,nebo to že ho měli natočenýho na kameru /benzínka/ u soudu taky nikoho nezajímalo??), ale ten pocit autenticity se autorům určitě podařilo vyvolat. Velmi nepříjemný pocit . (15.07.2010)

Snímek má dobrou atmosféru ve smyslu vyvolání deprese. Předpokládám, že o to primárně šlo a to se také povedlo. Ale je to prostě ukázka toho, že dobrý nápad může být omezený tím, že se tvůrci bojí jej dotáhnout do konce. Ano, jsou zde nepříjemné scény, ale tohle prostě mohlo být horší. Závěr je zajímavý a ukazuje sílu/slabost lidské psychiky, což se povedlo zachytit velmi dobře a nepříjemně. (03.07.2015)