Dororo

Japonske fantasy, ktore odsypa, ale na druhu stranu nicim neprekvapi. V tomto snimku je vsetko ukazkovo japonske. Japonsky hrdina napol demon-napol clovek odsudeny spolocnstou pre svoju "inakost", ktory hlada sam seba (berte doslovne:), obklopeny typicky japonskou zbierkou cudackych postaviciek, plno priser ktore mozete stretnut len v japonskych filmoch (alebo v hrach ako Final fantasy) a samozrejme nemozu chybat aj suboje s katanami. Vsetko je pri tom spracovane na urovni, ako som uz vsak povedal, nijak vinimocne. Tak ci onak, takychto snimkov podobnych kvalit vela nieje, preto budme vdacny. (7/10) (06.08.2007)

Předně si myslím, že se filmu musíte přizpůsobit, protože je to místy opravdu... zvláštní :) Ale jinak je to určitě zajímavé dílko. Po první půlhodině, kdy jsem si zvykl na styl, jsem se začal bavit a to se počítá. Mezi hlavní klady patří rozhodně právě ona neobvyklost a pak také samozřejmě krása Kou Shibasaki. Pět hvězdiček z toho nebude, ale vcelku fajn věc. (31.07.2007)

zajímavá japonská pohádka o chlapci, jehož tělo vlastní otec zaprodal démonům a on se teď své jednotlivé části snaží lovem démonů získat zpět - tím, že zabije pekelníka který má část jeho těla, mu tato část znovu naroste. Občas celkem morbidní, ale po celou dobu démonicky zábavná podívaná! Možná bych jen malinko vytkl triky, které často působí až moc levně - za to ale vyzdvyhnu nádhernou stylizaci a pohádkově krásné exteriéry. (21.09.2008)

Neznám japonské legendy, ale tvůrci Dororo se určitě inspirovali na videoherním trhu. Tohle je totiž filmová předělávka dva roky staré řezačky pro PS2 Blood Will Tell jak vyšitá. Jen si odmysleme Haykkimurovu palebnou sílu a agilního zlodějíčka Dorora nahraďme ukecanou jmenovkyní v podání Kou Shibasaki. Náplň filmu zůstává stejná: spousta bojů, příšeráků a docela i zábavy. Jen to chce toleranci k nepříliš dobrým trikům a někdy i maskám (skákající ještěr je otřes). Avšak poutavý (notně bizarní, přiznejme) příběh a sympatičtí hrdinové vám to jistě vynahradí. (05.08.2007)

Začátek byl slibný, zajímavý, říkala jsem si, že jsem se fakt trefila při výběru filmu. Ale pak mě - nevím proč - zklamaly ty tanečnice v tom "historickém baru", ale i s tímto pocitem jsem se dívala s nadšením dál, protože tam byl Tsumabuki, kvůli kterému jsem si to pustila, nasadila jsem spokojený výraz a pokračovala dál. Ale některé mangy by měly zůstat mangami (nebo popřípadě maximálně by mohly být předělány do anime), protože na stříbrném plátně vypadají hrozně - momentálně mluvím o těch příšerách, ach jo, mluvím i tom uspěchaném a přitom nedokončeném příběhu, který říká, že jestli chceš vědět, jak to dopadlo, a jestli si to chceš užít víc, otevři mangu, mluvím o těch pomalu plajících ostří, kterými nikoho nepořežete, leda vypíchnete oko. Ale zase tak hrozný film to nebyl, jen jsem prostě čekala něco víc, něco "hmm, hmm" (rozumíte, použití tohoto citoslovce..?). Pro mě se na hodnocení promítá zklamání. (11.11.2010)