Metal & metalisté

nie je to spatne, ale ani ozajstna bomba. ja ako deah a blacker by som uvital viac z tohto stylu, ale neva... jednoznacne najlepsie je interview s ozratym necrobutherom z mayhem: "that's why we are here, coz germany sucks!" alebo "yeah i have a comment, FUCK YOU" mega rofl, to interview sa da pozriet tu:http://www.youtube.com/watch?v=C0HX8d3SKzA, ako aj cely dokument: http://www.youtube.com/watch?v=mVeVPkfiUo8 (04.09.2008)

Zajímavá cesta za metalem a jeho historií. Průvodce to ale natáčel jako fanoušek pro fanoušky - to znamená, že glorifikoval na metalu snad vše. Nemám rád metal a neláká mě poslouchat, že metal je dobrý pozitivní styl vyděděnců, kteří se liší od mainstreamu a nikdo jim nerozumí. Prožívají bolest, zpívají o bolesti a skupiny jim předávají pozitivní energi, aby měli ráno důvod vstát. Metal je jedna velká šaškárna, kde si normální lidé hrajou na ty zlé, vypadají nebezpečně ale zpívají o bolesti, mučení, sebevraždě atd. Nikomu to neberu, ale tvrdit, že metal je pozitivní hudba, to nevstřebám. Hledají stále tvrdší texty, hudbu i excesy = konec umění. (29.05.2012)

Treti dokument Sam Dunna o metalu, ktery jsem videl. Nutno dodat, ze pro tuto hudbu dela medvedi sluzbu. Opet vyborne zpracovany dokument s dostatkem informaci, v tomto filmu se zabyva tematem, proc se vetsina lidi na tento hudebni zanr diva skrz prsty. Hodne zajimave. I kdyz uz tento zanr neposloucham, tak v puberte me ovladnul. Kde jsou ty casy, kdy na zacatku devadesatych let jsem s kamaradem jezdil do Cieszyna pro polske "originalky" na MC kazetach a bral je po desitkach (jedna vysla na 27kc), kdy vetsinou v rozhodovani hral nejvetsi roli obrazek obalu alba:-). (04.01.2014)

Celkem devadesát minut důvodů, proč si raději doma o samotě pustit vánoční album Twisted Sister (neb dneska znamená metal snad všechno kromě Katy Perry) než se na jediný moment zapojovat do metalové subkultury. Jestli dokument něco dělá opravdu výborně (a zjevně neúmyslně), tak je to odhalování zející propasti mezi (příležitostnou) kvalitou hudby a stupiditou komunity, jinak je ale shrnutím zcela samozřejmých postřehů, které jsou známé každému, kdo se o věc aspoň povrchně zajímá. Mysleli jste si, že metaláci jsou nerdi bez sociálních schopností neschopní přijmout sociální vyčlenění, kteří si vytvářejí vlastní rigidní sektu připouštějící ve svém rámci minimální míru odlišnosti a mající ke svobodomyslnosti a originalitě stejný přístup jako ona zavrhovaná majoritní společnost? Metal a metalisté vám to rozhodně vyvracet nebude, spíš vám dá nové důvody smát se metalové verzi maskulinity („Hromadné sešlosti stejně vypadajících klonů jsou jediná místa, kde si můžu připadat jako chlap“), předvídatelnému programovému pozérství a všudypřítomné stereotypnosti, která je snad ještě horší než u toho nejploššího popíku. Bylo by to fajn a vtipné, kdyby to nebylo předkládáno jako důkaz oné úžasné metalické orygynaliti. (03.01.2014)

Obsáhnout a popsat všechny žánry, nadžánry a podžánry metalu, aniž by se nevynechalo nic zásadního je téměř nadlidský výkon, myslím však, že Sam Dunn to zvládl se vší verbou a důstojně nahlédl do zákulisí svých idolů aniž by byl nějak zaujatý (možná vůči death a black metalu, ale řekněte sami...) Je zajímavé vidět "ikony zla" v civilu, Dio hladí kočičku, Alice Cooper a Slayer mluví o póze a Mayhem se nezmůžou na nic. Nejsem pravověrný fanoušek, ale jsem nadšený. (16.09.2010)