Metropie

Dobrý nápad, prepracovaná desivá atmosféra a zaujímavý príbeh, ktorý však položil veľa otázok a odpovedal dosť málo. Ponurosť sa mi potom z animovaných filmov stotožňovala najviac asi so snímkou Mary a Max, ostatne tak ako nevhodné narážky v obsahu, ktoré z oboch filmov robia tvorbu nevhodnú deťom, hoci Mary a Max je o dosť prijateľnejšie, veselšie. Celkovo dej sa mi ale páčil a nevadila by mi ani verzia obyčajného života Rogera a jeho problematiky rednutia vlasov a straty sexuálnej náruživosti. V tak neprívetivej verzii bytia by som sa čoby obyčajný divák naozaj vyžil. To najlepšie na snímke je naozaj atmosféra pochmúrneho mesta a tiež vás snímka núti pozerať do konca, lebo ani po hodine neviete, o čo tam ide. Jeden z najlepších snímkov poslednej doby, čo som pozeral. (07.01.2020)

Celkem zajímavý film, který hodně ztrácí na tom, že má místa, která sice nejsou nudná, ale nijaká. Je jich bohužel hodně a jsou všude. Na tu animaci jsem si musel zvyknout, naštěstí to dlouho netrvalo. Líbí se mi i ta myšlenka metra nebo toho šamponu. Bohužel, tady je nijakých a někdy i nudných míst jak smetí, tak to budou jenom 3* (16.02.2018)

Európa neďalekej budúcnosti; Prírodné zdroje boli vyčerpané, globálne finančné trhy sa zrútili, korporačná skupina Trexx vynašla spôsob, ako ovládať ľudí. Hlasy, ktoré ľudia počujú vo svojich hlavách, nie sú žiadne paranoje, ale pochádzajú od iných ľudí sediacich za mikrofónom. Trexx takto neovláda len náhodne vybraných občanov (akým je aj hlavná postava Roger), ale aj prominentné autority, klimatológov a zástancov zelených technológií. Táto eko pointa je úplne v pozadí, dá sa brať rôzne. Môže reálne hroziť, že sa takíto ľudia chcene-nechcene stanú figúrkami? A čo keby Trexx nebol vykreslený v tak negatívnom svetle, vnímali by sme ho inak? Čo ak v neďalekej budúcnosti, keď bude Zem v takom stave, v akom je tu, nebude môcť byť akceptovaný priestor pre slobodnú voľbu jednotlivca v určitých oblastiach? A ak nebude, bude to zle? (09.04.2020)

Metropie je ambiciózní kousek, který chtěl k výrobě celovečerního animovaného filmu využít experimentální techniky a originální vizuál. Což o to, obojí je naplněno a vytváří dohromady svět nepříjemné dystopie, která připomíná známý sci-fi román Obchodníci s vesmírem od Fredericka Pohla mapující svět ovládaný bezohlednými obřími korporacemi, manipulačními technikami a všudypřítomnou reklamou. Potíž je ale v tom, že opravdu vážně pokulhává to, co dělá animovaný film tím, čím je. Tedy sama animace. Přitom divák si v posledních 15 letech zvykl na opravdu dynamický vývoj animačních technik a díky rodinným celovečerákům i fenoménům, jako je rodina Simpsonových, ji považuje prostě za samozřejmou. Možná to byl i záměr, ale v tom případě naprosto mylný a spíš se jedná o neumětelství. Je to pomalé, s nepříliš propracovaným světem i postavami. Tři hvězdičky nakonec dávám za určitou výlučnost a originalitu, protože velkou konkurenci tahle produkce neměla ani v minulosti a nemá ji ani dnes. Celkový dojem: 50 %. (04.10.2011)

Šedá, studená, pomalá - krátce řečeno typicky severská animovaná historie v konečném důsledku o tom, že posloucháme hlasy ve své hlavě, kterými je Sebevědomí a Mindrák, k nimž se během života přidávají hlasy venkovního světa, ať již se jedná o propagandu, autority, volání přírody nebo rádio FM. Chce to účinný filtr a sebepoznání. Nezaujalo. Zato mne zaujalo to, že efekt Kulešova funguje nejen mezi záběry, ale i mezi pořady. Soudím to z toho, že jsem po předchozím dokumentu "Tajemství sexappealu" viděla v Metropii samá sexuální nastavení, potřeby a strategie, nikoliv politicko-antiutopický pamflet na totalismus kapitálu. ___ P.S. Podstata Kulešovova efektu spočívá v tom, že tentýž záběr herce je vždy kombinován s nějak významově jiným snímkem. To umožňuje pozorovat různé účinky na diváky: první účinek je ten, že člověk již podvědomě zařazuje sérii záběrů do jednoho logického celku; druhý spočívá v tom, že člověk má podvědomou tendenci očekávat od člověka na plátně tutéž psychologickou reakci, jakou má sám. Tak pokusné obecenstvo uvedlo, že výraz obličeje herce se vždy měnil v závislosti na emotivním náboji, který vyzařoval ze snímku, s kterým byl snímek herce kombinován, ačkoliv se snímek obličeje herce neměnil. Jednodušeji řečeno stejný záběr hercovy tváře vypadá jinak ve spojení se záběrem talíře polévky či záběrem dětského hrobu. (06.02.2012)