Réžia:
Jean-François RichetKamera:
Robert GantzHrajú:
Vincent Cassel, Ludivine Sagnier, Gérard Lanvin, Samuel Le Bihan, Olivier Gourmet, Mathieu Amalric, Michel Duchaussoy, Georges Wilson, Anne Consigny (viac)Obsahy(1)
Jacques Mesrine, největší francouzský gangster všech dob, byl ve své vlasti známější než jakákoliv celebrita. Jeho avantýry byly neskutečně lehkomyslné, neuvěřitelně drzé a jeho úmysly absolutně nepředvídatelné. Na každou novou „fušku“ se pomocí plastických operací a nejrůznějších masek měnil k nepoznání, a proto byl přezdíván „mužem tisíce tváří“. Národ ho uctíval, ženy ho zbožňovaly a pro stát byl nepřítelem číslo jedna. Jeho odvážné skutky, nesčetné útěky z vězení, milostné románky, nad nimiž zůstával rozum stát, jeho bájná dobrodružství, obrovský cynismus a výsměch policii, z toho všeho vznikl pro Francouze skutečný národní epos. Epos o člověku, který byl skutečným hrdinou nebo antihrdinou…
Filmy Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (premiéra 1.1.2009) se natáčely souběžně celých devět měsíců, na třech kontinentech a s rozpočtem přes 80 miliónů Eur. Jedná se o nejdražší francouzskou produkci všech dob.
(Festival francouzského filmu)
Videá (1)
Recenzie (469)
Víceméně hned po skončení prvního dílu jsem si pustil Epilog. A asi to nebylo zrovna šťastné rozhodnutí. Druhý díl Veřejného nepřítele má stejné klady jako jeho předchůdce - je dobře natočený a exceluje v něm Vincent Cassel, který svými maskami někomu může připomenout Al Pacina v Serpicovi. Ve filmu je spousta působivých scén, především pasáž s "honem na Mesrina" se velice povedla, ale ke slovu se často dostane i nuda. Nejvíce ve chvílích, kdy Mesrine básní o revoluci. Scenáristé jako by se v tomto filmu snažili poodhalit nám Mesrinovo nitro, ale z mého pohledu udělali to nejhorší, co mohli - ještě více mi vsugerovali, že ten člověk byl jen obyčejný namyšlený kluk, který nikdy nevyrostl. A tak jsem jen čekal, až se stane to, co jsem viděl na začátku prvního filmu. Než k tomu došlo, střídavě jsem se nudil i bavil, přemýšlel jsem, k čemu vlastně byl dobrý únos miliardáře a došel jsem k názoru, že naprosto k ničemu (v reálu i ve filmu), a litoval jsem, že policejní inspektor Broussard dostal tak málo prostoru. Pak přišla závěrečná sledovačka. Během ní se ukázalo, proč nebylo moudré pouštět si filmy hned po sobě. Ono v té scéně totiž není (co do obsahu) vůbec nic nového a přitom je taaaaak dlouhá. Jakákoliv pointa opět chyběla, z nijak šokujícího závěru jsem si bohužel neodnesl vůbec nic. Tentokrát tři, hezky natočený průměr. ()
VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č. 1: EPILOG se má k VEŘEJNÉMU NEPŘÍTELI Č. 1 asi jako KILL BILL: VOLUME 2 ke KILL BILL: VOLUME 1. V prvním dílu nám byla představena figura, která teprve získávala své charakteristické znaky a utvořila se kolem ní mytologie, ve druhém již sledujeme životnou a dýchající postavu v komplexní, mnohem soudržnější, chytřejší a zábavnější podívané, která přestala klouzat po povrchu a odkazovat na jiná díla, okázale upozorňovat na sebe sama. Již se nestřídají nálady, žánry a formální postupy vystihující jiné filmy 70. let a Mesrine si nezkouší jednotlivé masky, ale už si jednu vybral, pracuje na své mediální image a médii konstruované identitě a vypovídá se víc o skutečné době a společenských náladách. Zatímco se v jedničce vystihovala ústřední teze "je mnoho pohledů, skutečný život nelze vystihnout v jeho úplnosti" neustálými změnami masek v každé scéně, ve dvojce se scény z prvního dílu kontextualizují do nových rámců. VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č. 1: EPILOG je tak nejlepší gangsterkou posledních let (píšu gangsterkou, nikoliv "policejním a gangsterským filmem", protože tuhle pozici zastává AMERICKÝ GANGSTER), která vypovídá o mediální prezentaci zločince, násilí, utváření si ikon a je nejen formálně (vpíjení textu do obrazu, střih akčních scén), ale i společensky podvratná. Výborná záležitost o mediální mrdce Mesrinovi. 10/10 ()
Většina uživatelů si to asi nemyslí, ale první část jsem subjektivně vnímal jako tu lepší. Plnou dějových zvratů, plnou hledání a nacházení. Jako celek je ale Veřejný nepřítel č. 1 doslova fenomén - formálně, vizuálně, ikonograficky... Postava Jacquea Mesrinea má nebývalou sílu. Rámcová kompozice, v níž se podvakráte v různých konotacích opakuje stěžejní scéna policejní popravy, celou tuhle gangsterskou ságu umně ohraničuje, předjímá i završuje. Podobné filmy: Povídka o policajtovi, Americký gangster, Baader Meinhof Komplex ()
[imdb: 7.4/10] | me: Výborne,... prvá polovica Epilógu je dynamická akčna jazda nie na Hollywoodsky spôsob, ale presvedčivo reálna a napriek tomu pútava a vymodelovaná do posledného detailu. Vynikajúco vykreslená postava sa už od samého začiatku vyvíja vďaka skvelému Casselovi. Druhá polovica filmu ma už serióznejši priebeh, ale napriek tomu nestráca na napätí a deji. Všetko graduje a vyvrcholí v napínavom závere. Nie americké a tym pádom iné - ale v tom najlepšom slove zmysle výborné. ()
Co jsem napsal o první části, platí i pro Epilog. Ten však nabízí od všeho mnohem víc. Mesrine dokončil svou proměnu v ukázkového gangstera a druhý díl tak přitvrzuje nejen v elegantním/inteligentním humoru (konverzace s detektivem, soudní síň), ale i akci (celá první polovina se točí kolem neuvěřitelných Mesrinových manévrů – ať už útěky z vězení, vyloupení kasina nebo honičky s policií). Přibylo i hodně vynikajících scén (setkání s francouzskými vesničany - nelze si nevzpomenout na Bonnie a Clydea, interview, rozhovor s dcerou a samozřejmě ta závěrečná…). Tvůrcům se ale moc nedaří naroubovat na příběh moment, kdy Mesrine přestane "ždímat systém" a objektem jeho zájmu se stává něco poněkud jiného. V tu chvíli příběh také opouští Mathieu Amalric a je to znát… Viděl jsem oba díly bezprostředně za sebou, proto Veřejného nepřítele považuji za plnohodnotný epos, bez jedné či druhé části takový pocit nezaručuji. Jako celek tedy skutečně jeden z nejzajímavějších filmů roku. P.S. Když zazní Non, je ne regrette rien, je jasné, že pro Cassela bude Mesrine tím, čím byla Edith Piaf pro Marion Cotillard. 80% (FFF 2008) ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (15)
- Ve filmu mimo jiné zazní úryvek písně „Non, je ne regrette rien“ v podání Édith Piaf. (noelcoward73)
- Mesrine občas vyhrožuje tzv. "Baaderovci". Jednalo se o teroristickou skupinu, která v 70. letech sužovala Německo. Měli na svědomí několik bombových útoků, spoustu vražd i únos. (Chrustyn)
- Do úlohy Mesrinovho otca bol pôvodne obsadený Jean-Pierre Cassel (otec Vincenta Cassela), no rolu nakoniec získal Michel Duchaussoy. (Stefan_M)
Reklama