Núdzový východ

Jedenkrát se spolu potkali a vznikl z toho nejvýdělečnější film na světě, podruhé se podobně vysoká meta určitě opakovat nebude, ale kvalitou se rozhodně taky šetřit nebude. A to můžou děkovat především jim dvoum a samotnému režisérovi, který prostě a jednoduše špatné filmy točit neumí i když u tohodle mě popravdě zas tolik nepřekvapil. Sice má po psychologické stránce Nouzový východ hodně solidní příběh, ale to je tak to jediné, čím dokáže zaujmout, plus samozřejmě herecké výkony. Leo ukazuje, že točit umí, a od té doby, kdy se skutečně rozjel zkouší úplně všecko a zatím se mu to všecko na sto procent daří. Drsňák, gangster, letec, celebrita nebo špión. Všecko mu jde na plno, stejně jako v tomto filmu "věrný" a "milující" manžel. Určitě to za to stojí vidět, ale víckrát se do toho nepohrnu, což je možná také problém psychologických filmů, ale určitě to plno lidem má co nabídnout, já mám tedy radši na plátně cokoliv jiného než vztahy, i když i tady to na mě dokázalo zapůsobit, což dokazuje to, že se film opravdu povedl. (08.04.2009)

Zvenku mrazí, zevnitř spaluje. Nový Mendesův film vám nouzový východ zavře přímo před nosem, a nechá vás stejně jako hrdiny pomalu smažit ve vlastní šťávě. Žádné vtípky, žádná ironie, jenom deprese sálající z kancelářských buněk a naleštěných řadových domečků. A hlava plná otazníků a vykřičníků, které do ní nasázel vynikající scénář podepřený ještě lepšími herci. Osobní zkušenosti tenhle film kvantifikují stejně jako světlo procházející skrz drahý šperk. Ať ho však natočíte jakkoliv, nikdy se nepřestane lesknout. Mendesovi slupnu cokoliv, ale tyhle rodinné noční můry, spolehlivě bořící přehnaně optimistické a naivní "povídačky" o amerických snech, mu jdou jako nikomu. Dokonce natolik, že by ho snad mohla půlka Ameriky zažalovat za to, že pere její špinavé prádlo na veřejnosti. Hezký pohled to není, ale z jeho magnetického pole se po pár minutách prostě nedostanete. Brrr. (05.01.2009)

Instantní deprese, která točí na kolovrátku ten nejzajetější pohled na padesátá léta. Nouzový východ nepřidává v podstatě nic k tomu, čím se listuje v každé společenskovědní knihovničce, uvažuje jen v prověřených intencích jiných děl, od beletrie, přes Betty Friedan až po pár minut z Hodin (i ty přitom stihly vyjádřit vše, co museli Mendes a spol. polopaticky vysvětlovat celé dvě hodiny). Tahle látka možná měla smysl v šedesátých letech, dnes je ale už notně oprýskanou sondou do dávno probádaných končin. Teritoriem dobrým leda pro skoro-divadelní exhibici, s neomezeným prostorem pro herce, které v mezích "filmovosti" drží jen řemeslně skvostná a rytmicky vychytaná Mendesova režie. Nezapírám, že užvaněné filmy já obecně nerad. Nevím, proč se musí vše hlasitě deklamovat, proč opakovat každou myšlenku, proč ji do zemdlení převalovat v ústech, prostě zaklínat se do literárního výrazu, kdy se všechno říká nahlas nebo se to polopaticky vyobrazuje, namísto toho, aby se prostě konalo - zavání to impotencí jak postav, tak autora (viz Na dotek nebo méně Tajemná řeka). Nouzový východ je opravdu vzácným reliktem, jenž kloubí prvoplánovou a přespříliš hladkou mendesovskou rutinu (vždyť i ten konec jsme už dvakrát viděli!) a velmi doslovné psané slovo. To pracuje i s postavou blázna, co na rozdíl od ostatních všechno vidí a nebojí se o tom mluvit... což je vyprávěcí prvek, který možná fungoval v renesančních alegoriích, i v dnes už tak krotkých filmových podobenstvích z 60. let minulého století, ale dnes? Dnes už je takový postup naivní. Anebo rovnou blbý. (04.02.2009)

Mendes umí všem vztahovým optimistům předepsat léky, ale tentokrát jsem od něj dostal jedny opravdu hořké. Haytheho scénář totiž bez zaváhání řeže do všeho, čeho se může člověk u manželství bát a vyvolává lehkou beznaděj, svou výpovědní hodnotou daleko překonávající běžné "vztahově poučné" pokusy. Ten, kdo mi do hlavy nalil tohle poznání, je ale hlavně Leonardo DiCaprio, který svou zoufalost snad ani nehraje a každý vypjatější moment je v jeho podání fascinujícím koncertem. Vyčítám tak asi jenom postavu duševně nemocného Johna, který vždycky všechno pojmenuje trefně a až obludně zraňujícím způsobem. Takový člověk by totiž letěl ze dveří po dvou větách klidně i se svými ohleduplnými rodiči. Hlavně kvůli jeho příliš účelové postavě tedy nakonec k nejvyššímu hodnocení nesáhnu, ale příběh z Revolutionary Road ve mně zůstane napořád. Po takto antigradačním a přitom absolutním konci to ani jinak nejde. (01.02.2010)

Otevřený pohled do uzavřené americké domácnosti z doby ne tak dávné, aby už lidé podobné problémy (přežívání v „předepsané“ šedi) vůbec neřešili. S nadsázkou lze tvrdit, že teď neřeší jiné. Nouzový východ je vlastně realistickou verzí oblíbeného námětu tolika nezávislých amerických filmařů: znuděný mladý hrdina dostane chuť od základu překopat svůj život, což hodlá učinit metodou „on the road“. Dobře sehraný pár Winsletová/DiCaprio nás dlouho nechává v nejistotě, jestli se na tu svou „revolutionary road“ vydá (a zároveň, paradoxně, opustí domovskou Revolutionary Road), ale pak přichází razantní změny a na programu dne jsou rázem úplně jiné starosti. Nesouhlasím s názory, že by film postrádal humor, minimálně drobky toho hnusně černého, jako z Virginie Woolfové, tady najdete: freudovská alegorie s míchanými vajíčky, výsměšně jednoduché „vypnutí“ v samém závěru… Mendes získal návratem ke své „kmenové“ látce zpět ohromnou režisérkou jistotu a my zase film, který je mimořádně snadno stravitelný – subjektivně bych dobu sledování tipnul na slabou hodinu, dokonce jsem si přál, aby byl mnohem delší –, ale v žaludku vám bude ležet proklatě dlouho. 90%Zajímavé komentáře: Cival, Tetsuo, Flipper, Triple H, SeanLSD, dormouse, Chrysopras, MatthewM., Axident, handsome (23.03.2009)