V zajatí osudu

Hrozivě nevyrovnaný snímek - Whitaker jako vždy nezklamal, ale nechápu, proč lezl do filmu, ve kterém se budou pitvořit Brendan Fraser a S.M.Gellar. Rejža má očividně nakoukaný Fight Club a filmy Jarmusche a Ritchieho, snaha by byla, ale ... Některé scénky jsou velmi zdařile provedené, jiné schématicky a amatérsky. Líbilo se mi provázání příběhů na konci (tedy kromě Gellnarky snažící se o šťastný výraz), historky měly světlá místa, vše ostatní byl zmatek, nuda, nelogičnost a záseky. Hudba tam byla sice cool, líbila se mi, ale její střih a využití hrubě rušilo vizuální stránku. Tohle se nedalo zachránit, mohlo to ale dopadnout taky mnohem hůř. Pro odpočinkové shlédnutí je to ok. (18.03.2008)

Velice působivý filmeček, který potěší ještě víc, když víte, že je to debut. Skvělé obsazení, kdy Whitaker na začátku dá laťku hodně vysoko a přeskočí ji jenom krásná a dokonalá Gellar. Fraser má v originále opravdu hluboký hlas a Bacon vlastně nedostal ani tolik prostoru. Magnolie, Crash, 21 Gramů a ani Paříž to neni, ale vlastně si myslím, že se o to ani nesnaží. Opravdu citilivá podívaná. (26.10.2008)

Jojo, tak na filmy tohoto typu určitě slyšim :) Promyšlené dramatické příběhy, které do sebe krásně zapadají, do toho melancholická hudba a sympatičtí herci. Škoda jen, že nedostal více prostoru Forest Whitaker. Každopádně herci jako Bacon, Garcia, Gellarová zahráli určitě dobře, ale nejvíc cool byl Fraser, ten mě opravdu mile překvapil. Defakto nemám co vytknout, možná by slušela i delší stopáž, ale to je jen detail. Dávám slušivých 80%. (12.10.2010)

Co dodat? Skvělé obsazení, děj, režie, zpracování, prostě všechno! Sarah je opět skvělá (jak jinak) a ostatní rovněž odvádí solidní výkony. Příběhy jednotlivých postav jsou neuvěřitelně emotivní a když vše skončí, máte pocit jako kdyby jste zažili něco neuvěřitelného, klidně přehlédnete všechny nedostatky a rádi si to zase zopakujete, protože vám to jednoduše schází a tak si jejich osudy prožijete zase znovu. To že jsme něco podobného už jinde viděli není podstatné protože To, co dýchám, je i přes to stále jedinečný. (11.09.2010)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)