V zajatí osudu

Jieho Lee mal jediné šťastie - herci... Herecký "koncert" to v skutku je, avšak príbeh mi nedoprial ani pôžitok ani žiaľ a ani lásku. Priemerný snímok, ktorý pôsobí zmätene, chaoticky a stojí pevne iba na známych tvárach hollywoodu. Andy Garcia a Brendan Fraser ťahajú tento snímok z "brindy", ale aj týmto sa dostáva málo priestoru na uskutočnenie zázraku. Snímkov ako je tento vzniklo za posledných pár rokov veľa a retrospektíva deja tomu určite nepomôže Jieho Lee. 6/10 (15.03.2008)

Film " To, co dýchám " je inspirován starým asijským příslovím, podle kterého veškerý život řídí čtyři klíčové emoce : štěstí, žal, požitek a láska. Scénář : Jieho Lee a Bob DeRosa. Kamera : Walt Lloyd. Hudba : Marcelo Zarvos. Hrají : Kevin Bacon jako Láska, Brendan Fraser jako Požitek, Sarah Michelle Gellar jako Žal a Forest Whitaker v roli Štěstí. CITÁT - Věci, které někdy nemůžeme změnit...nakonec mohou změnit nás!.......... (18.05.2011)

Kdybych nikdy neviděl žádný se snímků jako například Babel, Crash, Magnolia a další, tak bych asi skákal radostí, jak krásné, nápadité a dojemné dílo jde natočit. Forest Whitaker skvělý, zbytek lepší průměr. Nicméně velmi dobrá práce režie a velmi příjemné odpoledne strávené u velmi příjemného filmu. Jako debutový snímek neznámého režiséra více než dobré a těším se, co Jieho Lee předvede příště. 7/10 (21.03.2008)

Po dlouhý době zase vidím film, který dokáže zaujmout jednotlivými příběhy, který se na konci vesměs dokonale protnou a vznikne z toho jedna velká náhoda. To, co dýchám to v sobě má a vyzní to naprosto neuvěřitelně, každopádně takovýdle filmy o šílenosti a neuvěřitelnosti přesně jsou a nejhorší na tom všem je, že to je klidně všecko možné. Naprosto úžasný debut, kde je naplno využito úplně všecko. Například herci, takových hereckých hvězd v jednom filmu jen tak neuvidíte. O to drsnější je, když si každou roli zvlášť perfektně zapamatujete. Ten film jim prostě sednul naprosto perfektně a nejvíc překvapil Brendan Fraser. Další věc je atmosféra nebo i hudba, která onu atmosféru perfektně vystihla. Horší už to bylo se samotným protnutím a faktem, že ne každý měl stejně drsně navazující příběh jako ten předchozíí. Přesto jsem ale nestihl zírat nad tím, co občas člověk v hlavě vymyslí. Zkurvenej pátek, 21 gramů, Crash....teď i To, co dýchám. Uvidíme, co příjde příště. (28.11.2010)

Amores peros, Magnolia, Crash + jiní herci hrající „osudově“ ve svých osudových střípcích mozaiky = The Air I Breathe. Ten opar zjevné inspirace ve stavbě příběhu je zde neoddiskutovatelný, nicméně herecky se povětšinou zadařilo (Whitaker jako tradičně výborný), vizuálně jde o příjemnou záležitost a pořád jde o témata, která jsou pro filmové zpracování bez diskuze atraktivní. Zkrátka řečeno, pokud se vyžíváte v utrpení na plátně a cítíce se duševně obohaceni v důsledku kulminujícího teroru a příkoří, které se děje hlavním postavám, rozhodně zklamáni nebudete. (04.05.2013)