Sklenené peklo

je velmi tazke hodnotit film, ktory ma uz 40 rokov a akcne a katastroficke filmy to maju este horsie. dramy mozu mat aj 50-60 rokov a pribehu to moze skor pomoct, ako uskodit, avsak tento typ filmov, akym je Sklenene peklo, musi byt niecim vynimocny, aby dokazal zaujat aj po takej dlhej dobe. velkym negativom filmu je dlzka. takmer tri hodiny su naozej prilis. herci nepodavaju ziadne oslnujuce herecke vykony a dialogy, nuz, tie su niekedy takmer az komicke. ale aby som nebola zase iba kriticka, tak efekty na tu dobu fajn, Steve a Paul, tak na tych sa mozem pozerat v comkolvek, to je fakt. a postava Stevea bola naozaj velmi sympaticka. strasne som mu fandila. aby som to teda zhrnula, na sobotne alebo nedelne poobedie celkom fajn, ale jedine v povodnom zneni, inak si to snad ani neviem predstavit. (09.11.2015)

Výkladní skříň filmů o lidech konfrontovaných s vlastní smrtelností a zřejmě to nejlepší, co katastrofický cyklus v sedmdesátých letech přinesl. Během čtyřicetiminutové expozice jsou nám představeny téměř všechny důležité postavy (vyjma McQueena, na kterého si jako na hlavní hvězdu večera musíme ještě chvíli počkat), jsou utvořeny páry, které následně mohou být rozdělovány a spojovány i načrtnuty subsvěty (zejména bohatí vs. chudí, později také civilisté a hasiči), jejichž střetávání bude zajišťovat dynamiku filmu. Na projekt vycházející ambiciózně ze dvou knižních předloh a dirigovaný dvojicí vyhraněných osobností (Guillermin režíroval herce a staral se, aby všechno drželo pohromadě, Allen si jako producent ošéfoval akční a trikové scény) je Skleněné peklo uspokojivě konzistentní, byť mu během poslední hodiny trochu dochází kyslík. Scény napínavé bez ohledu na to, nakolik (ne)sympatická postava se nachází v ohrožení, prozrazují hitchcockovskou školu. Stejně tak vedení naši pozornosti k možným zdrojům budoucího neštěstí (příčinu požáru vidíme jako první bez přítomnosti jakékoli postavy). Nenápadně, ale důmyslně film pracuje s barevností jednotlivých scén – od chladně modrých a zelených odstínů se přechází k „hřejivým“ barvám ohně, jež vizuálnímu stránce postupně začne dominovat. Přes rozdrobení děje do mnoha individuálních dramat, ne vždy nejelegantněji integrovaná do jádra vyprávění, neztrácíme ze zřetele, že oheň se šíří po celém mrakodrapu a v ohrožení jsou desítky lidí. Nejbezbrannější jsou v konzervativním duchu katastrofických filmů přirozeně ženy a děti, zatímco mužští hrdinové zosobňují vedle chamtivosti a zbabělosti zejména neohroženost, tvrdou fyzickou práci a hrdinství. Na vině jsou prohnilí jednotlivci, nikoli systém a není problému, který by se nedal vyřešit návrat k tradičním ctnostem, což Američané po destabilizujících 60. letech a aféře Watergate potřebovali slyšet. Princip je jednoduchý, cíl jasný, prostředky okázalé, zábava zaručena. 80% Zajímavé komentáře: tron, choze, genetique, Rex Mundi, Ony, agathon (09.01.2010)

Skleněné peklo se už dnes takřka po více jak třiceti letech zařadilo ke klasice žánru "Katastrofický film" který se především v sedmdesátých letech rozmohl zvláště když nebylo co točit, tedy především v období politické nebo ekonomické krize. Společně s Dobrodružstvím Poseidonu, Zemětřesením nebo s Letištěm a Letištěm 1975 jej řadím ze všech jmenovaných filmů úplně nejvýše a to nejen za ty tři Oscary který tento snímek získal. Vůbec rok 1974 dal v Oscarech nečekanou příležitost hnedle dvěma filmům a vedle již zmíněného Skleněného pekla pak získal dvě ceny i snímek Zemětřesení. Základem úspěchu filmu, bylo v první řadě jeho jedinečné obsazení, především pak ve dvou hlavních úlohách. Architekt Paul Newman a modrooký sympaťák, šéf hasičů starý a zkušený mazák Steve McQueen společně zažívali své nejlepší časy (zvláště pak Steve McQuenn, pro kterého to byla vůbec jedna s posledních rolí), a coby jako známé filmové hvězdy společně patricipovali a prožívali jistou renesanci. Ale i další byli dobří jako např. William Holden, Faye Dunaway nebo původem zpěvák ve filmu sňatkového podvodník Fred Astaire ty všichni byli vynikající a skvěle se navzájem doplňovali. Snímek má neuvěřitelné silnou atmosféru v překonání sama sebe, v nasazování života za ostatní, v přátelství dokud krize i když se ztrátami není společnými silami zažehnána a problémy vyřešeny. Bez možnosti digitálních efektů avšak tehdy s výbornými vizuálními efekty, střihem, kamerou a s všemožnou technikou jsme naprosto vtažení do závažného morálně-technického dilematu při požáru smýšleného nejvyššího mrakodrapu (opravdu důvěryhodné exteriéry i interiéry 30 m. vysokého modelu), světa a nic není opravdu ponecháno náhodě. Opravdu skvělá filmařina a co se týče žánru tak prostě klasika. I ten starý (nevím jestli původní), Československý dabing ve kterém nám ČT film nabídla také ušel. Dočkáme se někdy v budoucnu zdařilého remaku..? (09.06.2007)

Věnováno všem hasičům světa, kteří obětují své životy aby zachránily jiné. Skleněné peklo je opravdu nejlepším katastrofickým filmem, jak už tu bylo několikrát zmíněno. Hvězdné obsazení v čele se Stevem McQueenem a Paulem Newmanem mu vlastně ani nedává jinou možnost. A to jsem ještě nezmínil ten geniální scénář. V San Franciscu byl otevřen nový mrakodrap, nejvyšší budova světa, hasiči se modlí, aby v tomto "komíně" nemuseli nikdy hasit, ale jak už tomu bývá, lidská chamtivost a touha po penězích - v tomto případě šetřili stavitelé na elektrickém rozvodu, který se při slavnostním rozsvícení budovy přetížil a při obrovském zahřátí chytil jeden sklad... Bezpečnostní opatření selhávají a spíše pomáhají ohni v jeho šíření. - nezná mezí, a tak právě díky ní vznikne požár, který se neústupně rozrůstá po celé budově. Jenže v horním patře s krásným výhledem na město se zrovna slaví... Přes jeho délku jsem se opravdu ani chvilku nenudil, jedná se o mimořádně povedený film, který by se měl stát vzorem všech katastrofických režisérů... Největší chvála patří duu režisérů a hudebnímu doprovodu, díky nimž napětí ve filmu nepolevuje, ale neustála graduje a drží diváka v šachu až do samotného smutného konce... Pro všechny milovníky katastrofických filmů povinnost. (10.02.2006)

Vezměte zajímavý námět, nejlépe knihu dvou zkušených autorů katastrofických románů, doplňte pár nápady z další knížky, sežeňte hodně dobrý štáb a největší filmové hvězdy. To všechno vhoďte do hrnce a za stálého míchání natočte nejlepší katastrofický film všech dob. Možná se Vám podaří se kvalitou alespoň trochu přiblížit Skleněnému peklu, ale silně o tom pochybuji. (13.05.2011)