Control

Je těžké, aby mě zasáhla biografie někoho, o kterém vlastně vůbec nic nevím, i když tento film to docela i zdařile dokázal. Control se snaží vyprávět o zpěvákovy kapely Joy Division, která se po jeho smrti rozpadla a vznikla trošičku známější (řekl bych) kapela New Order. Fakt ale je, že započali éru něčeho nového, neokoukaného, a to se počítá. Samotný život Iana Curtise je podle mě relativně průměrný život, ve kterém se udělá plno chyb, které se nedají napravit, které mrzí, i plno věcí, které život naplní, přikořeněné nevyléčitelnou nemocí, takže je rozhodně na co koukat. Černobílá kamera přikresluje tehdejší dobu a ukazuje posledních pár let života zpěváky, kterému leze život po žebříku od desíti k pěti a divák se nestíhá divit, jak na tom už tahle troska vlastně je. Ani muzika nebyla špatná, všecko to mělo zajímavý spád, škoda, že jsem toho o kapele nestihl zjistit trošku více, dříve než jsem viděl tento film, možná bych se na to koukal z úplně jiného úhlu než jsem se koukal doposud. (31.10.2008)

Všechny filmy o hudebních legendách mají stejnej průběh - outsiderství, leč talent - snaha o průlom do světa - radost z něj - sláva - zbavení se břemen v podobě manželek, co doma máchaj plíny - milenky - deprese z vytoužený získaný slávy - a pád. Někdy následuje "recover" fáze, leč většinou se o takovejch netočí. Všechny mají schopnýho hlavního představitele (Kilmer, Phoenix a jemný Riley, jehož smutnej kukuč znásilněné divy mě bude provázet ještě dlouho). Control se odlišuje svým ryze melancholicky černobílým pojetím, specifickou, depresivní hudbou JD a faktem, že zde nefigurovaly divoký drogový večírky s haldou grupies a rvačky, ale často stačí jen démoni čistě (skoro)přírodní. Nevím, do jaký míry je zde život Iana Curtise, kluka, co byl fascinován legandama, který to zabalily v mládí a tak se k nim pod tíhou okamžiku zbytečně přidal, zkreslen očima milující Debbie, podle jejíchž memoárů film vznikal, ale uslzenej pohled poraženýho kolouška a specifickej epileptickej tanec si budu tak jako tak pamatovat ještě dlouho. Poslechu JD pro mě dodává Control další rozměr. A o to mi šlo. (23.05.2012)

V rockové historii není zas tolik kapel, které by potkal osud manchasterských Joy Division. Na samém prahu úspěchu, ale hlavně neuvěřitelně slibného okamžiku vývoje kapely ukončil 18.května 1980 Ian Curtis, zpěvák, mozek, textař a duše kapely svůj život tím, že se oběsil. Za 2 měsíce by mu bylo 24 let. Zbylí členové se ještě toho dne večer rozhodli, že budou v muzice pokračovat pod jiným jménem. Vznikli New Order, kapela, která sehrála významnou úlohu v pionýrských dobách elektronické taneční hudby v 80. letech. Mimochodem - přesně to byl žánr, na jehož zajímavost své muzikanty ještě za svého života upozorňoval právě Curtis. Temná, těžká a někdy až depresivně děsivá hudba si v 80. letech našla v temných a těžkých a někdy až děsivých dobách své fanoušky. Curtisovy literárně umné texty se náladě hudby podobaly. Dodnes totiž vyžadujeme kompilace, live záznamy, bootlegya trezorové archivní objevy. (02.10.2011)

Výborný nápad staviť na čierno-bielu kameru ktorá podtrhuje pochmúrnu atmosféru celého snímku. Ian bol vybratý aj zahraný skvele, páčil sa mi aj výber Annik - krásne dievča. Film má pre mňa osobné kúzlo, hudba Joy Division ktorej holdujem už dlhé roky nemá chybu a....čo dodať? Hádam len... "Love, love will tear us apart...again." (01.09.2010)

Proslulý fotograf a klipař debutoval sebevědomým životopisným filmem, který se opírá jednak o výborný herecký výkon Sama Rileyho (jištěný dvěma stejně výbornými herečkami) a pak o atmosférickou černobílou kameru. Ano, jsou látky a filmy, kterým by barva ublížila. Joy Division jsou pro dnešní mládež asi neznámou, ale pár jejich hitů snad slyšel každý. A tady se může dozvědět, co se skrývá za nimi... (17.01.2010)