Všetci moji blízki

Téma, jakožto hodnocení i věnování siru N. Wintonovi ve mně vyvolalo přesvědčení, že tento film patří mezi zapomenuté klenoty naší kinematografie. Bohužel již během první půl hodiny jsem prozřel. Jakkoliv může být radost sledovat ansámbl prominentních herců, nevyžehlí to poněkud nudné zpracování. Ono místy až poetické vykreslení jedné židovské rodinky, která se s příchozí okupací vyrovnává po svém, mne zkrátka nedokázalo zaujmout. O to víc jsem však byl překvapen, jak na mne zapůsobila poslední třetina, která je jedním slovem strhující. Velmi emotivní a s patrnou výpovědní hodnotou. (29.02.2024)

Mináčův a Hubačův film Všichni moji blízcí je ukázkovým projektem, ze kterého by si měl český film brát častěji příklad. Dokumentární rámec, sevřený příběh jediné rodiny mapující nejen zlomová léta, ale i klid před bouří, je dokonalým receptem na brilantní film. Herecké stálice zde dokázali ze sebe vykřesat maximum a zapomenout na někdy až příliš laciné projekty, ve kterých jinak běžně rozmělňují svůj talent. Bez ostychu si zde užívám vynikající výkony Abrháma, Šafránkové, Bartošky, Brodské, Labudy i Vetchého, jako kdybych se s nimi setkala poprvé. A je mi po zkušenosti s další dekádou našeho filmu skutečně líto, že se obdobně ambiciózní projekty typu Lidic proměnili v holou frašku. Jakoby tvůrci zapomněli na onen základní recept interpretace lidských příběhů, které smetla válka a které dokázaly v hraném filmu odolat patrně všem formálním extrémům, mezi kterými dominuje například revoluční Daleká cesta. Především je nutné se stát součástí osudu těch lidí v obyčejných situacích, sžít se s nimi, aby po té destrukce nebyla jen prázdnou frází z učebnicového přehledového výkladu. (27.09.2011)

Scénář: Matěj Mináč, Jiří Hubač .. Česko-koprodukční pocta zachránci židovských dětí Nicholasi Wintonovi (nelze nedoporučit tento Mináčův dokument), před spáry nacistického očistného programu tak trochu ala Schindlerův seznam. Výborné herecké výkony, zajímavý scénář, strhující a dojemný závěr. Mírně opomíjený film, který patří zejména tématem k špičce české kinematografie. 85%. (09.05.2006)

Dovolím si odcitovat Gudaulinův komentář: "...protože Všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí." Něco tak výstižného již prakticky nelze doplnit. Jen tolik, že i přes tu pietnost jde o docela civilně pojatý film, který se nesnaží citovými výlevy dohánět k slzám podle hollywoodského vzoru, přestože téma k tomu jednoznačně vybízí. Zmínku si zasloží to, že jde o jeden z mála porevolučních filmů, kde naše herecká elita dostala příležitost k charakternímu herectví. (16.03.2010)

Hezký film, na kterém je ale nejvíce emocionální závěrečná dokumentární vsuvka, kdy se sir Winton konečně shledává s řadou židovských dětí, které za války eskortoval. Příběh jinak řeší dané události z druhé strany a ukazuje nepředstavitelné dilema rodiny, která si pomalu uvědomuje, že nemá budoucnost a musí svého syna poslat do cizích krajů. Herci jsou do jednoho výborní a je sympatické, že se film obejde bez rozmáchlých emocionálních gest - bohatě stačí, že divák ví, k čemu se schyluje. Přesto jsem ale v průběhu nepociťoval onu tíhu, která by s tragickým námětem a více než ambivalentním vyústěním korespondovala. Myšlenky nechybí, ale schází jejich promyšlenější distribuce a gradace - má to být v součtu film o oslavě úspěchu, ale v očích aktérů i diváka musí převažovat smutek. Něco takového geniálně zvládl Schindlerův seznam, který mnohem účelněji nacházel doutnající lidskost uprostřed chladnokrevné nacistické mašinerie. Jasně, Všichni moji blízcí jsou spíše o přechodu mezi slunným a zamračeným obdobím života, ale postrádají silnější autorský argument a vizi. 70% (07.02.2021)