Nunui yeowang

Začnu slabinama... mno... hmmm... tak samozřejmě by to mohlo být poněkud méně melodramatické a to včetně hudby, ale je to prostě korejský romantický seriál a tak se s tím asi musí počítat.. ;-) Jinak mě ovšem naprosto usadily herecké výkony snad všech herců, kterým věříte každý pohled a každou slzu, a hlavně neuvěřitelně charizmatická ústřední dvojice. Příběh, kvůli kterému jsem na 16 hodin zapomněl na okolní svět. (12.04.2008)

Opravdu nádhera. Jen se musí přečkat prvních pár dílů, kde se ještě režisér inspiruje některými prvky telenovel. Myslím tím dost nevhodnou volbu korejské latinskoamerické hudby (z hloubi duše nenávidím "Say hello") a jejího umístění. Zpomalených kamer a nucených rádoby vtipných a dojemných scén bych si asi nevšímal, kdyby nebylo prokleté "Say hello" a jí podobných písní. Naštěstí jsou dialogy a herci tak dobří, že přinutí i režiséra, aby dělal svou práci víc filmově. Dokonce i hudba se k mému potěšení obmění silně k lepšímu. Pak už je to emotivní bomba, co rozcupuje všechny srdce v širokém okolí. Kim Bo-Ru nelze nemilovat a z chlapů... no, kupodivu mi víc sednul sympatickej doktor. (20.02.2009)

Typicky korejské, zamilované, smutné, tmavé, uplakané, emoční × chvílemi otravné. Začátek zajímavý, prostředek nuda, otrava a chuť nedokoukat seriál, poslední 4 díly konečně zaujmuly, prostě by se tento seriál dal shrnout do pár dílů a bylo by to fajn. Ale i tak. Dokoukáte, pustíte si soundtrack a pořád o tom seriálu přemýšlíte. Natočen kamerou stylu mexické telenovely což občas přípomínal. Ale poslední díly se mi opravdu hrozně moc líbily. Tu jejich lásku by jim mohl závidět kde kdo. Bohužel bylo jasné jak to skončí, a i tak to byla krásná romantika. Rozhodně nejkladnější postavou byl profesor matematiky a ty tři borci z boxerské haly. Seung-Ri mi přišla osobně mnohem zajímavější než zmatená Bo-Ra. Rozhodně slečna Bo-Ra měla hodně zajímavé hadříky. "..Sněhová královna žijící v Laponsku.." (02.12.2009)

Podle místních komentářů to musí bejt pecka, tak jsem se na to těšila, a plna očekávání jsem se do toho pustila. Mé očekávání zamrzlo asi u 5. dílu, ale já pokračovala dál. Nelituji toho, ale ani nejsem kdovíjak nadšená a poctěná, že jsem tohle dorama zhlédla. U posledního dílu mi prolétlo hlavou, že vlastně její brácha umřít musel, jen aby z toho bylo ještě větší drama a aby v tom bylo ještě více utrpení. Nemůžu si pomoc, ale s hlavními hrdiny jsem se nesžila, do děje se jim mě podařilo vtáhnout asi 2x, jinak jsem na to koukala jako někdo, koho se to naprosto netýká, což je u dorama tohoto typu špatně, řekla bych. Neměl by tady člověk plakat a smát se s nimi? Ano, občas jsem s nimi smála, ale nedojali mě v zamýšlenou chvíli ani jednou. Hudba mi chytlavá nepřišla, přišla mi stejná jako v Coffee Princi, ne, ještě víc byla podobná Full Housu a ještě, ještě víc, Love to Kill. Možná jsem se na to až moc těšila, ale hlavně také nemám ráda hrdinky, které neustále křičí a mlatí všechny kolem sebe. P.S.: pokud nesnášíte jehly a dělá se vám při pohledu na ně špatně (obzvláště když ji někomu zapichují do paže), tak si dejte pozor u posledního dílu, je to tam vidět docela detailně ;-) Mně je to jedno, ale kamarádka se u toho málem složila... citlivka :-D Přeloženo. (09.03.2010)

Hlavní hrdina je velkej sympaťák, naproti tomu hlavní hrdinka – ve všech podobách, ve kterých se zde mihne – naprosto nesnesitelná. Po shlédnutí čtyř dílů si dám chvíli pauzu, už na to nemám nervy. Nicméně mě cosi nutí zjistit, jak to dopadne. Některé záběry mi připadaly hrozně legrační – například x-násobná sekvence obrazů pojednávající o vznikajícím a utužujícím se přátelství chlapeckých hrdinů, jinak řečeno: jak se z nepřátelství zrodilo přátelství. Nebo metoda zobrazujících se vzpomínek formou obrazů, doprovázená slovy vzpomínané osoby a detailním záběrem tváře přemýšlejícího. Ale..., nechci jenom pomlouvat, svoje kouzlo to opravdu má, některé dialogy jsou fajn a u tý otřesný holky předpokládám, že se asi změní a že je to jenom póza. Dala bych přednost, kdyby to nebylo tak "nervydrásající", ale toto k asijským filmům patří. P.S. Po shládnutí dalších pěti dílů zjišťuji, že přestože mě to štve, film si mě "nějak podmanil" a ztrácím averzi k hlavní hrdince. Sympatie k hlavnímu hrdinovi mají stále vzrůstající tendenci. Bude následovat i P.P.S. - po shlédnutí celé série. Zvedám hodnocení. (02.06.2010)