Nico - viac než zákon

Nový filmový fenomén - Steven Seagal. Trochu zamyšlení neuškodí. Co je na tomto "herci" tak pozoruhodného? Proč ve všech filmech bezpochyby zastiňuje své zbývající kolegy? Myslím si, že je to způsobeno nebývalou upřímností jeho herectví a snad i civilního života. Jeho postavy samozřejmě nejsou jediné, které vždy přesně vědí koho, jak a proč odprásknout, ale přece jenom v jejich představitelích většinou zbyla troška herectví, aby jim přidali něco té obyčejné tuctovitosti a průměru, který je odsouvá z diváckého zájmu. To u Seagala to vypadá, jako by se bral, a asi se i tak bere, úplně vážně, jako by se považoval za novou naději lidstva, za nového supermana. A proto se nám líbí, jak Steven neuvěřitelně naturalisticky masakruje desítky neřádů, láme ruce i vazy jako stébla trávy, a dokonce i když se pustí do svého moralizování a osvětluje nám všechny možné světonázorové otázky. Seagal se totiž stylizuje(anebo jím dokonce je) do postavy knížete Myškina, u něhož je nebetyčná upřímnost tentokráte snad ještě přebita absolutní naivitou. My obyčejní, zkažení diváci tu proto podvědomě cítíme něco vyššího, ale jsme na hony vzdáleni tomu, abychom se Seagalovy neskutečné hloubky jednou dobrali bezezbytku. (27.11.2004)

Zhruba do 15-20 minut před koncem filmu děj šlape jako hodinky. Je znát, že Seagal vychází z vlastních zkušeností, takže to má celé civilní projev i vzhled a uvěřitelné reálie. Dokonce i humor se zde objeví, ne nějak výrazně, ale pár drobností se tu zachytit dá (a ano, jde o chtěný humor). Vlastně mi tu vadila jen Sharon Stone, taková buchtička domácí putička, která měla za úkol jen starostlivě svého manžela nabádat, jestli to náhodou nechce pro klid v rodině vzdát. Jenže od scény v garážích jde film totálně do kopru a finále je uspěchané neuvěřitelně. Jako by se konec celý narychlo musel předělat nebo na větší a promyšlenější finále nezbyly prachy. Shazuje to pak celý dojem z filmu, který je vlastně obžalobou amerického pokrytectví válečného, drogového i politického. (14.08.2023)

Steven Segal hrál v jisté době s chutí a rád, prý proto, že pomáhá dobru a trestá zlo. Nikdy se role, ve kterých hraje nespokojí s vyšetřováním nějaké pouliční loupeže či přepadení, ale jdou po něčem velkém! Inu velý akční herec vlastně ani o malou problematiku nestojí. "Víc než zákon" je název jako šitý na míru tomuhle více než chlapáckému herci. A po tomhle debutu už to rozjel konečně jeho tým naplno, protože film měl úspěch. (29.09.2010)

První akční film Stevena Seagala z dob, kdy se v akčních filmech ještě nepřebíjelo. Nico Toscani s prvky autobiografie je jedna z nejpamátnějších postav velkého Stevena. Samozřejmě ne nejlepší, ale přesto povedená tvorba, známá pod označením "Seagalovka". Pro mě zhruba na hranici 65% nebo-li těsně pod čtvrtou hvězdou (04.05.2011)

"Toscani má víc trestně stíhanejch příbuznejch než jakýkoli jiný policajt v Chicagu." A taky porušuje zákony. A bije sprostý podezřelý. A nemá rád CIA za to, že svý operace financuje prodejem drog. Za to všechno je mi sympatickej. Ovšem nejsympatičtější je mi tím, jak razantně nechal vstoupit aikido do světa filmu. Nico je zkrátka béčkově nesmrtelnej jako správnej následovník japonský verze Udo Ješity. Bavil mě on, krutopřísnej záporák Zagon se svým komandem a vlastně celej ten svět zlomenejch kostí, vykloubenejch končetin a přeraženejch nosů. (11.01.2019)