Jindřich IV.

Samozřejmě, v tom hodnocení se projevuje i kousek nostalgie a úcty k hereckému souboru, jehož podstatná část už není mezi námi, ale Jindřich IV. je vážně chytře napsaná a poctivě zahraná divadelní hra, kde ve své roli exceluje zejména Miloš Kopecký. Představení mu poskytlo maximální prostor na úplně jiné úrovni, než populární postavička z dietlovského seriálu nebo dobové průměrné komedie a Kopecký toho dokonale využil. Není to jednoduchá, přímočará hra a především není příjemná. Klade závažné otázky o postavení člověka ve společnosti a nenabízí žádné jednoduché odpovědi. Celkový dojem 90%. (23.11.2007)

Geniální existencionální drama, špičkoví herci své doby a příběh, který vám nedá spát. Miloš Kopecký se do své role tak vžívá, že se nemohu zbavit pocitu, že hned jak spadne opona, zhroutí se na zem. Je to film (divadlo) na které musíme mít náladu, chuť o příběhu přemýšlet a nečekat, že rozuzlení spadne samo do klína. Poentu si tu člověk musí zasloužit, ale vše se vám snaží jít naproti. Už jenom pro ten zvláštní pocit, který máte při jeho sledování stojí film za podívání. Díky tomuto záznamu bude Jindřich IV. žít navždy (a Miloš Kopecký také). (30.06.2009)

Divadlo v divadle o divadle. Skĺbené viaceré roviny, časové, dejové, fikcia a realita. Tak takáto forma mi absolútne nevyhovovala. Kamera bola na zaspatie, dialógy sú ťahané (ťahavé) bezprestávkovo a nehorázne komplikovane, čo majú na svedomí už spomenuté veci, navyše historické fakty, mená a spletité situácie mi v tom všetkom vôbec nepridávajú na atraktivite. Herci sú bez pochýb najlepšiu stránkou filmu, film trošku vytrháva z biedy hlavne znamenitý záver, ktorý som po tom všetkom vôbec nečakal, no stále je to pre mňa sklamanie. 50%. (25.11.2007)

Na záznam tohoto legendárního divadelního představení jsem se chystal několik let. Včera jsem se tedy k němu vzchopil a zažil asi největší zklamání letoška. Možná to bylo tím, že jsem se naladil na avizovanou komedii a očekával jsem Mildovo komediální herectví, nevím. Každopádně úvodní půlhodina, ve který donekonečna nějaký kraviny melou Bróďa, Haničinec, Jirásková a Brousek s podivuhodnou přehazovačkou, veškerý mý očekávání zabila a já se nudil jak pes. Pak nastoupil Milda a ten v těch kecech dál pokračoval a já byl čím dál tím zklamanější a pak to vypnul a hořce zaplakal. (24.09.2012)

Jindřich IV. je naprosto fascinujícím záznamem divadelního představení a já jsem neskutečně rád že tento záznam existuje. Nejde o exhibici jednotlivců, všichni herci naprosto přirozeně slouží celkovému obsahu a vyznění hry. Skvělí jsou především Jirásková, Brodský, Haničinec a v té době ještě velmi mladý Hanzlík v menší roli. Nad vším ční fantastický Miloš Kopecký. Pirandellova hra předkládá mnoho témat k zamyšlení, týkajících se jak života jedince tak celé společnosti. Problém toho, na jakém základě a za jakých podmínek a jak vůbec může jedinec (či společnost) označit druhého jedince za duševně nemocného. Kdo je tu větší blázen. Jestli zde postava člověka, který po úrazu 12 let skutečně trpí obcesí že je Jindřich IV. načež nemoc opadne a on už dále jen blázna hraje, anebo okolní společnost, která jaksi určuje kde jsou hranice normálního, co ještě je přijatelné a co už ne, zatímco sama žije ve spěchu a strachu za maskou všední „normálnosti“ čelí svým vlastním a okolním hrůzám. Člověk hrající role, aby udržoval manželství, chodil do práce, dělal pouze věci které od něj okolní svět očekává a za tím vším potlačuje své já. Na druhou stranu postava Jindřicha, který po uzdravení touží po tomto obyčejném životě, ale ví že už to není možné. Absolutní pocit zmaru a ztráty. A co dělat když už je vše jiné, žena kterou miloval je už dávno vdaná za jeho „přítele“ který zavinil jeho poranění. Vše co znal je pryč a jiné. V hrůze tedy své bláznoství už jen hraje protože již nemá možnost dělat nic jiného a nemá kam jinam jít. Pro Kopeckého to musela být velmi težká role, při vědomí že on sám trpěl těžkým manio-depresivním onemocněním je Jindřich IV. z velké části i o něm. A v této roli předstoupit před obecenstvo muselo být opravdu neskutečně těžké, protože mluvit z části i sám o sobě před ostatními není opravdu lehké. A i proto je Kopecký v této roli natolik uhrančivý a dává vyniknout tomu jak velký herec byl. Z některých replik v tomto kontextu přímo mrazí: Jindřich říká: „Vy jste se chtěl narodit, Milosti? Já ne. Já tedy opravdu ne.“ Úžasné, třeba vidět. (30.07.2007)